96 hodin

Jestli chcete zažít akci na vlastní kůži, tak koukněte na 96 hodin. Režisér to v sobě má. Získal si mě Okrskem 13 a dodělal mě právě tímhle kusem, na který jen tak nezapomenu a na který snad budu mít chuť pokaždé, při jakékoliv náladě, ať už špatné, nebo dobré, ať už šťastné nebo smutné. Tenhle film mě vždycky dokáže rozptýlit a donutí mě zapomenout na svět okolo a užívat si právě svět tohoto filmu. 96 Hodin a jeho hlavní hvězda, Liam Neeson, popravdě se přiznám, že jsem do doby než jsem viděl tento film nevěnoval tomuto herci příliš pozornosti, ale to co tam předvádí, to co tam předvede, to se musí vidět, takovou silnou roli v akčním filmu jsem snad ještě ani neviděl. Tenhle film si mě získal, okamžitě na začáku si mě získal. A na konci filmu mě absolutně oddělal devítimilimetrovou ráží přímo do hlavy. Nemůžu ho odtamtud totiž setřást ani po několika dnech, kdy jsem ho viděl. Možná by se dalo namítat, že při akci se hodně kmitá kamera, možná až moc, ale to se tomu všemu dá odpustit. Až doteď pro mě akční skvosty 21. století byly Zastav nebo nepřežiješ a Kurýr, teď už vím, který film se stane jejich králem. 96 hodin má všecko co správný akční film má mít a to všecko v produkci Luca Bessona, co víc si přát. Možná jen popkorn a kolu, nebo vytopený křesílko a skleničku s dvacetiletou whiskou a nakonec jako třešnička tento film...jen se nechat unášet na vlně dokonalosti. Co víc si přát... (29.10.2008)

"A BYLA TO BUŇKA, NE DůM." Unesli mu dceru a to neměli dělat. Kurva neměli. Psí oči Liama Neesona tvrdnou a kosti albánských překupníků s bílým masem začínají praskat. Taťka si jde pro svou holčičku a vyzbrojen manuálem laskavě zapůjčeným Jackem Bauerem, chvaty naučenými od Stevena Seagala a s v závěru krásně absurdní výkonností a neprůstřelností Ramba po bronsonovsku obhajuje zájmy bílé střední vrstvy proti hnusným společenským parazitům, které podle svého motta "nepotřebuju zbraň, stačí, když ji máte vy" splachuje do kanálu jejich vlastní krví. A není škoda každé rány, která padne vedle, protože žádná vedle nepadne. Besson se po UTRŽENÝ ZE ŘETĚZU zase jednou vytáh. Komplikovanějšího scénáře netřeba a naopak být tam obsazen místo božího Liama nějaký bouchač, nefungovalo by to ani zdaleka tak dobře. Iritující zběsilý bourneovský vizuál pro tentokrát velkoryse odpustím stejně jako hromadu dalších nepodstatných věcí. Tenhle film je můj splněnej vlhkej sen. A béčko roku. A díky za Holly "Christie wins!" Valance. (19.10.2008)

Křepká pohádka o paranoidním tatíkovi, co na výletě do Paříže pobije pár ošklivých Arabáků a Albánců, aby jeho princeznička štěstí došla a neskončila na gerontofilní holi vilného boháče. Morel a Neeson z dost nelogické a místy sentimentální podívané dělají neuvěřitelně adrenalinovou šlehu plnou brilantní akce a drsných hlášek. Tak perfektně nastříhanou a frenetickou akci jsem už hodně dlouho neviděl – a to se skoro výhradně pracuje s hodně úspornými choreografiemi. To pak člověk zapomene i na to, že příběh vlastně vůbec nedává smysl a je tam jen na ozdobu. (06.10.2009)

Pětihvězdičková akce naroubovaná na naprosto strohé, skrz naskrz schematické a milionkrát ohlodané kostře. I to Neesonova drsňáctví je tu spíš instantní, než hluboce prožívané, inu, přesně v souladu s výrobními postupy masokombinátu Luca Bessona. V rámci spěchajících běhavých akčních béček přesto vynikající. (08.10.2008)

"Není čas si měřit pinďoury." Ale právě naopak, teď ten správný čas nastal. Bryanovi totiž unesli dceru a dobrovolně mu ji nevrátili, takže se mohou na vlastní oči, uši, krky, lokty i kolena přesvědčit o tom, že majitelem největšího pinďoura je právě Bryan. A jelikož nejsem závistivý, tak mi ta sada speciálních dovedností připadá velmi zábavná, a pokud někdo unese mé dítě, tak se dozví, že znám někoho, kdo zná někoho, kdo tvrdí, že jednou viděl někoho, kdo se nápadně podobal Bryanovi. A s takovými známostmi bude potomek doma dřív, než stačím vyslovit obligátní: Zabiju tě, až umřeš, borůvkovej koláči. (15.06.2016)