iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
Link to original content: https://www.astropis.cz/archive/145.listing
Astropis Astronomický časopis
Časopis pro příznivce astronomie
editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, v tomto čísle najdete recenzi na skromnou knížečku Ondřejovské kroniky [1] – nádhernou kroniku vzniku Ondřejovské observatoře z pera dcery zakladatele Josefa Jana Friče (1861–1945) – Anny Fričové (1898–1981). Neubránil jsem se při jejím čtení jistému sentimentu a knížka mne inspirovala k výpravám nejen po osudech rodiny Fričových, ale bloudil jsem i ve vzpomínkách vlastních.
Když si podával přihlášku na Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně (dnešní Masarykovy univerzity), zvolil nejprve obor fyzika, aby ho ale vzápětí změnil na matematiku. Přesto se k fyzice oklikou vrátil – to když začal fotografovat zatmění Slunce. Ze své první fotografie slunečního zatmění byl zklamán, jeho současné snímky sluneční koróny dobývají titulní stránky významných světových periodik. O poměrně trnité cestě k dokonalé astrofotografii jsme hovořili s profesorem Miloslavem Druckmüllerem z Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně.
V předminulém čísle jsme se zabývali počátky činnosti dr. Huberta Slouky, jeho cestami, rozsáhlou přednáškovou činností a bohatou produkcí článků nejen s astronomickou tématikou. V tomto pokračování zmapujeme jeho knižní produkci, činnost v rámci ČAS a Říše hvězd, ale také to, proč se stal v závěrečné části své kariéry – velmi jemně řečeno – krajně nežádoucí postavou.
Následující článek skutečně pojednává o rybách. Přesněji o jedné rybě, která byla shodou okolností mrtvá. Opravdu. Autor se nezbláznil, jen chce čtenáře blíže seznámit s Ig Nobelovými cenami. Ty už totiž existují 33 let a zatím jsme se jim v Astropisu věnovali pohříchu málo.
Černé díry jsou velmi pozoruhodné objekty a též vděčná témata k diskusi. Každý o nich slyšel, téměř každého fascinují. Kdykoliv se před někým, kdo není z oboru, zmíním, že část mé práce zahrnuje zkoumání těchto objektů, následuje vždy věta typu: „Počkej, tohle mě zajímá o černých dírách…“ Pojďme si tedy říci, co o nich víme, nevíme a kde je hledat.
Vesmírem se pohybují nejrůznější druhy částic a záření, včetně mikrovlnného záření pozadí, které bylo pečlivě zkoumáno prostřednictvím měření družice Cosmic Background Explorer (COBE). John C. Mather v roce 1989 díky datům z COBE ukázal, že spektrum tohoto reliktního záření odpovídá černému tělesu. Tím poskytl důkaz, že záření pozadí je pozůstatkem po horké fázi vývoje našeho vesmíru a podpořil teorii velkého třesku. Matherův spolupracovník George F. Smoot byl schopen v datech z COBE ukázat malé rozdíly v intenzitě reliktního záření v různých směrech (tzv. anizotropie). Tyto odchylky lze vysvětlit jako jistou kvantově mechanickou fluktuaci, která způsobila, že se v určitých místech vytvořily shluky hmoty, které se pak vlivem gravitace zvětšily (takto ve vesmíru mohly vzniknout zárodky hvězd a galaxií). Oba pak za výše zmíněné objevy v roce 2006 získali Nobelovu cenu za fyziku.
Alamak - Hvězda γ Andromedae (2,1 mag) nacházející se v souhvězdí Andromedy je vícenásobný hvězdný systém. Občas se můžeme setkat s různými zápisy názvu, např. Almach, Almaach či Almak. Již malé dalekohledy s průměrem objektivu 5–6 cm by měly být dostatečné na to, aby v nich Alamak byla rozlišitelná jako dvojhvězda.
V říjnu 2024 byl zahájen již 22. ročník Astronomické olympiády (AO), soutěže, kterou pro žáky základních a středních škol organizuje Česká astronomická společnost (ČAS) s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Jedná se o nejvýznamnější aktivitu ČAS, která pro mladou generaci slouží jako výuková platforma rozvoje zájmu o astronomii, astrofyziku a příbuzné obory. Pojďme se teď ohlédnout za více než dvacetiletým vývojem AO a podívat se, jak se jí v současnosti daří.
Letos 31. července pořídila družice WISE svůj úplně poslední vědecký snímek. Infračervený kosmický dalekohled zakončil svou 24 let trvající práci, z níž bude astrofyzika těžit ještě dlouhá léta. Ve své době nedocenitelný IR dalekohled doprovázející práci většího a do optické a UV oblasti zaměřeného Hubbleova kosmického dalekohledu má na svém kontě objevy exoplanet, malých těles Sluneční soustavy a mnoha proměnných zdrojů různých typů.
Největší planeta Sluneční soustavy a její měsíce skrývají pro lidstvo i po 50 letech výzkumu stále plno tajemství. V současné době je sice už devátým rokem zkoumá americká automatická sonda Juno, ale ta se zaměřuje především na planetu samotnou. Její fascinující měsíce, které jsou svou velikostí i složením podobné terestrickým planetám, zkoumá jen zřídka při občasných průletech kolem nich. A přitom právě mnohé z těchto měsíců mohou být díky vodě, kterou skrývají pod svým povrchem, těmi nejnadějnějšími kandidáty na výskyt života mimo naši vlastní planetu. Příští dekáda však bude ve znamení výzkumu právě těchto podivuhodných světů, a to díky hned dvojici sond, jejichž pozornost bude plně upřena právě na ně – JUICE a Europa Clipper.
Astronomům se s využitím několika desítek antén observatoře ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) podařilo při sérii pozorování v létě 2023 zachytit pohyb obřích plynových bublin v atmosféře červeného obra R Doradus. To jim umožnilo více nahlédnout do procesů, které byly dosud viditelné pouze na našem Slunci. V článku uveřejněném v září v prestižním časopise Nature uvádějí vědci jako největší překvapení rychlost, s jakou se tyto bubliny objevují a mizí.
Od první přímé detekce gravitačních vln americkým detektorem LIGO uplynulo pouhých devět let (první úspěšná detekce je ze 14. září 2015), ale vědci již velmi intenzivně plánují nové detektory, které lidstvu umožní otevřít toto nové okno do vesmíru skutečně dokořán.
Název knížky by spolu s nenápadnou a podivnou titulní stranou mohl evokovat, že knížka je kronikou města v době kolem první světové války. Astronomii znalé veřejnosti by pak název obce spolu se jménem autorky měl připomenout naši největší astronomickou observatoř ležící nedaleko Prahy, a tudíž by se mělo jednat o kroniku budovatelských let hvězdárny na vrchu Manda nad obcí Ondřejov.
Výběr snímků z expedic mezinárodního vědeckého týmu Solar Wind Sherpas za zatměním Slunce 8. dubna 2024 do USA a Mexika.
Od května do července přinesla kosmonautika celou řadu zajímavých událostí, přičemž některé je možné označit za zásadní. Připomeneme si tak například první let nového vlajkového nosiče Evropy – rakety Ariane 6, ohlédneme se za čtvrtým integrovaným letem sestavy Super Heavy Starship a čeká nás i návrat vzorků z odvrácené strany Měsíce. Pro pilotovanou kosmonautiku byl zase důležitý první pilotovaný let lodi Starliner. Bude toho však více.
Po objevu mikrovlnného záření kosmického pozadí nejednoho astrofyzika napadla otázka, zda existuje také optické pozadí. Potíž s odpovědí je, že téměř všechny naše přístroje se nacházejí buď na Zemi, nebo v její relativní blízkosti – v každém případě uvnitř Sluneční soustavy.
Možná jste v dubnu zachytili neradostnou novinu týkající se evropsko-japonské sondy BepiColombo. Ta je už šestým rokem na cestě k nejmenší planetě Sluneční soustavy (Merkuru, Pluto už není planetou téměř dvě desetiletí) a po této dlouhé době se objevily první potíže.
Astrometrická družice Gaia, která za prvních 10 let činnosti způsobila převrat nejen v oboru stelární (hvězdné) astronomie, stále funguje, ale začínají se na ní projevovat účinky stárnutí. Družice a sondy v kosmickém prostoru jsou vystaveny vlivu kosmického počasí – radiaci, slunečnímu větru a kosmickému záření a také mikrometeoritům.
Kosmické dalekohledy nás zásobují zásadními daty i krásnými obrázky; obojí máme v Astropisu rádi, máme o čem psát a co tisknout na barevné stránky. Letošní okurková sezóna přinesla jednu znepokojivou zprávu: návrh rozpočtu NASA na r. 2025 zredukoval prostředky na provoz rentgenové observatoře Chandra o 40 % (s výhledem dalšího snížení v r. 2029) a Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) o 10 %.
V předminulém čísle Astropisu jsme v novinkách psali o prvních pokovených segmentech zrcadla M1 pro obří dalekohled ELT (Extremely Large Telescope, Cerro Armazones, Chile; 3 km n. m.). O půl roku později můžeme podat zprávu, že poslední odlitek č. 949 byl v německém Mainzu dokončen letos v červnu a pokovených, zcela připravených segmentů M1 je již přes 70.
Dvojí pohled JWST (Webbova kosmického dalekohledu) na „přesýpací hodiny“ L1527 IRS, molekulární oblak, v němž se rodí nová hvězda. L1527 se nachází 141 pc od nás v souhvězdí Býka.
Řeč není o starověkém řeckém matematikovi (kolem 300 př. n. l.), ale o evropské družici, která odstartovala vloni v červenci. První obrázky jsme mohli vidět v listopadu, letos na konci května ESA spolu se sérií prvních vědeckých dat uvolnila také pozoruhodný obrazový doprovod.