Psaní dis-, dys-, poli-, poly-, vice-, více-

Dis‑ a dys‑

Významově poměrně blízké předpony dis‑ a dys‑ mají rozdílný původ. Psaní jednotlivých slov s předponami dis‑ a dys‑ doporučujeme ověřovat v ASSČ, IJP nebo NASCS.

Latinské dis‑ odpovídá české předponě roz‑, popř. ne‑: disharmonie (nesoulad), diskontinuita (nesouvislost, nespojitost, rozpojenost), diskrepance (neshoda, nepoměr), dislokace (rozmístění, rozložení), diskvalifikovat (zbavit kvalifikace, vyřadit ze soutěže či závodu), disonance (nelibozvuk, neshoda, nesoulad, rozpor), disparita (nerovnost), disperze (rozptyl, rozklad), disproporce (nerovnoměrnost, nepoměr), distinktivní (rozlišovací, rozlišující), distribuce (rozdělení).

Řecké dys‑ znamená ‚zeslabený, vadný, porušený‘, předpona vyjadřuje něco negativního, špatného, zhoršení, poruchu: dyspepsie (porucha trávení), dysfonie (porucha hlasu), dysfunkce (narušená, porušená nebo odchylná činnost některého orgánu, narušení vzájemné souhry psychických a organických funkcí, popř. narušená nebo odchylná funkce vůbec). Stejnou předponu mají i názvy nejběžnějších dysfunkcí, s nimiž se setkáváme ve školním prostředí: dysgrafie (porucha psaní, neschopnost napodobit tvary písmen a naučit se správně psát), dyslexie (porucha schopnosti číst), dyskalkulie (porucha matematických schopností), dyslalie (porucha výslovnosti, artikulace), dysortografie (neschopnost naučit se správně pravopis).

Výrazy s řeckou předponou dys‑ jsou většinou úzce odborné termíny lékařské nebo psychologické, zatímco slova s latinskou předponou dis‑ patří do různých oblastí odborného vyjadřování.

Poly‑ a poli‑

Původ slovotvorných prvků poly‑ a poli‑ je v řečtině. První člen složených slov poly‑ má význam ‚mnohý, četný, hojný, různý‘ (v protikladu k mono‑ s významem ‚jeden‘), např. polygamie (soužití s několika osobami opačného pohlaví), polykulturní (obsahující více kultur), polychromie (mnohobarevnost), polysémie (mnohoznačnost), polyglot (znalec mnoha jazyků), polyhistor (znalec mnoha vědních oborů), polyfonie (mnohohlasí), polyhybrid (mnohonásobný kříženec), polytechnika (škola, v níž se vyučují různé technické obory), polymerace (chemická reakce molekul v mnohokrát opakovaném spojení do velkých celků), názvy chemických látek jako polyakrylát, polyester, polyetylen, polymer, polysiloxan, polystyren, polysulfid, polyterpen, polyuretan, polyvinylchlorid.

Naproti tomu poli‑ vychází z řeckého pólis s významem ‚město, obec, stát; městský stát ve starém Řecku‘. Pro městské zdravotnické zařízení proto užíváme pojmenování poliklinika (přestože má různá oddělení a lze v ní vyhledat mnohé specialisty). Jde o vžitý způsob psaní, stejně se toto slovo píše i v dalších evropských jazycích (německy Poliklinik, francouzsky policlinique). Stejný základ mají i slova policie, politika, kosmopolitismus.

Vice‑ a více‑

První člen složených slov vice‑ je latinského původu a má význam ‚místo‑‘. K nejfrekventovanějším slovům s touto částí patří viceprezident a vicemiss; z dalších uvádíme např. viceadmirála, viceguvernéra, vicekancléře, vicekonzula, vicekrále, vicemaršála, vicemistra, vicepremiéra.

Část více‑ nemá s latinou nic společného, jde o slovanské slovo, které má ve složených výrazech (převážně v přídavných jménech) význam ‚několik, skládající se z několika‘, popř. ‚navíc‘: víceciferný, vícečlenný, vícedenní, vícedílný, vícehlasý, vícekolejný, vícemístný, vícenásobný, víceslovný, víceúčelový, víceúrovňový, vícevrstvý. Z podstatných jmen je to víceboj (vícebojař, vícebojařka); v administrativním stylu vícenáklady, vícepráce.