Genealogies of a Crime
Režie:
Raoul RuizKamera:
Stefan IvanovHudba:
Jorge ArriagadaHrají:
Catherine Deneuve, Michel Piccoli, Melvil Poupaud, Andrzej Seweryn, Bernadette Lafont, Mathieu Amalric, Pascal Bonitzer, Brigitte Sy, James Thiérrée (více)Obsahy(1)
Prvního dne osmého měsíce roku jedna tchaj-wanské éry Slunce Quan z Wu započaly rodokmeny zločinu: muž vyvolený hvězdami k vraždě, zabil ženu z rodiny Liu Bao. Jiná osamělá žena jej schovala ve svém domě, ale právě ona byla ve skutečnosti duchem zavražděné připravujícím pomstu. Muž se do této ženy zamiloval a ona odhalila svou pravou identitu: jediným jejím motivem byla pomsta.
Pomocí transpozice starého asijského příběhu do Francie devadesátých let 20. století vytváří Raoul Ruiz svérázné drama na pomezí žánrů o cyklickém návratu zla.
(garmon)
Recenze (4)
Skvělý pozdější Ruiz - se všemi atributy, které měl už na přelomu sedmdesátek, ovšem rozředěnými tím, co pozdní postmodernu činilo zranitelnou: absencí čistoty stylu, absencí angažovanosti v tom, co dílo ve výsledku říká, dostatkem prostředků k rozvíjení nicotného - které by jinak snad, snad směřovalo víc k jádru výpovědi. Tady je plejáda hvězd, Deneuvka je v plné síle a konečně hraje zas jednou slabošskou, vícevrstevnatou figuru (je to dvojrole). Její koexistence s Piccolim je po tolika letech od Belle de jour velmi příjemná. Objevují se tu zase živé obrazy z Klossowského L’Hypothèse du tableu volé - a stačí jich trošínek a je to na Stříbrného medvěda - voilà. Necítím to jako úbytek sil, spíš jako nutné opakování motivu při nadprodukci. Vynikající je opět Melvil Poupaud, jenže je to i jeho mladickou krásou - musím se někdy podívat, v čem hrává dnes. Skvělou kikinu vystřihne Andrzej Seweryn - podoba s Klausem je neuvěřitelná a Seweryn je tedy herecký chameleon. Fascinuje mě, jak "špatně" zachází Ruiz se zvukem - pravděpodobně to bude stejné v aspektech, které nevidím. S kamerou, s hereckými výkony... Z Arriagady si už bere pouze apely a jingly, ruchy nasazuje snad i podle nějakého algoritmu, okatě uměle. V celém filmu jsou přítomné jemné hry tu se stíny, tu se zrcadly, s kočkami, s detaily - není to vůbec nápadné, ale všímavému to ukáže další vrstvy. Utkvěl mi jeden záběr: kamera jede od hlavy ležící ženy při psychiatrické seanci přes strop až k psychiatrovi sedícímu bokem, ten je ovšem najednou hlavou vzhůru a tak to i zůstane. Pak jede kamera dlouuuze zpět. Vlastně se tu už směřuje k telenovele; takřka vše se mění v mainstreamovou filmařinu. Takřka... ()
Ruiz je pro mě těžký autor; necítím při něm lehkost tvorby (jako třeba u Fassbindera) ani snahu o vytvoření "díla" (jako u Brgmana nebo Viscontiho). Jeho filmy dosud spatřené, se mi rozpadají na řadu jednotlivin, které nejsem s to dát dohromady - a to ani v rámci jednoho filmu, třeba tohoto. A navíc Catherine Deneuve a Michel Piccoli mi sem nesednou, jako by byli z jiného světa. Genealogie (pozor! množné číslo) zločinu, potažmo zla samého, variace jeho návratu, zpervertované "tat tvam asi": já jsem ty a ty jsi já, mě nedokáže oslovit. Ještě mám připravený "Combat d'amour en songe" a pak opustím flmaře, jehož dílo na mě působí spíš depresivně než podnětně či radostně, což je pro mě zřetelné minus. - Výjimkou (to musím přiznat) je "Čas znovu nalezený", který výrazně překonává všechny jiné pokusy o zfilmování Proustovy epopeje.. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Výstřední vzdělanecká hříčka mi připomněla pozdní vypravěčské experimenty Itala Calvina, které stejně jako ona přesahují moji intelektuální úroveň. Jenomže i když mi v "Rodokmenech zločinu" často unikal smysl vyřčeného, Ruizovy obrazy mě zas jednou omamovaly, zvlášť když režisérovi přizvukoval Arriagada... A z Deneuve v letech na mě navíc vyzařovalo předtím málokdy pociťované teplo. ()
Reklama