iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: https://cs.wikipedia.org/wiki/Messier_88
Messier 88 – Wikipedie Přeskočit na obsah

Messier 88

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 88
M88 na amatérském snímku. Autor: Adam Block
M88 na amatérském snímku. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, astronomický rádiový zdroj, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření, Seyfert 2 galaxy a gamma-ray source
TřídaSAb[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu18. března 1781
Rektascenze12h 31m 59,1s[2]
Deklinace14°25′13″[2]
SouhvězdíVlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)13,18[3][4], 14,33[4], 7,211[5], 6,56[5] a 6,267[5]
Úhlová velikost6,9′x3,7′[2]
Vzdálenost65 000 000 ly
Plošná jasnost12,8[6]
Rudý posuv0,007 61
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[7]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr65 000[7] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 88
New General CatalogueNGC 4501
IRASIRAS F12294+1441 a IRAS 12294+1441
Uppsala General CatalogueUGC 7675
Principal Galaxies CataloguePGC 41517
Jiná označeníM 88, NGC 4501, UGC 7675, PGC 41517[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 88 (také M88 nebo NGC 4501) je spirální galaxiesouhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781.[7] Od Země je vzdálená okolo 65 milionů ly[8] a je součástí Kupy galaxií v Panně.[7] Je dobře viditelná i malými dalekohledy a je jednou z prvních spirálních galaxií, u kterých byla objevena spirální struktura.[7]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 88 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M88 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Je možné ji najít trochu severně od poloviny spojnice hvězd Vindemiatrix (ε Virginis)Denebola (β Leonis). Díky své jasnosti je na hranici viditelnosti středně velkých triedrů, ale v dalekohledech o průměru 80 mm se ukáže jako mírně protažená světlá skvrna. V dalekohledech o průměru 150 mm vypadá jako elipsa protažená od jihovýchodu na severozápad s velmi jasným jádrem. Dalekohledy o průměru 200 až 300 mm ukážou v jejím disku náznaky spirálních ramen.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781[7] a zařadil ji do svého katalogu s tímto popisem: „Mlhovina bez hvězd v Panně, mezi dvěma malými hvězdami a jednou hvězdou 6. magnitudy, které jsou vidět spolu s mlhovinou v zorném poli. Je to jedna z nejslabších mlhovin a podobá se mlhovině Messier 58.“[11] Messier v této oblasti oblohy objevil mnoho dalších galaxií. John Herschel popsal M88 jako velmi rozsáhlou a jasnou mlhovinu silně eliptického tvaru, která má délku 8′ a šířku 1′ a jejíž horní polovina je jasnější než ta jižní. Podobně galaxii popsali i další pozorovatelé, jako například admirál SmythWilliam Parsons.[9]

Podrobný snímek části disku M88 pořízený Hubbleovým vesmírným dalekohledem

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Rovina disku M88 je při pohledu ze Země odkloněná o 30°, což je dostatečné k tomu, abychom mohli pozorovat vnitřní stavbu jejích spirálních ramen, která jsou docela výrazná. Její skutečný rozměr je přibližně 130 000 ly[7] a je tedy větší než Mléčná dráha. Předčí ji i svou hmotností, která se odhaduje na 200 miliard hmotností Slunce. Galaxie je od Země vzdálená 60[7] až 65[8] milionů ly a patří do Kupy galaxií v Panně. Měřením její radiální rychlosti bylo zjištěno, že se od Slunce vzdaluje rychlostí 2 270 km/s.[12][9]

28. května 1999 v této galaxii vybuchla supernova typu Ia, která dostala označení SN 1999cl. Objevena byla 29. května při magnitudě 16,4 a 5. června dosáhla maximální magnitudy 13,6.[7][13][14] Následný průzkum ukázal, že supernova měla výrazný červený odstín způsobený prachem v její mateřské galaxii, který její světlo ve viditelném pásmu tlumil o 1,89 magnitudy.[14]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M88 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-05-22]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
  2. a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Messier 88. Dostupné online. [cit. 2018-05-22].
  4. a b A catalogue of quasars and active nuclei: 13th edition. In: Astronomy and Astrophysics. červenec 2010. DOI 10.1051/0004-6361/201014188.
  5. a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4501 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 88 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-05-23]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  9. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. FROMMERT, Hartmut. Charles Messier's Catalog of Nebulae and Star Clusters [online]. SEDS.org [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b KRISCIUNAS, Kevin; HASTINGS, N. C.; LOOMIS, Karen, et al. Uniformity of (V-Near-Infrared) Color Evolution of Type Ia Supernovae and Implications for Host Galaxy Extinction Determination. S. 658–674. Astrophysical Journal [online]. Srpen 2000 [cit. 2018-05-25]. Roč. 539, čís. 2, s. 658–674. Dostupné online. arXiv astro-ph/9912219. DOI 10.1086/309263. Bibcode 2000ApJ...539..658K. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy

[editovat | editovat zdroj]
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 88 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 88 [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 88 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. (anglicky)