Podstatná jména zakončená na ‑um

Podstatná jména, která mají před koncovým ‑um samohlásku

Podstatná jména přejatá (z latiny nebo řečtiny), která mají před ‑um samohlásku, skloňujeme v j. č. a v 1., 4. a 5. p. mn. č. podle vzoru „město“, ostatní pády mn. č. jsou podle vzoru „moře“. S výjimkou 1., 4. a 5. p. j. č. se koncové ‑um při skloňování odsouvá:

Takto se skloňují např. podstatná jména: jubileum, muzeum, koloseum, linoleum, lyceum; akvárium, delirium, evangelium, gymnázium, krematorium, kritérium, morfium, pódium, prezidium, privilegium, radium, sanatorium, sympozium; baryum; individuum, kontinuum, vakuum.

Podstatná jména, která mají před koncovým ‑um souhlásku

Přejatá podstatná jména, která mají před ‑um souhlásku, řadíme ve spisovné češtině k podstatným jménům středního rodu a skloňujeme je podle vzoru „město“. S výjimkou 1., 4. a 5. p. j. č. se koncové ‑um při skloňování odsouvá:

Takto se skloňují např. podstatná jména album, centrum, datum, kvantum, maximum, minimum, plénum.

Pozn.: U podstatného jména datum lze v některých typech textů (zvláště těch, v nichž je třeba rozlišit kalendářní a počítačová data) tolerovat i tvary mužského rodu, zejména v množném čísle, tj. datumy, datumů, datumům, datumy, o datumech, datumy, např. V uložených datech (‚údajích‘) se bude nejčastěji vyhledávat podle datumů (‚kalendářních dat‘).

Podstatná jména, která mají před koncovým ‑um souhlásku k

U přejatých výrazů, které mají před ‑um souhlásku k, se v 6. p. mn. č. užívá koncovka ‑ách, např. o afrodiziakách, analgetikách, antibiotikách, narkotikách, specifikách (k tomu srov. Skloňování jmen středního rodu podle vzoru „město“ –⁠⁠⁠ 6. p. mn. č.).

Skloňování přejatých jmen zakončených na ‑on

Nečetná podstatná jména na ‑on se skloňují podobně jako podstatná jména zakončená na ‑um.

Podstatná jména, která mají před koncovým ‑on samohlásku

Přejatá podstatná jména, která mají před ‑on samohlásku (dnes jsou řídká), skloňujeme v j. č. a v 1., 4. a 5. p. mn. č. podle vzoru „město“, ostatní pády mn. č. jsou podle vzoru „moře“. S výjimkou 1., 4. a 5. p. j. č. se koncové ‑on při skloňování odsouvá:

Takto se skloňuje např. podstatné jméno kritérion. Užívanější jsou však dnes latinizované podoby na ‑um (sympozium, kritérium).

Podstatná jména, která mají před koncovým ‑on souhlásku

Přejatá podstatná jména, která mají před ‑on souhlásku, skloňujeme podle vzoru „město“. S výjimkou 1., 4. a 5. p. j. č. se koncové ‑on při skloňování odsouvá:

Takto se skloňují např. podstatná jména akrostichon, distichon, hypokoristikon, matronymikon, kólon, oxymóron, paradoxon.

U přejatých výrazů, které mají před ‑on souhlásku k, se v 6. p. mn. č. užívá koncovka ‑ách (např. o hypokoristikách), u těch neuter, která mají před ‑on souhlásku ch, pak ‑ách vedle ‑ích (např. o distichách/distiších).

Podstatná jména zakončená na ‑ma

Podstatná jména středního rodu (řeckého původu), která jsou v 1., ve 4. a 5. p. j. č. zakončena na ‑ma, mají v ostatních pádech navíc kmenotvornou příponu ‑at‑.

Skloňují se podle vzoru „město“ kromě 1., 4., 5. p. j. č., kde je koncovka nulová, a 2. p. j. č., kde je koncovka ‑u podle mužského vzoru „hrad“:

Stejně se skloňují například podstatná jména aroma → aromatu (i neskl.), astma → astmatu, dilema → dilematu, dogma → dogmatu, klima → klimatu, kóma → kómatu, panoráma → panorámatu i panoramatu (i žen. tvar panorámy), paradigma → paradigmatu, plazma ‚ionizovaný plyn‘ → plazmatu, réma → rématu, revma → revmatu (i neskl.), schéma → schématu, schizma → schizmatu, syntagma → syntagmatu, téma → tématu, trauma → traumatu, zeugma → zeugmatu (pokud se u některého z uvedených podstatných jmen výjimečně vyskytne v 6. p. j. č. i zakončení ‑ě, je tato podoba pociťována jako zastaralá).