Nezvratná slovesa (napsal jsi / napsals, napsal bys)

Tvary minulého času se u nezvratných sloves tvoří příčestím plnovýznamového slovesa a tvary slovesa být. Ve 2. os. j. č. lze příslušný tvar slovesa být (jsi) nahradit pouhým ‑s připojovaným k prvnímu přízvučnému slovu ve větě, nejčastěji jím bývá právě příčestí: Udělal jsi / Udělals, co jsem ti řekl? Byla jsi / Bylas včera doma? Ty jsi / Tys tomu dal! Viděl jsem, že jsi / žes přišel. Podívej, co jsi / cos natropil. Podoby se jsi se považují za základní, neutrální způsob vyjádření. Podoby se ‑s jsou hodnoceny jako hovorové.

Ve tvarech podmiňovacího způsobu se ‑s přidává ke kondicionálovému tvaru slovesa být: udělal bys to, napsal bys to; tvary typu *udělal by jsi to, *přišli by jsme, *naučili by jste se atp. jsou nespisovné (viz též Podmiňovací způsob (byste, abyste, kdybyste, jakoby a jako by)).

Zvratná slovesa

Se, si

Výrazy se, si (bez ohledu na to, zda je nazýváme osobními zvratnými zájmeny, či volnými morfémy) se pojí se slovesy. Mohou být součástí sloves pouze zvratných (tzv. reflexiv tantum): smát se, narodit se, divit se, umínit si, stěžovat si apod., můžeme jejich prostřednictvím měnit nezvratná slovesa ve zvratná: umyl (někoho/něco) × umyl se, koupil (někomu něco) × koupil si (něco), pozdravili (někoho) × pozdravili se, nenáviděli (někoho) × nenáviděli se, držela matku za ruku × držela se matky za ruku. Pomocí se tvoříme také tzv. zvratné pasivum: dům se opravuje, dárky se rozdaly dětem apod.

U slovesného podstatného jména (‑ní/‑tí: dělání, lhaní, snažení, mytí atp.) je přítomnost se/si v češtině možná, ale není nutná, a to ani tehdy, je‑li podstatné jméno odvozeno od slovesa pouze zvratného, např. vemlouvat se, adaptovat se, zapojit se × takové vemlouvání (se) publiku se mi nelíbilo, lidé mají různou úroveň adaptování (se) na podmínky, má problém se zapojením (se) do kolektivu apod. V některých ustálených případech zvratné se vynecháváme tradičně: zasmát se, usmát se, setkávat se, koupat se × povědět něco pro zasmání, děkovat přívětivým pousmáním, příjemné setkávání lidí, koupání je tu zakázáno. V jiných ustálených případech je naopak tradičně ponecháváme: neodůvodněné nedostavení se ke zkoušce.

Se/si je třeba ponechat u slovesných podstatných jmen tehdy, jestliže chceme explicitně vyjádřit, zda původce děje je identický s předmětem, který je dějem zasažen. Vypuštění by mohlo pozměnit význam věty, např. snaha stavět budoucnost na neustálém učení se pracovního kolektivu × učení pracovního kolektivu (učit se × učit) — právo akcionářů na seznámení se s rozhodujícími dokumenty × seznámení s rozhodujícími dokumenty (seznámit se × seznámit) — politika spočívá v domlouvání × v domlouvání se (domlouvat × domlouvat se) — náhlé a ničím nezapříčiněné objevení se něčeho se může přihodit v rámci vědeckých zákonů × objevení něčeho (objevit se × objevit) — odtržení dítěte od rodičů × odtržení se dítěte od rodičů.

V jedné větě se mohou vyskytnout dvě slovesa s výrazy se, si. Pravidla pro vypouštění či ponechávání jednoho z nich v mluvnicích nenajdeme. Obvykle sice tam, kde se ve větě setkají dvě reflexiva se, jedno z nich vynecháváme, pokud tím nedojde k narušení větného významu, není to však nutné, např. přinutili se smát (se), všichni se snaží vrátit (se). Pokud by došlo vynecháním jednoho se ke změně významu, je třeba obě zvratná zájmena ponechat: snažím se nezlobit se (nebýt rozčilený) × snažím se nezlobit (např. nezlobit rodiče).

Setká‑li se ve větě zvratné se a si, pak ani jedno reflexivum vynechat nelze, např. dovolujeme si obrátit se na Vás s dotazem, snažil se uspořádat si všechny věci. V některých případech by dokonce vynechání jednoho ze zvratných zájmen mohlo pozměnit význam: snažil jsem se při řešení úkolu pomoci otázkami (pomoci někomu jinému) × snažil jsem se při řešení úkolu pomoci si otázkami (pomoci sám sobě). Srov. rozdíly mezi slovesy: uvědomit –⁠⁠⁠ uvědomit si, vzdát –⁠⁠⁠ vzdát se, učit –⁠⁠⁠ učit se, zařadit –⁠⁠⁠ zařadit se, odpoutat –⁠⁠⁠ odpoutat se, přihlásit –⁠⁠⁠ přihlásit se, angažovat –⁠⁠⁠ angažovat se (totéž platí pro dvojice slovesných podstatných jmen z těchto sloves utvořených).

Ses, sis, by sis, by ses

Ve tvarech pomocného slovesa být v minulém čase se tvar 2. os. j. č. jsi nahrazuje pouhým ‑s, které se spojuje s osobním zvratným zájmenem: vrátil ses, přál sis to, ty ses na to nekoukal (tvary vrátil jsi se, přál jsi si to, ty jsi se na to nekoukal jsou sice zejména v mluveném jazyce časté, ale dosud nekodifikované). Rovněž v podmiňovacím způsobu užíváme stažené ses, sis: ty by ses nekoupal, aby sis nečetl, kdyby ses podíval (nikoli *by jsi se, *kdyby jsi se, *aby jsi se).

O ostatních podobách v podmiňovacím způsobu (bych, bychom, byste, kdybych, kdybychom, kdybyste, abych, abychom, abyste) viz Podmiňovací způsob (byste, abyste, kdybyste, jakoby a jako by).