Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Videá (2)
Recenzie (546)
Těžko vysvětlovat detailně můj vztah k režimu, který jsem moc nezažil. Část mé rodiny však zasáhl víc než dost. Připomenutí zvěrstev, který dokáže rozpoutat jeden národ (svaz) je tak aktuální, až to bolí. Mádla jsem nikdy nemusel, objektivně jde ale o jeden z nejlepších českých filmů, který jsem viděl za poslední dekády. Bravo. Doufejme, že se toto nebude nikdy opakovat a opravdu doufejme, že jako národ dojdeme svého klidu, který si po 100 letech převratů a vměšování cizích mocnosti víc než zasloužíme. PS: A to jsem si myslel, že ruskej národ už nejde víc nesnášet a hle, lze. ()
Jiří Mádl by se měl definitivně vykašlat na svou hereckou "kariéru" a plně se věnovat filmové režii. Vlny jsou filmem úžasným, hned z několika pohledů. Je na nich znát na jedné straně úzkostný perfekcionalismus a na straně druhé emoce do něj vložené. Mádl si své dítě prostě hýčkal, prohlížel, hladil a stále upravoval a ono mu jeho péči vrátilo na stokrát. I když jemu, spíš filmovému divákovi. Název pak působí až téměř dvojznačně, anžto zážitek z filmu se dá přirovnat k pohledu na moře, které nejprve čeří sem tam nějaká ta vlnka, abyste se v závěru ocitli na vrcholu tsunami. Jeden z nejvyspělejších českých filmů poslední doby, jenž díkybohu rezignoval na laciné vztahové kondomedie a Mádl viditelně dokázal udržet české herce v nebývale civilních polohách a já jim zase jednou ty jejich předobrazy věřil a to všem bez výjimky, nešaškující Kotek či Hofmann byli asi největším překvapením. Z estébáků šel chlad, z Rusáků strach, a to i jejich vlastní a z celé té zničené naděje mi bylo prostě smutno. Díkybohu za feel good hudební podkres, který chvílemi zvedl pochmurnou náladu. Někdy si člověk říká až s děsivým přesvědčením, že světu by možná bez některých národů bylo líp... ()
Jiří Mádl to dokázal! Natočil historicky nejlepší český autorský film. Vedle režie se zde ujal i scénáře a není absolutně od věci jej v této kategorii zařadit po bok takového filmového velikána, jakým je Christopher Nolan s jeho posledním tvůrčím počinem, Oppenheimerem. Pocitově má film nejblíže k Affleckovu oscarovému Argu. Vlny jsou niterným a velmi emotivním exkurzem do života novinářů Československého rozhlasu, bojujících za vysílání necenzurovaného zpravodajství v období okupace Československa v srpnu 1968, které navíc ovlivňují vnější tlaky na členství v StB. Výjimečnost Vln je způsobena jednak intenzivním a uvěřitelným přenesením diváka do 60. let minulého století, a jeho vcítěním se do hlavní postavy filmu, Tomáše Havlíka (Vojtěch Vodochodský). Druhak velmi zdařilým prolínáním veškerých linek příběhu - novináři Československého rozhlasu, bojující za nezávislost vysílání / studenti, bojující za svá práva v ulicích velkoměsta / Tomáš Havlík, bojující se systémem v pracovním a osobním životě. Emoční dopad snímku na diváka je v dnešní době navíc mnohem silnější, než by byl kdy dřív. Důvodem je řada paralel, které může divák spatřovat s Ruskou invazí na Ukrajinu. V závěru se slzám neubrání žádný vlastenec. Vlny v divákovi ještě dlouho po projekci zanechají pocit národní hrdosti a patriotismu. Plná palba, 100 % hodnocení a velké přesvědčení o účasti Vln na závěrečném ceremoniálu v boji o Oscara za nejlepší zahraniční film roku 2024. 💯 (01.07.2024 KVIFF, světová premiéra s osmiminutovým standing ovation) ()
Silný příběh, který je dnes třeba připomenout více, než kdy dříve. Kvalitně řemeslně, režijně i scénaristicky odvedené dílo, které dosahuje světové úrovně. Člověka vtáhne chytré rámování příběhu skrze oči sympatické ústřední postavy. No a brilantní kombinování filmových záběrů s těmi dobovými dodává snímku na velikosti i důležitosti. Jednoduše velká pecka, které chybělo jen učesanější zakončení s lepším tahem na branku. ()
Film jsem musel vstřebávat 2 dny. Opravdu 2 dny, abych si srovnal všechny své myšlenky týkající se tohoto silného zážitku. Jirka Mádl se opravdu překonal a nabídl všem divákům drama, jež se vám zaryje hluboko pod kůži. A hlavně snese ta nejpřísnější měřítka v porovnání se světovou produkcí. Chvílemi jsem totiž nechápal, že takto precizně vybroušený diamant pochází z našich tuzemských končin (takto naposledy jsem se cítil při sledování lednové Metody Markovič). Jinak po herecké stránce též naprosto grandiózní podívaná! Každý z osazenstva hrál jako o život! Kromě toho všeho film nabídne nepříjemný hudební podkres, který jako by z oka vypadl snímkům ze západních produkcí. Příběhově se samozřejmě jedná o silný kousek, jenž vás přinutí k zamyšlení. Ani na minutu jsem od plátna neodtrhl pohled! A když přišla na scénu poslední půlhodinka, dvěma slovy emocionální bomba, tak jsem jsem došel k závěru, že Mádl opravdu stvořil něco jedinečného...něco jedinečného pojednávající o temné kapitole naší historie, co by se mělo na školách povinně promítat. Opravdu mu od srdce přeji, aby to dopracoval alespoň k té nominaci na Oskara za nejlepší zahraniční film. Vlny si to zaslouží! Za mě dávám 8,5/10 ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (38)
- Scéna, kdy nový reportér v Moskvě Luboš Dobrovský (Martin Hofmann) přijíždí za hustého sněžení na československou ambasádu v SSSR, se dle slov Jiřího Mádla natáčela na pražské Letné a v květnu. (melica)
- V rámci zjednodušení představují tvůrci Karla Hoffmanna (Tomáš Maštalír) jako ředitele Ústřední správy spojů už na podzim 1967, kdy byl ve skutečnosti ministrem kultury a informací. Soudruh ministr by nejspíš přidělování techniků do rozhlasu osobně nevyřizoval. Ředitelem spojů se Hoffmann stal až v květnu 1968 (po změnách ve vládě) a funkci vykonával do září téhož roku. (melica)
- Jiří Mádl v rozhovorech uvedl, že hledání herce pro postavu ředitele spojů Karla Hoffmanna pro něj bylo nejobtížnější. Uvažoval, že by postavu zahrál sám, ale byl na to ještě příliš mladý. Nakonec obsadil k plné spokojenosti Tomáše Maštalíra. (melica)
Reklama