Pchu I

Süan-tchung
	čínský císař
	Mladý Pchu-i ještě jako císař
Doba vlády	1908–1912 a 1917
Korunovace	1908
Chrámové jméno	宪宗
Posmrtné jméno	配天同运法古绍统粹文敬孚宽睿正穆体仁立孝襄皇帝
Narození	7. únor 1906; Peking
Úmrtí	17. říjen 1967; Peking
Pohřben	Čína
Předchůdce	Kuang-sü
Nástupce	Jü-jen (jako hlava rodu)
Manželky	Wan Žung; Wen Siou
Rod	Aisin Gioro
Otec	Caj-feng
Matka	Youlan
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pchu I (také Pchu-i; čínsky celým jménem: 愛新覺羅·溥儀, pinyin: Àixīn Juéluó Pǔ Yí, český přepis: Aj-sin Ťüe-luo Pchu I; 7. února 1906, Peking – 17. října 1967, Peking), člen vládnoucího mandžuského rodu Aisin Gioro, byl posledním čínským císařem mandžuské dynastie Čching a posledním čínským císařem vůbec. V letech 1932–1945 byl formální hlavou japonského loutkového státu Mančukuo. Jako čínský císař vládl pod jménem Süan-tchung (Xuantong).

O jeho životě byl roku 1987 natočen Bernardem Bertoluccim životopisný film. Snímek s titulem Poslední císař zaznamenal velký úspěch a získal celkem 9 oscarů.

Život

Dětství

Narodil se v roce 1906 jako syn prince Čchuna (醇親王, vlastním jménem Caj-feng 载沣). Na trůn nastoupil v necelých třech letech, několik dní po smrti faktické vládkyně Číny – císařovny vdovy Cch'-si (慈禧; vládla v letech 1861–1908). Korunován císařem byl 2. prosince 1908 v Síni Nejvyšší harmonie v Zakázaném městě; půdu Zakázaného města pak až do svých 18 let nikdy neopustil.

Slabá regentská vláda a další dětský císař ale posléze nedokázali zabránit rozbíhajícímu se čínskému revolučnímu hnutí. Po vypuknutí Sinchajské revoluce (辛亥革命) a zradě Jüan Š'-kchaje (袁世凱) byl Pchu I 12. února 1912 sesazen. V červenci 1917, po porážce vojsk prezidenta Li Jüan-chunga generálem Čang Sünem, byl podruhé korunován čínským císařem, avšak toto císařství nepřežilo ani dva týdny.

Opuštění Zakázaného města

Velkou ránou v Pchu Iho životě se stala smrt jeho matky v roce 1921, když podstoupila opiovou sebevraždu. V Zakázaném městě směl žít a pobírat vládní penzi 4 miliony jüanů ročně až do roku 1924. Rok nato bylo otevřeno jako Palácové muzeum veřejnosti. Po odchodu ze Zakázaného města se dostal do finančních potíží, které řešil prodejem cenných sbírkových předmětů. Se svou manželkou a císařovnou Wan Žung (婉容) a druhou ženou Wen Siou (文繡) se usadil v japonské koncesi v Tchien-ťinu.

Císař Mančukuo a vězeň

Po japonské invazi do Mandžuska a vytvoření loutkového státu Mančukuo se stal v roce 1932 formální hlavou tamního režimu. V závěru 2. světové války byl zajat sovětskou armádou a deportován do Sovětského svazu. Jako válečný zločinec pak stanul také před Tokijským tribunálem. V roce 1950, rok po vyhlášení Čínské lidové republiky, byl vydán zpět do Číny. Dalších 9 let strávil v nápravném zařízení ve Fu-šunu v provincii Liao-ning (jako vězeň číslo 981). V roce 1964 byla vydána jeho autobiografie.^[1] Po propuštění pracoval jako zahradník v Pekingské botanické zahradě a později jako archivář na univerzitě v Pekingu. Zemřel v roce 1967 ve věku 61 let na rakovinu ledvin. Byl pochován na obyčejném hřbitově jako řadový občan. V roce 1995 vdova po Pchuim vykoupila urnu s jeho ostatky a nechala mu postavit hrobku u areálu pohřebiště čínských císařů, kde jsou pohřbeni 4 z 9 přecházejích císařů dynastie, dokončena byla v roce 1996, kdy do ní byla uložena urna.

Odkazy

Reference

↑ Vyšla také v Česku – viz Aisin Gioro Pchu-i. Byl jsem posledním císařem čínským. Přel. Martin Hála. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-082-9

Literatura

Flemmer, Walter. Stará Čína. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2007. ISBN 978-80-7238-497-6
Velasco, Juan – Vessels Jane, 2008, Zakázané Město, National Geographic Česko, květen 2008, příloha.
Aisin Gioro Pchu-i. Byl jsem posledním císařem čínským. Přel. Martin Hála. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-082-9

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pchu I na Wikimedia Commons
Osoba Pchu I ve Wikicitátech

Předchůdce	Pchu I	Nástupce
Kuang-sü	Císař dynastie Čching 1908–1912	zánik císařství
vytvoření státu	Nejvyšší představitel Mančukua 1932–1934	přeměna funkce
přeměna funkce	Císař Mančukua 1934–1945	zánik státu

[1] Vyšla také v Česku – viz Aisin Gioro Pchu-i. Byl jsem posledním císařem čínským. Přel. Martin Hála. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-082-9

[1]

Mandžukuo (滿洲國/Mǎnzhōuguó / Manshū-koku)

Státní symboly	Vlajka • Znak • Hymna

Ekonomika	Chuan • Centrální banka Mandžuska • Jihomandžuská železnice • Letecká továrna Manšú • Automobilka Dowa • Aerolinie Mandžukua

Ozbrojené síly	Letectvo • Námořnictvo • Armáda • Císařská garda

Významné osobnosti	Císařská rodina: Pchu I (císař) Velitelé kwantungské armády: Otozó Jamada, Jošihiro Umezu Generálové, předsedové vlád: Čang Chaj-pcheng, Si Čchia (generálové MCA) • Čeng Siao-sü (předseda vlády do roku 1935) • Čang Ťing-chuej (předseda vlády od roku 1935)