Juan Marsé

Juan Marsé
Juan Marsé
Rodné jméno	Juan Domingo Antonio Faneca Roca
Narození	8. ledna 1933; Barcelona
Úmrtí	18. července 2020 (ve věku 87 let); Barcelona
Pseudonym	Juan Marsé
Povolání	spisovatel, sloupkař, romanopisec a scenárista
Stát	Španělsko
Témata	literatura
Významná díla	Últimas tardes con Teresa; Si te dicen que caí; Un día volveré; El amante bilingüe; El embrujo de Shanghai (novela)
Ocenění	Cena krátké knihovny (1966); Cena Planety (1978); Ateneo de Sevilla award (1990); Cena kastilské narativní kritiky (1993); Cena FIL za literaturu v románských jazycích (1997); … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Komunistická strana Španělska (1962–1966)
Děti	Berta Marcé
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Marsé (8. ledna 1933, Barcelona, Španělsko 19. července 2020, Barcelona^[1]) byl španělský spisovatel, novinář a scenárista. Od roku 1997 je držitelem prestižní ceny Juana Rulfa, udělované guadalajarskou univerzitou v Mexiku. Mezi jeho nejznámější díla patří Temný příběh sestřenice Montse (1970), Jestliže ti řeknou, že jsem padl (1973), Dívka se zlatými kalhotkami (1978), Jednoho dne se vrátím (1982), Poručík Bravo (1987) a kritiky i čtenáři vysoce ceněný román Ještěrčí ocásky (šp. 2000, čes. 2007).

Životopis

Španělský romanopisec Juan Marsé se narodil v roce 1933 v Barceloně jako Juan Faneca Roca. Záhy, po smrti matky, byl adoptován rodinou Marsé, jejíž jméno přejal. Ve třinácti letech se vyučil zlatníkem a začal pracovat ve šperkařské dílně. V letech 1957 až 1959 publikoval v časopisech své první povídky.^[2]

V roce 1960 vychází jeho první kniha nazvaná Uzavřeni s jedinou hračkou pojednávající o mladých lidech v poválečném frankistickém Španělsku, jejichž jedinou příjemnou aktivitou v nepříznivých společenských poměrech oné doby je sex. Na počátku 60. let pobývá Marsé v Paříži, kde se živí jako asistent v laboratoři, překladatel scénářů a příležitostný učitel španělštiny. Zde také píše svůj nejslavnější román Poslední odpoledne s Terezou (šp. 1966, čes. 1982), stendhalovsky laděný příběh přibližující atmosféru Barcelony šedesátých let a vyprávějící o chudém krasavci, který se přes bohatou dívku Terezu snaží proniknout do vyšších společenských vrstev.^[2]

V sedmdesátých letech se Juan Marsé začal živit také jako scenárista. Od roku 1974 navíc píše články do časopisu Por Favor. V posledních dvou dekádách obdržel řadu významných literárních vyznamenání. Nejvýznamnější z nich je Cervantesova cena za rok 2008.

Seznam děl v českém jazyce

Uzavřeni s jedinou hračkou (1960)
Temný příběh sestřenice Montse (1970)
Jestliže ti řeknou, že jsem padl (1973)
Dívka se zlatými kalhotkami (orig. 'La muchacha de las bragas de oro', česky 1978, 2010 v překladu Marie Jungmannové)
Jednoho dne se vrátím (1982)
Poslední odpoledne s Terezou (orig. 'Últimas tardes con Teresa', česky 1982 v překladu Aleny Pokové)
Poručík Bravo (1987)
Ještěrčí ocásky (orig. 'Rabos de Lagartija', česky 2007 v překladu Marie Jungmannové)
Kaligrafie snů (orig. 'Caligrafía de los suneons', česky 2012 v překladu Marie Jungmannové)

Umělecká ocenění

1997: Cena Juana Rulfa
2008: Cervantesova cena

Odkazy

Reference

Související články

Seznam španělských spisovatelů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Marsé na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juan Marsé
Osoba Juan Marsé ve Wikicitátech
Juan Marsé v Databázi knih
(španělsky) Oficiální stránky Juana Marsé
(česky) Juan Marsé - portrét na portálu e-kultura.cz

[1] Muere Juan Marsé a los 87 años, el escritor que desnudó a la burguesía catalana

[ekultura-2] ttp://e-kultura.cz/juan-marse/

[1]

[2]

Laureáti Cervantesovy ceny

1976–2000	Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000)

2001–2020	Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020)

2021–	Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023)