Kraje v Číně
Kraje čou (čínsky pchin-jinem zhōu, znaky 州) byly historické správní celky v Číně. Vznikly v říši Chan a v různých formách přetrvaly až do zániku říše Čching začátkem 20. století.
Analogické správní jednotky existovaly v Koreji (주, ču), Vietnamu (châu) a Japonsku (州, šú).
Historie
[editovat | editovat zdroj]V čínských mýtech bylo čou (州) označení devíti „provincií“ – oblastí, na které Čínu rozdělil legendární zakladatel dynastie Sia král Jü Veliký. V čouské éře (11.–3. století př. n. l.) byl čou termín pro lokální správní útvar sestávající z 2500 rodin, pět čou tvořilo okres sien (縣).[1]
Říše Chan se skládala z komandérií (郡, ťün) rozdělených na okresy.[2] Roku 106 př. n. l. vláda říši rozdělila na 13 kontrolních oblastí pu (部), v nichž oblastní inspektoři (či oblastní zástupci)[2] cch’-š’ (刺史) vysílaní z kontrolního úřadu v metropoli dozírali a koordinovali několik komandérií.[3] Roku 10 př. n. l. byly oblasti pu přejmenovány na čou.[1] Ke konci chanského státu dostali oblastní zástupci vojsko a rozhodovali i o financích, čou se tím z kontrolní oblasti přeměnila ve správní jednotku.[2] V následujícím období byly čou, v čele s oblastním velitelem cch’-š’, nejvyšší regionální správní jednotky nadřazené komandériím.[4]
V říši Suej nadále existovaly kraje čou, v čele s krajským zástupcem cch’-š’. Zprvu byly nadřízené komandériím, ty však byly za prvního suejského císaře Wen-tiho (v 90. letech 6. století)[1] zrušeny.[5] Okresy potom přímo podléhaly krajům. Stejná struktura regionální správy (kraje čou skládající se z okresů sien) přetrvala i v říši Tchang,[6] pouze za vlády císaře Süan-cunga (712–756) byly kraje přechodně, v letech 742–758, přejmenovány na komandérie v čele s guvernérem tchaj-šou (přičemž byla změněna i jejich jména, roku 758 vrácená zpět).[7] Za Tchangů krajský úřad sestával z pěti odborů s’ (司): právního (司法, s’-fa), zásobovacího (司倉, s’-cchang), stavebního (司功, s’-kung), vojenského (司兵, s’-ping) a zemědělského (司田, s’-tchien).[6] Kraje byly podle významu a počtu obyvatel rozděleny do tří kategorií, krajští zástupci v závislosti na kategorii kraje měli nižší hlavní čtvrtou (4a2) až vyšší vedlejší třetí hodnost (3b1).[1]
V administrativě říše Sung byly kraje čou nejobvyklejší správní jednotkou střední úrovně, vedle speciálních krajů ťün (軍), prefektur fu (府) a výrobních prefektur ťien (監).[8] Krajů bylo zhruba 250[9] z tří set jednotek střední úrovně.[10] Sungskému kraji podléhalo 5 až 20 okresů,[9] řízeny byly pověřenými správci obvykle titulovanými č’-š’ (知事, titul zněl č’ [název kraje]-čou š’, „pověřen záležitostmi kraje [název kraje]“).
Kraje čou jako správní jednotka složená z několika okresů přetrvaly i v říších Liao, Ťin a Jüan.
V mingské administrativě byly kraje čou jednotky podřízené prefektuře (proto někdy zvané podprefektura)[11][12] a nadřízené okresům. Někdy nepodléhaly prefektuře, ale přímo provincii, pak byly označovány za „přímo řízené“ (直隸, č’-li). Koncem mingské doby existovalo 240 krajů (vedle 159 prefektur a 1144 okresů).[13] Správce kraje (知州, č’-čou) míval vedlejší pátou hodnost.[1]
V říši Čching byly kraje čou zřizovány ve zvláštních oblastech – s nečínským osídlením, nebo s důležitou výrobou. V éře Čchien-lung (1736-1796) jich bylo 154 (ve srovnání s 1282 okresy).[14] Obvykle sestávaly z několika okresů, někdy však byly nejnižší jednotkou státní správy. Zpravidla podléhaly prefekturám, někdy podprefekturám tching (廳), jindy přímo provincii.[1]
Ve správním rozdělení Čínské lidové republiky pojem čou přežil pouze v názvu autonomních krajů (自治州, c’-č’-čou).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1193-3. S. 178. (anglicky) [Dále jen Hucker (1985)].
- ↑ a b c XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5. S. 32.
- ↑ Hucker (1985), s. 390.
- ↑ Xu, Olivová, s. 41.
- ↑ Xu, Olivová, s. 46.
- ↑ a b Xu, Olivová, s. 51.
- ↑ TWITCHETT, Denis. The Writing of Official History under the Tang. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. ISBN 0521522935. S. 225. (anglicky)
- ↑ Xu, Olivová, s. 57–59.
- ↑ a b PALÁT, Augustin; PRŮŠEK, Jaroslav. Středověká Čína : Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2001. 376 s. ISBN 80-85905-39-6. S. 297.
- ↑ HARTWELL, Robert M. Demographic, Political, and Social Transformations of China, 750-1550. Harvard Journal of Asiatic Studies. 1982, roč. 42, čís. 2, s. 365–442, na s. 396. [Dále jen Hartwell]. Dostupné online. DOI 10.2307/2718941. JSTOR 2718941.
- ↑ HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. Prosinec 1958, roč. 21, s. 1–66, na s. 5. [Dále jen Hucker (1958)]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2010-01-11]. Kapitola Chinese History - Ming Dynasty 明朝 (1368-1644) government and administration. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hucker (1958), s. 7.
- ↑ Xu, Olivová, s. 74.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5.