Kjóto

Kjóto ; 京都市
	Pohled od chrámu Kijomizu-dera
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	35°0′42″ s. š., 135°46′6″ v. d.
Časové pásmo	UTC+09:00
Stát	Japonsko
Region	Kansai
Prefektura	Kjóto
	Kjóto
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	827,90 km²
Počet obyvatel	1 464 990 (2008)
Hustota zalidnění	1 769,5 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality	Památky starobylého Kjóta (města Kjóto, Udži a Ócu)
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	688 (anglicky)
Zařazení	1994 (18. zasedání)
Správa
Starosta	Jorikane Masumoto
Vznik	1889 a 794
Oficiální web	www.city.kyoto.jp
Adresa obecního úřadu	Kjóto-ši, Nakagjó-ku,; Teramači-Oike, 488
Telefonní předvolba	75
PSČ	604-8571
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kjóto (japonsky: 京都市; Kjóto-ši) je město v Japonsku s populací více než 1,5 milionu. Kjóto bylo dříve hlavním městem celého Japonska, dnes je hlavním městem prefektury Kjóto a současně je významnou částí souměstí Ósaka-Kóbe-Kjóto. Kjóto je známo také jako tisícileté hlavní město.

Historie

Původně dostalo toto město jméno Heiankjó. Známo bylo v průběhu času i pod jmény Mijako (metropole), Saikjó (západní sídlo) a konečně od roku 1868 je toto významné kulturní, náboženské a správní centrum známo pod názvem Kjóto.^[1]

Vznik

Bohaté archeologické nálezy dokládají, že oblast Kjóta začali lidé osídlovat již v paleolitu.^[2] Nezachoval se však dostatek záznamů o lidské činnosti v této oblasti před 6. stoletím, kdy, jak se všeobecně věří, byla založena svatyně Šimogamo.

Rok 794 se považuje za nejvýznamnější datum v japonské historii. V tomto roce založili obyvatelé ostrova Honšú s pomocí korejských přistěhovalců nové hlavní město a sídlo nového císaře Kammu (781–806). Nové císařské město bylo vystavěno podle čínského vzoru ve tvaru pravoúhelníků o délce 5 km a šířce 4,5 km. Na absolutní symetrii se dbalo také při stavbě nejrůznějších čtvrtí. Všechny ulice a kanály za hradbami města tvořily pravý úhel. Strohé rozvržení města však bylo rychle obměňováno bohatostí tvarů a barev staré japonské architektury, která se zde rozvíjela stovky let a učinila z města jednu z největších japonských pamětihodností.

Novodobá historie

V roce 1945, na konci druhé světové války, se Kjóto ocitlo na seznamu měst, na která chtěly USA svrhnout atomovou bombu. Z tohoto seznamu bylo nakonec na popud ministra války Henryho L. Stimsona vyškrtnuto kvůli svému kulturnímu významu.^[3] Kjóto je i díky tomu jediné velké japonské město, kde je větší množství předválečných budov, jako jsou například mačija (tradiční městské domy).

Kjóto se 1. září 1956 stalo „městem z titulu vládního nařízení“ (tzn., že je de facto postaveno na úroveň prefektury). V roce 1997 se v Kjótu konala konference, která vyústila v přijetí dohody o snižování emisí skleníkových plynů. Na počest místa konání byla dohoda nazvána Kjótský protokol.

Geografie

Kjóto leží uprostřed západní části ostrova Honšú. Město je ze všech stran obklopeno horami, což způsobuje, že letní noci v Kjótu jsou proslulé svým bezvětřím a dusnem.

Rozvržení města bylo založeno na síťovém vzoru, který respektoval tradiční čínskou geomantii. Dnes se obchodní centrum nachází v jižní a střední části města; severní část je méně obydlená a uchovává si tak více uvolněnou atmosféru.

Městské čtvrti

Kjóto má 11 čtvrtí (ku):

Fušimi-ku 伏見区
Higašijama-ku 東山区
Kamigjó-ku 上京区
Jamašina-ku 山科区
Kita-ku 北区
Minami-ku 南区
Nakagjó-ku 中京区
Nišikjó-ku 西京区
Sakjó-ku 左京区
Šimogjó-ku 下京区
Ukjó-ku 右京区

Obyvatelstvo

V roce 2003 byl odhadován počet obyvatel města na 1 466 163 a hustota osídlení 2 402,68 obyvatel na km². Celková rozloha města je 610,22 km².

Kultura

Kjóto je považováno za kulturní centrum Japonska. Během 2. světové války byla japonská města těžce poničena spojeneckým bombardováním, pouze Kjóto a jeho 1600 buddhistických chrámů, 400 šintoistických svatyní, paláce, zahrady a architektura bylo ušetřeno. Díky tomu je dnes Kjóto jedním z nejlépe uchovaných měst v Japonsku. V Kjótu se nacházejí některé z nejznámějších chrámů, svatyň, paláců a zahrad v Japonsku, včetně:

Kijomizu-dera, nádherný dřevěný chrám na svahu hory opírající se o systém pilířů,
Kinkakudži, Zlatý pavilon,
Ginkakudži, Stříbrný pavilon,
Heian Džingú, šintoistická svatyně zasvěcená císařům Kammu a Kómei (postavená v roce 1895),
Rjóandži, chrám proslavený svou kamennou zahradou,
chrám Mjóšindži Šunkóin,
Kjótský císařský palác, sídlo japonských císařů po mnoho staletí,
císařský palác Kacura, jeden z pokladů japonské architektury,
císařský palác Šúgaku-in, jedna z nejlepších ukázek japonské zahradní architektury

Mezi další významné lokality patří Arašijama a její malebné jezero, gejša okrsky Gion a Pontočó, Stezka mudrců a vodní kanály podél některých starých ulic.

Od roku 1994 jsou některé památky v Kjótu a jeho okolí zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Historické památky starobylého Kjóta (Kjóto, Udži a Ócu)“. Mezi tyto památky patří Svatyně Kamo (Kami a Šimo), chrámy Tódži (Kjó-ó-gokoku-dži), Kijomizu-dera, Daigodži, Ninnadži, Saihódži (Kokedera), Tenrjúdži, Rokuondži (Kinkakudži), Džišódži (Ginkakudži), Rjóandži, Hongandži, Kózandži a Hrad Nidžó. Na seznamu je i několik památek za hranicemi města.

Kjóto je v Japonsku známé svou pestrou etnickou kuchyní.

Obyvatelé Kjóta mluví dialektem japonštiny zvaným Kjóto-ben, ten je variantou Kansaiského dialektu používaného v západním Japonsku.

Ekonomika

Turismus je důležitou součástí ekonomiky města. Díky velkému množství památek je město navštěvováno skupinami školáků z celého Japonska a také většinou zahraničních turistů, kteří přijedou do Japonska.

Průmysl je založen ponejvíce na malých továrnách a dílnách, z nichž většina produkuje tradiční japonské výrobky. Obzvláště známá je výroba Kjótských kimon - město stále zůstává hlavním centrem jejich výroby. V posledních letech ale odbyt tradičních výrobků stagnuje, což se projevuje na problémech, do kterých se místní firmy dostávají.

Důležité místo v Kjótu zaujímá elektronický průmysl: ve městě mají ústředí společnosti Nintendo, OMRON Corporation, Kyocera (Kyoto Ceramic) Corporation a Murata Manufacturing. Oděvní gigant Wacoal Corporation také působí v Kjótu. Ovšem růst high-tech průmyslu nedokázal vyrovnat pokles průmyslu tradičního, a tak celkový Kjótský produkt relativně poklesl ve vztahu k produktu ostatních japonských měst.

Vzdělávání

Kjóto je známé jako jedno z akademických center Japonska, sídlí v něm 40 institucí vyššího vzdělávání. Tři největší a nejznámější místní univerzity jsou Univerzita Dóšiša, Kjótská univerzita a Univerzita Ricumeikan. Kjótská univerzita je považována za jednu z nejlepších v Japonsku (vychovala několik držitelů Nobelovy ceny, např. Jukawu Hidekiho).

Kjóto má také unikátní síť vyššího vzdělávání zvanou Společenství univerzit v Kjótu, kterou tvoří tři národní, pět veřejných a 41 soukromých univerzit, čtyři další organizace a samo město.

Doprava

Mezinárodní letiště Kansai je od Kjóta vzdáleno 72 minut cesty vlakem (Haruka Express). Mnoho zahraničních návštěvníků přijíždí do Kjóta šinkansenem z Tokia, což trvá jen něco málo přes dvě hodiny. Levnější je využít autobus. Levnými cestují téměř výhradně Japonci, za dvojnásobnou cenu je možno využít extrémně luxusní spací autobus s polovičním počtem míst, využívají ho téměř výhradně turisté. Z města rovněž vedou běžné železniční spoje do dalších měst v regionu Kansai.

Městská doprava je tvořena systémem metra a autobusových linek. Většina turisticky zajímavých míst je od sebe značně vzdálena a autobus je nejvýhodnějším způsobem dopravy mezi nimi.

Vzhledem k tomu, že Kjóto leží v celkem rovinatém terénu, je pronájem kola jednou z praktických možností cestování po městě.

Autobusová jízdenka stojí 220 jenů (za jednu jízdu), celodenní jízdenka pak 600 jenů (bez omezení počtu jízd).

V centru Kjóta se ulice protínají v pravých úhlech. Mnoho hlavních ulic vedoucích od východu na západ má ve svém názvu číslovky, např. Nidžo a Sandžó (ni znamená dvě a san znamená tři). Kjótské nádraží leží na Hačidžó (hači znamená osm). Hlavní severo-jižní ulice mají názvy jako Karasuma nebo Horikawa. Metro má dvě linky - severo-jižní linku Karasuma a východo-západní linku Tozai.

Festivaly

Sport

Fotbalový klub Kjóto Purple Sanga hraje v druhé japonské lize J. League's Division 2 neboli J2. Kjóto nikdy nemělo vlastní klub v profesionální baseballové lize, a tak nedaleký klub Hanšin Tigers hraje několikrát do roka na místním stadionu utkání na „neutrální půdě“.

Partnerská města

Fotogalerie

Chrám Kijomizu-dera na dřevěných pilířích
Cesta tvořená bránami torii u svatyně Fušimi Inari
Kjótské nádraží
Ulice ve čtvrti Gion

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyoto na anglické Wikipedii.

↑ LUTTERER, Ivan; KROPÁČEK, Luboš; HUŇÁČEK, Václav. Původ zeměpisných jmen. Praha: Mladá fronta, 1976. 301 s. S. 137.
↑ Nakagaawa, Kazuya. 京都府埋蔵文化財情報. 京都府埋蔵文化財調查研究センター, November 2006, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-25. ISSN 0286-5424. (japonsky)
↑ HOMOLOVÁ, Marie. Kjóto jako protijaderný štít. Víkend DNES. 2020-05-16, čís. 20, s. 29.

Související články

Seznam měst v Japonsku

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kjóto na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Kjóto ve Wikislovníku
(anglicky) Historic Monuments of Ancient Kyoto - UNESCO World Heritage Centre
(anglicky) Oficiální stránky města Kjóto
(anglicky) World Heritage Historic Monuments of Ancient Kyoto
(anglicky) Foto galerie Kjota - gejša a zenové zahrady
(anglicky) Foto galerie Kjota a Japonska - gejši, slavnosti, podzim v Kjótu atd.

[puvod-1] LUTTERER, Ivan; KROPÁČEK, Luboš; HUŇÁČEK, Václav. Původ zeměpisných jmen. Praha: Mladá fronta, 1976. 301 s. S. 137.

[2] Nakagaawa, Kazuya. 京都府埋蔵文化財情報. 京都府埋蔵文化財調查研究センター, November 2006, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-25. ISSN 0286-5424. (japonsky)

[3] HOMOLOVÁ, Marie. Kjóto jako protijaderný štít. Víkend DNES. 2020-05-16, čís. 20, s. 29.

[1]

[2]

[3]

Japonské památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Hokkaidó	prehistorická naleziště éry Džómon Širetoko

Tóhoku	Hiraizumi Čúsondži Kandžizaióin Kinkei Mócúdži Murjókóin lokality japonské průmyslové revoluce Meidži prehistorická naleziště éry Džómon Širakami-Sanči

Kantó	Nikkó Rinnódži svatyně Futarasan Tóšógú ostrovy Ogasawara přádelna hedvábí v Tomioce stavby architekta Le Corbusiera

Čúbu	Fudži lokality japonské průmyslové revoluce Meidži Širakawa-gó a Gokajama zlaté doly na ostrově Sado

Kansai	Hórjúdži hrad Himedži Historické památky starobylého Kjóta (Kjóto, Udži a Ócu) Bjódóin Daigodži Enrjakudži Ginkakudži Hongandži hrad Nidžó Kijomizu-dera Kinkakudži Kózandži Ninnadži Rjóandži Saihódži svatyně Kamo svatyně Udžigami Tenrjúdži Tódži Nara Jakušidži Heidžó Kófukudži Gangódži svatyně Kasuga Tódaidži Tóšódaidži posvátná místa a poutní stezky v pohoří Kii Fudarakusandži Hora Jošino Kimpusendži hora Kója Óminesandži prales Nači svatyně Jošimizu svatyně Jošino Mikumari svatyně Kinpu svatyně Kumano Hajatama svatyně Kumano Hongú svatyně Niucuhime svatyně Niukanšófu vodopád Nači skupiny kofun v oblastech Mozu a Furuiči

Čúgoku	lokality japonské průmyslové revoluce Meidži památník míru v Hirošimě svatyně Icukušima stříbrný důl Iwami Ginzan

Kjúšú	Gusuku hrad Šuri Kacuren Naka Nakidžin Seifa-utaki Sonohjan Utaki Išimon Šikina-en Tamaudun Zakimi Jakušima lokality japonské průmyslové revoluce Meidži posvátný ostrov Okinošima ostrovy Amami Óšima, Tokunošima, severní část Okinawy a Iriomote skrytá křesťanská místa regionu Nagasaki