Jeoffrey

Jakožto někomu, kdo sám pár let pracoval na zákaznickém servisu a přišel do styku s různými klienty, mi tahle filmová jednohubka byla vlastně docela blízká a sympatická. Ze začátku jsem si dokonce říkal, jestli to celé není míněné jako školící video, trefně obohacené o nejrůznější zvířata jako taková zábavná alegorie, nakonec se ale ukáže že zvířata zde mají další důležitou roli a že film má minimálně ještě jedno poselství. Postupně jsem dostal hned několik zajímavých problémů a k nim i nějaká ta řešení v souladu s japonskou kulturou a tradicemi v rámci služeb zákazníkům (takže omluv a poklon je zde nepočítaně). Celé dílo má příjemnou atmosféru, hezký, ale animačně poměrně jednoduchý kabátek a docela milé postavy v čele se snaživou Akino. Jako taková příjemná jednohubka na večer to fungovalo dobře, a i když zde nenajdete příliš akce nebo napětí, tak zde nebylo nic zbytečně dlouhé a natahované, abych se třeba začal nudit. 7/10

Asi začnu tím, jaký mám vztah ke cosplayi. Rád se podívám, ale to je tak všechno. Když na nějakém tom anime conu vidím nějaký opravdu povedený, tak mě to potěší, ale sám jsem nikdy o cosplayování nepřemýšlel (po pravdě si to moc nedovedu představit), informace o tomto tématu nijak aktivně nevyhledávám a ani si nemám například potřebu někoho v cosplayi fotit. Tím chci říct, že jsem počítal, že mě seriál na tohle téma, který má v prvních pár dílech i trošku toho fan servisu, nemůže zaujmout a jsem nakonec překvapený, že jsem se mýlil. Co se toho fan servisu týká, tak v anime je ho (oproti manze, kterou jsem si prohlédl) málo, je hlavně v prvních pár dílech a není to nic, co by mě nebo průměrnému anime fanouškovi mohlo zkazit dojem, spíš naopak, počítám že budou i tací, kteří by ho v rámci „věrnosti k předloze“ uvítali víc. Seriál ale umí prodávat hlavně ten cosplay a přesvědčit i někoho jako jsem já, že je to fajn koníček a ukázat mi, proč ho někdo může mít tak moc rád. On je to obecně docela slušný vhled do celé otaku komunity, ukázka některých jejích rysů. Občas trošku idealizovaný, kdy si tu připadáte, že všichni otaku jsou vlastně velká šťastná rodinka se společnou vášní pro něco (anime, mangu, cosplay…), srdeční, ochotní si pomáhat a radit – nikdo tam nemá třeba divné choutky nebo fetiše, nebo spíš je to vše v rámci té lásky a vášně – přeci úplně OK. Krásný svět, do kterého není nikdy pozdě se přidat… Co to pro mě celé táhne, jsou postavy. Hlavní hrdina se povedl, tím, že má ze začátku zájem jen o 2D dívky, se chová k těm 3D normálně a dokáže s klidem říkat ty správné a logické věci, podpořit, poradit, pomoct - takže je v určitých situacích i cool. Navíc hoří vášní pro svůj koníček s takovou tou až šíleně nerdovskou zarputilostí, a i to si do jisté zaslouží můj obdiv a mnozí se v Masamunem najdou. Také dívky mají ten cosplay a věci s ním spojené rády, mají své sny a touhy, májí své vady i přednosti – působí docela uvěřitelně. Stejně tak pro mě fungovala i ta různá dramata, romantika a emoce, které autoři rozehráli. Zajímá mě, jak dopadnou jejich vzájemné vztahy, užil jsem si rodinné problémy úspěšného mangaky, rady paní učitelky, první vystoupení, konkurenci mezi vystupujícími – zkrátka i věci, které by mě normálně asi příliš nezajímaly… Za mě 7/10 ke cosplayování mě to sice nepřivede, ale na druhou řadu se klidně podívám.

Někdy se dá největší problém seriálu uhádnout už před tím, než se na něj vůbec podíváte. Zkrátka už v momentě, kdy jsem viděl poprvé obsazení mi bylo jasné, že je tu na dvanáctidílný seriál až příliš postav a jejich pojmenování ve stylu „nerd A,B,C,D“ nebo „gjaru A,B,C,D“ jsou neskutečně vágní a je velice pravděpodobné, že tyhle postavy budou jen prázdné šablony - prostě zapomenutelné křoví. A je to tak, už teď jsem si jistý, že zítra si ani na jednu z těchto postav nevzpomenu a ani během sledování jsem nepoznal rozdíl mezi nerdem A a nerdem B… Jediné postavy, které mi aspoň na chvíli zůstanou v hlavě, budou hlavní hrdina Haruka, který je poměrně sympatický (na isekai protagonistu), dál pak předsedkyně třídy, hlavně asi tím, že byla největší překážkou pro hlavní hrdinu k dosažení jeho cíle – být v klidu a sám a pak Angelica a to hlavně díky poslednímu dílu, kde mi jí tvůrci dokázali tak vehementně prodávat - že se jim to povedlo. Zbytek byl jen doplněk. Stejně tak příběh, za týden si budu pamatovat akorát to, že tohle je seriál o klukovi, co chce být sám, ale nikdo (včetně scénáře) mu to nechce dovolit a občas je to zábavné a nekouká se na to úplně špatně (dokonce i ta monstra klonovaná počítačem mi tu nekazila dojem) protože to má takovou docela fajn atmosféru, ale o čem to celé přesně bylo, ze mě nedostanete. Byla tam nějaká část, která by nějak vynikala, něco opravdu povedeného? Možná ten úvodní nápad hodit Harukovi do vínku všechny zbylé schopnosti, které nikdo nechce a on je různým kombinováním a skládáním vylepšil tak, až je OP. Tenhle koncept na jednu stranu vypadá aspoň trochu zajímavě a že se autor snažil, ale že bych pochopil jak přesně to celé fungovalo a byl přesvědčený, že je to cool – to se nestalo. Za mě tedy další maximálně lehce nadprůměrné, ale průtokové anime. 5,5/10

This Review is rated S for SPOILERS! Čtěte na vlastní nebezpečí... Jsem fanoušek anime (kdo to ještě neví…) a jsem i fanoušek Pána prstenů, byly to právě tyto knihy, které u mě v mých dvanácti letech vzbudily lásku k fantasy. Takže jsem cílová skupina Války Rohirů, přesto se mi do kina příliš nechtělo. Řekněme si to upřímně, Kendži Kamijama už je minimálně dekádu za zenitem, takže pro mě tohle jméno už moc neprodává. Trailery taky nebyly zrovna famózní, nebo spíš scény s Olifantem prorážejícím hradbu a také s mostem obléhací věže dopadající na hradby vypadaly docela slabě, jako takový digitální bordel s ne moc dobrými efekty. Také postavy se občas pohybovaly lehce toporně a já se bál, že v kině to bude vypadat (díky uzpůsobení obrazu pro velké plátno) ještě hůř. Plus poslední přírůstek do série – Prsteny moci mě rozhodně taky příliš nepřesvědčily, že můžu v dnešní době téhle značce bezmezně věřit. Prsteny moci považuji za nepovedenou fan fikci, drahou a nablýskanou, jenže tak mizerně napsanou… Ale nejsem tu proto, abych kritizovat Prsteny moci, to jsem mohl udělat jinde, spíš se snažím zachytit stav mysli s jakým jsem do kina šel. Překvapilo mě, že v městě se 17 tisíci obyvatel, kde byla jen jedna jediná projekce, jsme se sešli dva diváci – toliko k zájmu o promítání… Ale pojďme už k samotnému filmu. Jaké to bylo? Lepší, než jsem čekal! Héra je rozhodně sympatičtější a snesitelnější silná ženská hrdinka než třeba Galadriel v Prstenech moci. Dobře, ale tahle laťka byla hodně nízko. Příběh je napsaný s mnohem větším citem, měl jsem i dojem, že zdejší tvůrci mají Pána prstenů rádi, minimálně původní Jacksonovu trilogii, protože jsou jí mnohé scény docela podobné. Ale celá tahle snaha o ždímání nostalgie pro mě fungovala jen tak napůl. Stejně tak celý příběh. Měl některé dobré scény, které jsem si opravdu užil, ale i pár děr a chvil, kdy jsem musel jemně přivřít oči, aby se mi to celé nerozsypalo, a občas také něco, co vypadalo i trochu blbě, i když to třeba mělo působit cool a epicky (Héřin přeskok Wulfa). Je to anime, takže vytýkat mu občasné popírání fyziky nemá moc smysl, tohle automaticky odmazávám a občas to (že v obrázcích nefunguje fyzika) beru i jako přednost, navíc u animovaných děl se to mozku lépe zvládá zpracovat, než když třeba Galadriel spadne z desetimetrové skály a nic se jí nestane, tady skáče Héra „jen“ z pětimetrového ochozu a aspoň to vypadá, že se nad problémem velké výšky tvůrci na chvíli pozastavili… Postavy jsou docela fajn, nejlepší je rozhodně Helm Kladivo, který si získal můj obdiv a respekt už když vypnul nepřítele během rvačky jednou ranou a jeho souboj se sněžným trollem byl pro mě asi vrcholem celého filmu. S čím má Válka Rohirů opět (stejně jako Prsteny moci) problém, jsou proporce bitev. Jediná bitva, které vypadá aspoň trošku velkolepě, je ta prví o Edoras, škoda že v ní některé počítačem dělané scény působí opět uměle a toporně. Zbytek na mě působil jen tak, že pár desítek uprchlíku se schovalo před armádou nějakých 100+ pěšáků, na které pak najely dva tucty koní. Když si vzpomenu na víc jak deset tisíc skřetů ze Dvou věží… Ale zase, pořád lepší než jistá bitva pár desítek o umouněnou vesnici v Prstenech moci. Příběh má relativně hlavu a patu, neporušuje pro mě nějak výrazně lore zdejšího světa. Lokace jsou krásně vyobrazené, animace pozadí je často hodně detailní a na velkém plátně to vynikne. Sice tam byla jedna scéna v lese, kdy jsem měl dojem, že se místo na pozadí dívám jen na obraz (chyběla mi tam perspektiva a celé scéna působila prostě ploše), ale byl to jen okamžik. Designy postav se mi líbily. Hudba nezklamala, i když i zde skoro polovina hrála na nostalgickou notu. Ve výsledku to byl dobrý film, který sice kvalit původní trilogie nedosahuje, ale někam hned za Hobita ho vměstnat dokážu a rozhodně lepší než… 6,8/10

Acro Trip je taková familly friendly verze anime Gushing Over Magical Girls. Zkrátka jedné mladé studentce opět učaruje magická dívka a aby jí mohla být nablízku, tak vstoupí do řad organizace místních padouchů, kteří s magickou dívkou bojují. Ale vše tu je (oproti zmíněnému 18+ seriálu) naprosto bezpečné, ústřední padouch tu páchá maximálně drobné výtržnosti a veškeré jeho snažení je podřízené pouze a jen tomu, aby místní magická dívka co nejvíc vynikla na veřejnosti. Ta má za parťáka roztomilého maskota a padouchovi přisluhují velcí medvědi – zkrátka přesně taková stvoření, co se budou dobře prodávat jako plyšáci. Celý seriál se veze na poměrně sympatické vlně, jisté temnější podtóny o původu zločinecké organizace a vlastně i maskota naší magické dívky jsou snadno zahrané do autu a místo nějakého velkého rozřešení jsem dostal akorát ten nejvíc random konec, jaký jsem (ne)mohl očekávat. Prostě pobrat poslední díl jako něco víc, než jen žertovné a divné zakončení tohohle v podstatě odpočinkového a nenáročného seriálu, se asi nedá. Postavy jsou milé, snadno zapamatovatelné, všechno vždycky dobře dopadne, napětí se příliš nekoná, občas jsem se i zasmál, ale v rámci anime znám podobné a zábavnější seriály… Animačně i hudebně je to průměrné a celkově vlastně asi taky, ale pokud chcete něco lehkého jako večerníček před spaním, nebo třeba zaháníte noční můry z Gushing Over Magical Girls, pak by Acro Trip mohl fungovat. 5,5/10

I po druhé sezóně zůstávám fanouškem „velkého zlého draka“, protože mě nezklamala. Jde sice jen o jednu zastávku v království Asga, takže jsem ze zdejšího světa tentokrát viděl o něco méně než v první řadě, ale je to ucelená a poměrně podařená část, která mě bavila a zajímala od začátku dokonce. Království Asga má totiž hodně problémů, včetně tajemného dračího kultu, prokleté princezny, údajného děsivého proroctví a tajemného muže v kápi, který nemá v plánu nic dobrého. Sice co se humoru týká byla tahle řada o chloupek slabší, nebo spíš – smál jsem se o něco méně než posledně, ale zase to vynahrazoval slušný příběh s mnoha novými postavami a nečekanými zvraty. Na kratší stopáž v rámci jednotlivých dílů jsem si rychle zvykl a vynahrazoval si to tím, že jsem si některé pustil dvakrát, jednou čínsky, podruhé japonsky. Přeci jen čínský dabing vycházel o týden dřív a tahle verze má rozhodně lepší titulní písně, především tedy opening, ale verze v japonštině má zase lepší hlasové herce v čele s Aoi Júki v roli Reiko (Lingzi) a také je pro fanouška anime přeci jen stravitelnější. Animačně se mi seriál pořád líbí, akční sekvence ujdou, tvůrci umí pěkně pracovat s barvami a efekty a celý ten animační styl mi přijde prostě hezký a sympatický. Podtrženo a sečteno, tahle druhá sezóna, opět plná zábavných nedorozumění a velkých zlých draků, si ode mě zaslouží velmi solidních 7,9/10.

Hodně rozporuplná podívaná, která mi, i když rozhodně nebudu cílová skupina, něco zajímavého nabídla, ale přinesla i spoustu věcí, které se mnou příliš nerezonovaly, které mě moc neoslovily. Co se mi líbilo? Třeba použití asijské, především tedy čínské mytologie, a jak byla zakomponovaná do příběhu. Seriál měl i docela svižné tempo, pořád se něco dělo a některé zvraty mě dokázaly překvapit, tvůrci se nebáli ubližovat některým důležitým postavám (SPOILER některé i zemřou KONEC SPOILERU), takže to nebyla žádná dětská procházka růžovým sadem. I samotný příběh mě zvládl udržet, měl jsem celou dobu zájem o to, co bude dál a jak to skončí. Pak se dostáváme k tomu, co mě chytlo tak napůl. Tady asi začnu postavami, na některé jsem si zvyknul, ale málo koho jsem si dokázal doopravdy oblíbit. Problém je, že celý seriál skoro každého až příliš často staví do negativního světla. Skoro se o mě občas až pokoušela paranoia, že si z tohoto seriálu mám mimo jiné odnést i to, že nemám nikomu věřit (rodiče, kamarádi, partner…), každý se se mnou snaží manipulovat, každý mě využívá, všichni lžou, každý mi kecá do života a já si to prostě nesmím nechat líbit – žij podle sebe, buď takový jaký ty sám chceš bez ohledu na ostatní... Místo klasické „síly přátelství“ a poselstvích o důvěře jsem tu měl až příliš často pocit, jako by mi někdo prodával sobectví a nedůvěru jako ty správné hodnoty... Ale kdo ví, možná to byl jenom můj dojem, ale zhruba od poloviny do nějakého desátého dílu to na mě takhle divně a lehce nepříjemně působilo. Hlavní hrdinka se tu celou dobu hledala, všichni kolem jí v tom většinou příliš nepomáhali (protože nebylo komu věřit), až se nakonec nějak našla, ale pro mě to moc nefungovalo. Každý tu měl nějaké tajemství, každý měl postranní úmysly. Byl v celém seriálu nějaký normální sociální vztah? Možná tak v druhé půlce mezi hlavní hrdinkou a její kámoškou. Ale tak asi to byl záměr, snaha vysvětlit, že každý má někde zakopané své kostlivce, že jim musíme čelit a asi se i naučit odpouštět… Jsem se tu nějak hodně rozpovídal a uhnul od tématu, takže zpátky k věci. Dalším, co mě tu zaujalo tak napůl, byla animace. Má svůj styl, nepřišla mi vysloveně špatná, ale nebyla moc detailní, prokreslená a občas byla i trochu nekonzistentní. No a co mě neoslovilo? Humor. Skoro nic mě tu nerozesmálo, ani ve chvílích, kdy mi přišlo, že tohle by mělo… Hudba. Tohle nebyl můj hudební styl, nebo spíš můj hudební vkus leží oproti mnohým použitým skladbám někde úplně jinde. Navíc v prvních pár dílech tam tu hudbu často zvukař pustil až příliš nahlas, že to bylo někdy až otravné. Když si to celé sečtu, tak jsem někde uprostřed. Co ještě zmínit a započítat? Atmosféra ušla, dialogy fungovaly tak napůl, občas se nějaký rozhovor povedl, jindy vůbec, nějaké silnější emoce jsem pocítil asi jen na chvíli na samotném závěru. Kdyby vyšlo pokračování, podíval bych se na něj? Možná, kdybych měl čas, ale nepotřebuju ho. Jo, tohle je za mě průměrných 5/10, ale jak jsem psal, nejsem cílovka, tou jsou náctiletí - to já přesahuju už víc jak dvakrát.

Vytvořit něco sympatického, inteligentního, zajímavého, zábavného - zkrátka něco u čeho si užijete snad každý okamžik, se může zdát těžké, ale občas se objeví nejrůznější kousky, které mě přesvědčí o tom, že je to v podstatě strašně jednoduché. Musí se ale například umět správně pracovat s postavami, atmosférou a dokázat takové věci, jako je smíchat něco nepřirozeného (a nemusí to být nadpřirozeno jako třeba tady) s něčím naprosto přirozeným. Chce to také zvolit správnou kombinaci charakterů, tak aby fungovala chemie. Také to musí dobře vypadat a dobře znít. A tohle všechno tohle anime má! Je to zkrátka vždy osvěžující pocit narazit na někoho jako je Sakuta - neskutečně upřímný a zároveň tak normální, vtipný a sympatický. Navíc když má po svém boku tak kouzelnou, inteligentní a zajímavou dívku jako je Mai, tak je na světě pár, který funguje a který je radost sledovat i poslouchat. Ale je tady i několik dalších zajímavých vedlejších postav, spousta dívek s problémy, které potřebují nějak pomoct a Sakuta má prostě tu smůlu, že tyhle fenomény přitahuje. Že to zní jako něco, co už jste někde někdy viděli? Možná, ale ne... Protože ať už se hlavní hrdina potýká s jakýmkoli problémem, tak autoři dokáží vše zakončit tak, že to často (snad kromě prvních dvou případů) vyzní naprosto jinak, než podle zaběhnutých klišé předpokládáte, ale přesto naprosto přirozeně a normálně. Díky tomu člověk nemá problém s ničím nadpřirozeným, co se tu děje, protože vše, včetně chování postav působí naprosto přirozeně, sympaticky - prostě uvěřitelně (včetně každého vědeckého rozboru s kterým přijde Futaba). Když navíc umíte pracovat s atmosférou, tedy zábavné chvíle baví, smutné dojímají - pak máte vyhráno. No a někdo jako Jeoffrey je unesený, baví ho to a v duchu si přeje být tak přímý a vtipně sarkastický jako hlavní hrdina a sní o tak úžasné dívce jako je Mai... Jsem okouzlen, pobaven a nadmíru spokojen = můj TOP anime sezóny "podzim 2018" - 9,5/10

Zamilovaný Murai je seriál s velmi slušným obsahem a divnou formou. Je to poměrně zajímavý příběh o hluboké osudové romanci a jejím naplnění. A i když si podvědomě člověk říká, že by láska mezi studentem a učitelkou měla působit díky jisté nevyváženosti mezi postavením obou postav divně, plus je to celé společensky i jasné tabu, přesto to tady tak nějak funguje a divák si dokáže najít k oběma hlavním hrdinům cestu a přát jim happy end. Zkrátka ta romance je dobře zpracovaná, seriál nejde nikdy nějak silně za hranu a obě hlavní postavy si problematiku téhle situace jasně uvědomují. Takže ve výsledku jsem s tímhle tématem neměl problém a vlastně si to celé i docela užil. Povedly se postavy, nejen hlavní pár, ale i Murajovi spolužáci, nebo pan učitel Jamakado - většina z nich byla sympatická, mnohé měly své pevné zásady, ale zároveň se dokázaly chovat i hodně uvěřitelně a lidsky. Líbila se mi i ta druhá romantická linka, která se tak nějak pozvolna a přirozeně rozvinula na pozadí hlavního příběhu, sice jsem si u ní chvíli říkal, že ženské srdce se asi občas mění jako počasí, ale i tak jsem neměl problém jí uvěřit a opět tomuto páru přát. Co tu pro mě úplně nefungovalo, byl humor. Někdy to bylo zbytečně přehnané, jindy skoro až pitomé, občas se však některý vtípek celkem povedl a někdy měl i dobrou pointu, ale bohužel vtipů, kterým jsem se nezasmál, bylo o dost víc než těch povedených. Také si nejsem jistý, jestli chci chválit nebo strhat animaci. Buď seriál neměl moc velký rozpočet, nebo si tu někdo plnil své tajné artové sny, ale je patrné, že studio J.C. Staff si po úspěchu Muže v Domácnosti asi uvědomilo, že pod pojem „umělecká vize“ se dá krásně schovat i nedostatečná řemeslná práce. Zkrátka tu máme minimálně prokreslená pozadí, občas vybarvené tak, jak by to udělalo malé dítě se sadou vodovek. Jindy dostaneme místo postav jen cosi připomínající papírové makety, nebo jen obrysy. Vše hýří barvami a působí většinou hodně "artově", ale zároveň neskutečně odbytě a lacině, ale je to celé až tak konzistentní, že je vám jasné, že to je ten výše zmíněný umělecký a tvůrčí záměr. Na druhou stranu u romcomu nepotřebujete vrcholnou animaci a skrze barevnost se lépe zpracovávají emoce… Přesto ale nemůžu říct, že bych si ten styl a provedení užíval, spíš mě to rušilo. Co naopak asi můžu pochválit je hudba. Ve výsledku zde tedy máme slušnou romantickou komedii, která ale ne každému sedne a důvodem bude nejspíš právě ten zvláštní animační kabátek, do kterého to celé tvůrci zabalily. Za mě 6,2/10.

Tak mám konečně potvrzené, že třináctý díl je posledním z téhle řady a že ten divný konec, co jsem dostal, je tedy prozatím vše. Jak jsem spokojený s touhle "korejskou verzí Ošklivky Betty"? No po pravdě ani moc ne. Animačně to bylo slabé, hlavně v momentě, kdy se cokoli hýbalo. A je to škoda, protože třeba charakter designy (jak postavy vypadaly) se mi docela zamlouvaly. Je zkrátka vidět, že korejská studia se pořád mají co učit... Líbila se mi hudba, opening i ending ušly a málokdy jsem je přeskočil. Co se samotného příběhu týká, je tam spousta klišé, tempo je hodně zběsilé a je vidět, že se tu asi z předlohy hodně osekávalo, a tak to není ani úplně kompaktní podívaná. Humor pro mě fungoval jen málokdy. No a jak už jsem zmínil na začátku, samotný konec je také takový hodně neuspokojivý, počítám, že příběh nejspíš pokračuje dál, protože takhle mi to emocionálně vůbec nesedí - SPOILER vyhrál ten, s kterým měla hrdinka horší chemii, který nezná její tajemství a který dostal méně času na obrazovce… KONEC SPOILERU S lepším prokreslením příběhu a postav, lepší animací, lepším humorem to mohla být fajn romantická komedie a dovedu si představit, že manhwa to všechno má, ale tahle anime adaptace bohužel není moc povedená a já jí víc jak 3,5/10 nedám.