iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
Link to original content: https://metroweb.cz/metro/stanice/linka_a/DE/DE.htm
| Dejvická | |||||
 kolej 1 |
 kolej 2 |
 stanoviště dozorčího |
 Eskalátor směr Šolínova |
 vestibul Šolínova |
|
 podchod |
 výtah na nástupišti |
 výtah Šolínova |
 schody směr Vítězné nám. |
 vestibul |
|
 podchod Vítězné nám. |
 koridor mezi vestibuly |
 výtah Vítězné nám. |
 vstup Šolínova |
 vstup Evropská |
|
 vstup od TRAM do centra |
 vstup od zast. BUS k letišti |
 vstup od zast. BUS k Suchdolu |
 vstup z Vítězného nám. |
 výtah z povrchu do koridoru |
|
|
Nafotil: Jan Krblich, 2002
|
|||||
 letecký pohled |
|||||
|
Letecký pohled: Gefos a.s.
|
|||||
|
Informace o stanici
|
|||||
|
Jedná se o koncovou stanici trasy A. Dnes je už prakticky jedinou stanicí z prvního stavebního úseku některé trasy, která se zachovala dodnes jako konečná. Rozkládá se pod ulicí Evropská (dříve Leninova), v blízkosti Vítězného náměstí (Nám. Říjnové revoluce).
Stanice se začala stavět v rámci stavby IA. V únoru 1973 se zabořil nemechanizovaný razicí štít u stanice Hradčanská. Poté byla přeložena tramvajová trať v místě budoucí stanice na levou stranu ulice v délce cca 200 m. Dále byly vybudovány nové zděné a tunelové kanalizační trasy a přeloženy kabely. Hned nato se bagry zabořily do obyčejné ulice. Za nedlouho vyrostla na místě obří stavební jáma. V průběhu roku 1974 přijel nemechanizovaný štít od Hradčanské, v jámě ho dělníci otočili a 30.9. už razili zpět druhý tunel. Do stavebního prostoru se zanořily podzemní stěny, které později nesly stropní strunobetonovou desku o výšce 140 cm. Pod nimi se pak vyhloubil celý prostor. Jelikož stanice byla dvoupodlažní (v technologické části až tří), mezistrop zavěsili stavebníci na hlavní strop. Mezistrop pak sloužil i jako rozpěra podzemním stěnám, mezi nimiž je celkem 19,3 m prostoru. Osová vzdálenost mezi středy kolejí je 13,1 m a nástupiště má šířku 10,2 metrů. Celková délka stanice je více, než 300 m. Velkou část totiž tvoří odstavné koleje (160,7 m), umístěné za stanicí v tradičním pojetí - odbočky z hlavních kolejí se střetávají na dvoukolejném obousměrném přejezdu, následovaném dvěma dalšími kolejemi. Hlavní koleje jsou na konci mírně stočeny vlevo - předpokládalo se totiž prodloužení směrem do Střešovic. Tyto koncové koleje se původně měly budovat ražením, ale nakonec, vzhledem k nízkému nadloží byla využita stejná technologie, jako pro stanici. Další dvě nadložní patra jsou využita jako parkovací a skladovací kapacity. Stanice má dva vestibuly spojené s nástupištěm eskalátory na výšku 7 m. V horním patře jsou vestibuly spojené dlouhou pasáží s několika obchody. Západní vestibul vede pomocí 4 pevných schodišť a dvou eskalátorů do Leninovy ulice směrem k letišti a slouží pro přestup na tramvaje a meziměstské autobusy, hlavně do Kladna. Naopak se tudy vystupuje z městských autobusů a tramvají. Druhý vestibul obsluhuje západní oblast Nám. Říjnové revoluce. Má proto 2 schodišťové vstupy. Už 16.10.1976 byl ve stanici den otevřených dveří, to se právě pokládal svršek. 6.9.1977 ho začali svařovat a pak už byly prováděny jen dokončovací práce. Hlavním motivem stanice bylo ostrovní nástupiště bez pilířů (pouze s budkou dozorčího uprostřed), opticky oddělené světelnou rampou od tmavého prostoru kolejiště. Stěna za kolejemi byla vyložena pestrými glazovanými keramickými pásy (svislými) s teplými barvami. V pasáži u východního vestibulu byla umístěna skleněná prosvětlená stěna s rudým praporem. Druhý vestibul zcela ovládla kamenná stěna s bronzovým portrétem V. I. Lenina a verši V. Majakovského. Oby tyto zajímavé objekty byly po revoluci demontovány a na místo Lenina vyrostla trafika. V poslední době se dostávala stanice, obzvláště prostory okolo vzduchotěsných vrat, do špatného technického stavu, a protože konečnou stanici není možné zavřít, je toto řešeno postupnou rekonstrukcí jednotlivých částí vestibulů. |
|||||
|
Autor: Jan Bonev
|
|||||
|
Původní
název
|
Leninova
|
||||
|
Zahájení provozu ve
stanici
|
12.8.1978 | ||||
|
Umístění
|
pod třídou Evropskou ulicí u Vítězného náměstí
(Praha 6)
|
||||
|
Typ stanice
|
hloubená, založená v jámě zajištěné
konstrukčními podzemními stěnami pod hladinou podzemní vody; dlouhodobě
koncová
|
||||
|
Konstrukce
stanice
|
monolitická železobetonová, stropy z předpjatých
prefabrikovaných nosníků, uložených na předem vybudovaných podzemních
stěnách, které nemají izolační plášť proti podzemní vodě
|
||||
|
Délka stanice
|
301,3 m včetně odstavných a prohlížecích
kolejí
|
||||
|
Hloubka
středu nástupiště pod terénem
|
11,0 m | ||||
|
Nástupiště
|
šířka 10,2 m, výška 3,35 m | ||||
|
Obklad
stěn v prostoru nástupiště
|
glazované keramické tvarovky Hurdis teplých barev od bělavé po tmavohnědou | ||||
|
Vestibuly
|
západní s výstupem třemi eskalátory na výšku 7,7 m na třídu Edvarda Beneše | ||||
|
východní s výstupem na Vítězné náměstí pevným
schodištěm na výšku 4,6 m
|
|||||
|
Další
prostory stanice
|
podélná pasáž s prodejnami spojující oba vestibuly
|
||||
| odstavné a prohlížecí koleje s výhybištěm, nad nimi ve třech podlažích podzemní garáže s výjezdem rampou do Studentské ulice, o celkové délce 158,3 m | |||||
| celkový počet místností: 213 | |||||
|
Obestavěný
prostor
|
77 788 m3 | ||||
|
Stavební
náklady
|
301 miliónů Kč | ||||
|
Obrat
cestujících
|
v r. 1986 v ranní špičce celkem 30 300 cestujících, z toho nástup 16 900, výstup 13 400 | ||||
|
Projektoval
|
Vojenský projektový ústav Praha | ||||
|
Architektonické
řešení
|
ing. arch. Josef Kales
|
||||
|
Umělecká
díla
|
mozaikové kamenné stěny: ak. mal. Martin Sladký | ||||
| skleněná stěna ve východním vestibulu: Vilém Veselý, Pavel Werner, Josef Kochrda | |||||
|
keramický obklad za kolejištěm: barevné řešení
navrhl ak. mal. Karel Velický a Jindřich Daniel
|
|||||
|
Hlavní stavbyvedoucí
|
Jiří Listík | ||||
|
Návazná
doprava
|
tramvaje a autobusy MHD na Evropské ul. u Vítězného nám. | ||||
| autobusy příměstské integrované dopravy (linky 3XX) | |||||
| přímá obsluha vysokoškolského areálu a obytné zóny | |||||
|
Zdroj: www.metroprojekt.cz
|
|||||
|
|
|||||