Mládí

Ne, Paolo. Zas je to studený terárium plný podivně akademizovanejch plazů. A ten orchestr prostě nezazní mohutně, jenom rozklíženě, jako by každá sekce hrála jinou skladbu. Strašně jsem tomu fandil, po Velké nádheře cením místy větší uvolněnost tónu a sklon k absurditě, ale celek vyznívá podobně zatěžkaně a nepřesvědčivě. Sorrentino navíc stále úspěšněji kolonizuje těžko představitelné teritorium mezi lidovou komedií plnou prostopravd a snobáckým "uměníčkem", což se místy stává dost nesnesitelným. Back to the small things, please. (10.07.2015)

S odstupem hodin je to větší a větší tragédie. Vypadá to, že Sorrentino už se přehoupl přes vrchol a pohltil sám sebe. Mládí je vzletné žvatlání o ničem. Prázdné klišé repliky, které mi chvílemi zadělávaly na lobotomii a prázdný obsah zanechávající herce v trapných momentech. Nepochopím, proč člověk, kterému je přes čtyřicet, točí film o stáří a navíc se u toho snaží obsáhnout všeobjímající životní pravdu. Co mě snad ještě víc mrzí, že Sorrentino sebou stáhl Lucu Bigazziho a ten natočil něco, co se nápadně podobá alpským reklamám na bylinné bonbóny. Kamera mi opravdu trhala oči (rozdíl mezi krásnou filmovou kamerou a kýčovitým pseudonádherným odpadem je až nebezpečně malý), nemluvě o "hudebním videoklipu" anebo kompilaci Keitelových hereček. Ať okolo toho chodím z jakékoliv strany, nemůžu si odpustit znechucený úšklebek a pocit zrady v srdci. I ty Paolo. 4/10 (24.10.2015)

Neřekl bych, že filozoficky by na tom film Mladí byl hůře než Velká nádhera. Jeho obrovskou výhodou je ale prostředí švýcarských alp, kde se v jednom údolí provozuje hotýlek pro sešlé hvězdy západního světa jakéhokoliv průmyslu. Ve filmu se potkáte s klasicky zajetými profesemi. Tlustej fotbalista (Maradona hadr), nešťastnej herec jedné role, kterou mu veřejnost omílá stále dokola, režisér, který má hlavu plnou myšlenek, jak natočit vrcholné veledílo, Miss Universe, za kterou mluví krása nebo hudební skladatel, jež je unavený skutečností, že složil něco jedinečného. Ti všichni tu jsou dobrovolně, jako na dovolené, aby si odpočinuli. Ti všichni tu mluví, přemýšlí, filozofují a s nimi tu můžou, ale nemusí být i jejich nejbližší. A nejkrásnější na tom všem je, že tenhle příběh natočil snad nejzajímavější evropský režisér současnosti - Paolo Sorrentino, který jak kdyby se ty velkolepé scény učil od samotného Kubricka. Plný počet nedám jenom proto, že těch myšlenek tam bylo tak strašně moc, že jsem to za ty dvě hodiny nebyl schopný dohromady utáhnout. Nicméně pořád se jedná o neuvěřitelný, nejen filmový, zážitek, kde závěr je přesně to, co dělá filmy tak jedinečné. (08.11.2015)

Mládí je audiovizuálně opulentní a skvěle herecky obsazená úvaha nad stářím a mládím, která je jak komická tak tragická, přičemž jsou oba protipóly vždy použity vhodně a účelně. Příběh je zasazen do na první pohled obyčejných lázní, které jsou však obývány rozličnými postavičky, které dokáží člověka svým chováním a promluvami jak rozesmát tak dojmout. Moc se mi líbily nádherně barevné záběry přírody a celkově práce s kamerou, která koketovala s lidmi a objekty okolo sebe. Vedle podmanivého obrazu jsem se nechal unášet na líbivé hudební vložce ve filmu, která byla nepřeslechnutelná a perfektně dotvářela atmosféru jednotlivých scén. Každá z postav měla něco do sebe, měla svůj vlastní příběh, takže bych mohl jen těžko říct, která mě zaujala nejvíce. Umně natočený film, který by se dal považovat jako metafora života, jelikož i v něm jsou momenty, které u člověka vyvolají jak úsměv tak i smutek. (24.01.2016)

Asi jsem nebyl jediný, kdo nalákan Velkou nádherou čekal další vrchol Varů a nakonec zařadil Mládí někam mezi Top 5 až 10. Sorrentino svůj vizuální styl nezapře, různé detaily nebo wtf záběry, ale co výborně fungovalo jako vtahující procházka Římem, už tolik nefunguje jako rozhovory dvou starých umělců na dovolené v Alpách. Můj výsledný dojem je, že ted už definitivně musím dohnat Il Divo. (17.08.2015)