Perloočky

Perloočky
	hrotnatka velká (Daphnia magna)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
(nezařazeno)	Pancrustacea;
Třída	lupenonožci (Branchiopoda);
Podtřída	Phyllopoda;
Nadřád	Diplostraca;
Řád	perloočky (Cladocera); Latreille, 1829
infrařády a čeledi
	Anomopoda Bosminidae; Chydoridae; Daphniidae; Ilyocryptidae; Macrothricidae; Moinidae; ; Ctenopoda Holopedidae; Sididae; ; Haplopoda Leptodoridae; ; Onychopoda Cercopagidae; Podonidae; Polyphemidae; ;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perloočky (Cladocera) nazývané též vodní blechy je řád malých vodních lupenonožců (Branchiopoda). Tvoří monofyletickou skupinu, která je tvořena asi 620 známými druhy^[1] v 80 rodech a 11 čeledích. Vývojově pocházejí již z paleozoika. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky (Daphnia).

Anatomie

Perloočky jsou plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Dosahují velikosti 0,2 až 6 mm (rod Leptodora až 18 mm).^[1] Mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu. Na hlavě mají jediné velké pigmentované složené oko tvořené 22 ommatidii, které je vnořeno do hlavy a pokryto průhlednou pokožkou. Na jeho povrchu se nachází množství lesklých částic, které se lesknou jako malé perličky, což dalo perloočkám jejich jméno.^[2] 4-6 párů drobných hrudních nožek fungují jako filtr ke získávání částeček potravy, u většiny druhů je zadeček zakončen drápkovitou vidličkou. Dýchají celým tělem nebo žábrami. Pohybují se jakoby skákavým pohybem pomocí svých obrvených tykadel - udělají několik temp, poté pomalu klesají dolů a následně opět udělají několik temp.

Cévní soustava

Cévní soustava je otevřená, tvořená jednoduchým srdcem s kruhovitou svalovinou, které tepe 200–250krát za minutu. Srdce leží v čelistním článku hřbetní části těla. Hemolymfa je bezbarvá.

Rozmnožování

U perlooček dochází ke střídání generace rozmnožující se pohlavně a generace, která se množí partenogenezí, tento jev se nazývá heterogonie. V létě se jen samičky množí partenogenezí a tvoří také jen samičky. Na podzim se z neoplozených vajíček líhnou i samečkové, kteří brzy oplodní mladé samičky. V zimě se líhnou zimní vajíčka, uzavřena v párech v sedélku (schránce z chitinu = efipium). Díky této schránce dokáží přečkat i suché a chladné období.^[2] Vývoj je přímý.

Ekologie, význam

Perloočky obývají především sladké i slané kontinentální vody, přičemž preferují vody stojaté. Několik druhů je možno nalézt i v moři.^[1] Společně s vířníky a klanonožci tvoří nejvýznamnější skupinu planktonních živočichů. Jako takoví jsou potravou ryb i dalších vodních tvorů. Samy se naopak živí fytoplanktonem (řasami a sinicemi), čímž zlepšují kvalitu vody.^[1]^[2] Některé druhy jsou predátoři a živí se zooplanktonem.^[1] Z toxikologického hlediska je důležitá jejich mimořádná citlivost na látky typu organofosfátů, která je srovnatelná s citlivostí plynové chromatografie. Zvláště hrotnatka velká (Daphnia magna) se používá jako testovací organismus k biologickým zkouškám toxicity; známým zástupcem tohoto rodu je i hrotnatka obecná (Daphnia pulex).

Lidé je využívají při různých vědeckých studiích, neboť se snadno množí, chovají a zkoumají.^[1]

Taxonomie

Rozdělení perlooček na podřády a čeledi:

Řád Cladocera Latreille, 1829

Podřád Ctenopoda Sars, 1865
- Holopediidae Sars, 1865
- Sididae Baird, 1850
Podřád Anomopoda Stebbing, 1902
- Bosminidae Baird, 1845
- Chydoridae Stebbing, 1902
- Daphniidae Straus, 1820
- Gondwanotrichidae Van Damme et al., 2007
- Macrotrichidae Norman & Brady, 1867
Podřád Onychopoda Sars, 1865
- Cercopagididae Mordukhai-Boltovskoi, 1968
- Podonidae Mordukhai-Boltovskoi, 1968
- Polyphemidae Baird, 1845
Podřád Haplopoda Sars, 1865
- Leptodoridae Lilljeborg, 1900

Galerie

Zimní vajíčko perloočky (ephippium)
Hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
Hrotnatka průhledná (Daphnia longispina) s vajíčky
Hladinovka (Scapholeberis)
Mikrosnímek břichatky (Ceriodaphnia)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f FORRÓ, L.; KOROVCHINSKY, N. M.; KOTOV, A. A. Global diversity of cladocerans (Cladocera; Crustacea) in freshwater. Hydrobiologia. 2008-01-01, roč. 595, čís. 1, s. 177–184. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. ISSN 0018-8158. DOI 10.1007/s10750-007-9013-5. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c MOTYČKOVÁ, Hana; MOTYČKA, Vladimír. Korýši nejsou jen raci. Naše příroda. 2017, roč. X, čís. 4, s. 18.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu perloočky na Wikimedia Commons
Taxon Cladocera ve Wikidruzích
Encyklopedie CoJeCo - perloočky

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[:0-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f FORRÓ, L.; KOROVCHINSKY, N. M.; KOTOV, A. A. Global diversity of cladocerans (Cladocera; Crustacea) in freshwater. Hydrobiologia. 2008-01-01, roč. 595, čís. 1, s. 177–184. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. ISSN 0018-8158. DOI 10.1007/s10750-007-9013-5. (anglicky)

[:1-2] MOTYČKOVÁ, Hana; MOTYČKA, Vladimír. Korýši nejsou jen raci. Naše příroda. 2017, roč. X, čís. 4, s. 18.

[1]

[2]