Hořavka hořká
 Hořavka hořká | |
|---|---|
 Hořavka hořká (Rhodeus amarus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | máloostní (Cypriniformes) |
| Čeleď | kaprovití (Cyprinidae) |
| Rod | hořavka (Rhodeus) |
| Binomické jméno | |
| Rhodeus amarus (Bloch, 1782) | |
| Synonyma | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hořavka hořká Rhodeus amarus je ryba z čeledi kaprovití. Dříve byla považována za poddruh hořavky duhové Rhodeus sericeus, na základě současného stavu znalostí ale došlo ke změně její taxonomické kategorie z poddruhu na druh. Jako hořavka hořká se nyní označují populace hořavek žijící na západ od Sibiře.[3] Stále je však s hořavkou duhovou často zaměňována.[4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o drobnou rybku dosahující maximální délky 10 cm. Má vysoké a zploštělé tělo s tenkým ocasním násadcem. Tělo je pokryto poměrně velkými šupinami. Hřbetní ploutev je zakulacená a delší než u jiných kaprovitých ryb. Postranní čára je redukovaná a velmi krátká. Zadní polovina těla je pokryta namodralým pruhem táhnoucím se až k ocasní ploutvi, který je zřetelný zejména u samců. Samice mají žlutozelenou duhovku oka, samci oranžovou. Samci jsou vždy větší.
Hořavka hořká je krátkověká rybka, která se dožívá maximálního věku 5 let. Mnoho jedinců však umírá již v roce po svém prvním tření, což způsobuje značné kolísání dlouhodobé početnosti hořavek.[5]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hořavka hořká se vyskytuje téměř v celé Evropě, kromě Skandinávského poloostrova a Finska. Obývá stojaté a mírně proudící vody, např. zátoky řek, poloprůtočná a mrtvá říční ramena, zavodňovací kanály a nížinné rybníky. Její výskyt je podmíněn výskytem velkých mlžů čeledi velevrubovití (Unionidae), kteří jsou zásadní pro její rozmnožování. Hořavky jsou považovány za stálé ryby, které se z míst, kde žijí, nepřesouvají na větší vzdálenosti.[6]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Plůdek se po opuštění mlže do cca 2 měsíců živí převážně drobnými planktonními organismy.[6] Poté se mladí a dospělí jedinci živí převážně zelenými a vláknitými řasami, rostlinným detritem a rozsivkami, ale ojediněle i drobnými živočichy.[5] Potravu přijímá i v zimě při teplotě vody 2°C.[7]
Rozmnožování a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Hořavka hořká patří do ostrakofilní reprodukční skupiny ryb – samice klade jikry do žaberní dutiny mlžů. Jedná se o jediný druh ryby na území ČR, který se tímto způsobem rozmnožuje. Nejčastěji používanými mlži na nakladení jiker v ČR jsou: velevrub malířský, velevrub nadmutý, škeble říční a škeble rybničná.[8] V minulosti se vztah mezi hořavkami hořkými a druhy mlžů využívaných na kladení jiker považoval za příklad oboustranně výhodné symbiózy. Podle aktuálních informací se však jedná o parazitický vztah jednoznačně nevýhodný pro mlže.[8]
Doba tření trvá od dubna do srpna. Během ní se hořavky rozmnožují až dvakrát. První výtěr probíhá většinou v březnu a druhý v dubnu nebo v srpnu. Tření probíhá dávkově po 20-40 jikrách do několika mlžů, celkem za rok naklade samice průměrně 90-230 jiker[7]. Během období tření jsou samci hořavky hořké pestřeji zbarveni a na hlavě se jim vytváří slabá třecí vyrážka. Samicím se vytváří dlouhá kladélka sloužící k dopravení jiker do žaberní dutiny mlže. Jeho délka se mění v průběhu období tření v závislosti na ovulaci. Kladélko pohlavně aktivní samice v nejintenzivnějších bodech tření může dosahovat délky až 10 cm, tudíž přesahovat vlastní délku těla ryby.[8]
Samec si ustanoví malé teritorium v blízkém okolí živého mlže, od kterého odhání ostatní samce a láká do něj samice třepetavými pohyby celého těla.[6][8] Samice hodnotí kromě samce i vhodnost mlže jako hostitele pro jikry podle poměru kyslíku ve vodě vydechované mlžem. Obecně dávají přednost velevrubům (např. v CHKO Poodří[nedostupný zdroj]) nebo škeblím říčním Anodonta anatina.[8] Po úspěšném výběru partnera začíná tření. Samice rychlým zasunutím kladélka do žaberního otvoru mlže dopravuje jikry do jeho žaberní dutiny. Následně samec vypustí mlíčí v těsné blízkosti vdechovacího otvoru mlže, který mlíčí nasaje dovnitř spolu s filtrovanou vodou. Tím dochází k oplození jiker uvnitř žaberní dutiny mlže. Plod se líhne za přibližně 2-3 dny. Vylíhlým embryím se brzy po vylíhnutí vyvíjí špičaté výrůstky, kterými se přichytí v žaberních komůrkách mlže, kde zůstávají do strávení žloutkového váčku. Po cca 4 týdnech opouští plůdky hořavky hostitelského mlže ve velikosti cca 7-8mm.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem ke své velikosti nemá hořavka pro člověka žádný hospodářský význam. Její maso se navíc vyznačuje nepříjemně hořkou chutí.[6] Naproti tomu je pro své zbarvení velmi oblíbená mezi akvaristy, kteří ji chovají jako okrasnou rybu ve studenovodních akváriích nebo jezírkách.[7]
V minulém století byly samice hořavek hořkých využívány k testování těhotenství.[8]
Ohrožení a ochrana
[editovat | editovat zdroj]Výskyt hořavky hořké je úzce vázán na výskyt velkých druhů mlžů. Proto je velmi ohrožena znečišťováním životního prostředí a nevhodnými vodohospodářskými zásahy.[9] Šíření invazního druhu mlže škeblice asijské Sinanodonta woodiana v evropských vodách rovněž představuje hrozbu pro budoucnost přežití hořavky hořké.[10] Škeblice totiž dokáže usmrtit jikry, které do ní hořavka naklade.[3]
V současné době klesá počet lokalit výskytu hořavky hořké. Ačkoliv byla zařazena do kategorie ohrožených druhů na Červeném seznamu[11], oficiálně zatím není zařazena mezi zákonem chráněné živočichy.[12]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lopatka dúhová na slovenské Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ hořavka hořká [online]. biolib.cz [cit. 2015-06-02]. Dostupné online.
- ↑ a b REICHARD, Martin. Hořavka duhová - z parazita hostitel. S. 298–300. Živa [online]. 2013 [cit. 2024-04-28]. Roč. 6/2013, s. 298–300. Dostupné online.
- ↑ HOŘAVKA HOŘKÁ [online]. Worldcarp [cit. 2015-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ a b Rhodeus amarus, European bitterling : aquarium, bait. fishbase.mnhn.fr [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Hořavka duhová - atlas ryb na www.chytej.cz. www.chytej.cz [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c Atlas ryb - Hořavka duhová (Rhodeus amarus) | MRK.cz. www.mrk.cz [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f REICHARD, Martin. Rozmnožování hořavky duhové I. Soužití s mlži. S. 268–270. Živa [online]. 2004 [cit. 2024-04-28]. Roč. 6/2004, s. 268–270. Dostupné online.
- ↑ Unio crassus. ISOP Portál [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online.
- ↑ DOUDA, Karel. Škeblice asijská - černý pasažér mezi jinak ohroženými mlži. S. 254–255. Živa [online]. Academia, SSČ AV ČR, 2018 [cit. 2024-04-28]. Roč. 5/2018, s. 254–255. Dostupné online.
- ↑ IUCN. Rhodeus amarus: Freyhof, J. & Kottelat, M.: The IUCN Red List of Threatened Species 2008: e.T135635A4167105. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2305/iucn.uk.2008.rlts.t135635a4167105.en. accessed on 28 april 2024.. (anglicky)
- ↑ Rhodeus amarus. ISOP Portál [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hořavka hořká na Wikimedia Commons 
Taxon Rhodeus amarus ve Wikidruzích
