Sodíkový kanál

Sodíkový kanál je iontový kanál přítomný na membránách mnohých buněk. Umožňuje průchod kationtů sodíku skrz membránu. Nejčastěji je schopný se uzavírat a otevírat, příp. inaktivovat například na základě elektrického napětí na buňce nebo přítomnosti neurotransmiterů. Sodíkové kanály na neuronech se při určitém napětí otevírají a způsobují tok sodíkových iontů dovnitř buňky; tím dochází k depolarizaci, což je zásadní pro vznik akčního potenciálu. Sodíkové kanály mohou být blokovány pomocí určitých chemických látek (jedů), jako jsou štíří neurotoxin, saxitoxin, tetrodotoxin a veratridin; tím se narušuje jejich funkce.^[1]

Struktura

Sodíkový kanál se skládá z podjednotek :

konstitutivní velká α-podjednotka obsahující 4 homologní domény (I-IV), z nichž každá má 6 transmembránových α-helixů (S1 až S6). S4 je napěťový senzor, spojení S5 a S6 tvoří hlavní externí a nejužší část (směrem ven z buňky) řetězce připomínají písmeno P (P smyčka) a vytváří tedy i pór kontrolující selektivitu, spojení III a IV pak ovlivňuje inaktivaci kanálu. Vnitřní část kanálů tvoří hlavně segmenty S6 a částečně S5.
auxiliární β-podjednotky (1-2)

Podtypy a nemoci

Mutace kanálu NaV1.1-1.2 způsobuje některé formy epilepsie a mutace NaV1.7 vrozenou necitlivost bolesti.

Reference

↑ Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.

[1]