iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hedy_Lamarrová
Hedy Lamarrová – Wikipedie Přeskočit na obsah

Hedy Lamarrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hedy Lamarrová
Rodné jménoHedwig Eva Maria Kiesler
Narození9. listopadu 1914
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. ledna 2000 (ve věku 85 let)
Orlando, Florida
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov (48°9′3″ s. š., 16°26′24″ v. d.)
Aktivní roky1930–1958
ChoťFriedrich Mandl (1933–1937)
Gene Markey (1939–1941)
John Loder (1943–1947)
Teddy Stauffer (1951–1952)
W. Howard Lee (1953–1960)
Lewis J. Boies (1963–1965)
DětiJames Loder, Anthony Loder a Denise Loder-DeLuca
RodičeEmil Kiesler[1] a Gertrud Kiesler
Oficiální webhedylamarr.com
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hedy Lamarrová (9. listopadu 1914 Vídeň, Rakousko-Uhersko – 19. ledna 2000 Orlando, Florida, USA), narozená jako Hedwig Eva Maria Kiesler, byla rakousko-americká herečka a vynálezkyně, která byla považována za jednu z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna. Během druhé světové války vymyslela společně s Georgem Antheilem navigační systém FHSS, který se stal základem komunikačních sítí wi-fi nebo bluetooth.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se ve Vídni do zámožné židovské rodiny. Otec Emil Kiesler (1876–1935) byl ředitelem banky, matka Gertrude, rozená Lichtwitzová (1894–1977) pocházela z budapešťské aristokratické rodiny a byla koncertní pianistkou. Předkové matky pocházeli z Moravy.[2][3][4] Hedwig dostala velmi dobré vzdělání, učila se na klavír, chodila do baletu, mluvila třemi jazyky. Přitom se u ní projevovalo i technické nadání. Po skončení střední školy se zapsala na studium herectví na škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po několika krátkých filmech byla oslovena do hlavní role Machatého filmu Extase, který se pro její kariéru stal přelomovým. Krátce po natočení filmu se Hedwig provdala.

Prvním manželem byl o třináct let starší německý průmyslník a zbrojařský magnát Friedrich Mandl. Byl chorobně žárlivý, často tropil scény a dal svoji manželku neustále střežit. Snažil se z celého světa skoupit všechny kopie Machatého filmu Extase. Hedy se toužila ze svého zajetí dostat. Nakonec v převlečení za služku a s bohatou kolekcí šperků vycestovala do Francie a v r. 1937 se nechala na dálku rozvést.[2][3] Ve třiadvaceti letech se vydala do USA. Byla hvězdou první velikosti, ale opravdového úspěchu dosáhla pouze ve filmu Samson a Dalila z roku 1949. Podle její tváře byla vytvořena Sněhurka v kresleném filmu Walta Disneyho, byla předlohou pro Kočičí ženu.[2]

Během svého života byla Hedy Lamarrová šestkrát vdaná a kromě toho prožila mnoho mileneckých vztahů. Se třetím manželem, hercem Johnem Loderem, měla dceru Denise a syna Anthonyho. Se druhým manželem adoptovali syna Jamese, kterého však ve dvanácti letech dala na vychování jiné rodině.[2] Se svým pátým manželem W. Howardem Lee se přestěhovala do Texasu a stala se opět ženou v domácnosti. S jeho finanční podporou vybudovala horskou chatu po vzoru Alpských chat v Rakousku v americkém středisku Aspen v Coloradu. Po rozvodu o vše přišla a byla nucena se vzdát i této nemovitosti.

Hedy Lamarrová byla velmi inteligentní žena se zájmem o techniku. Vedle své herecké kariéry se věnovala řešení různých technických problémů a je autorkou několika vynálezů. S podporou svého bohatého přítele, majitele letecké továrny Howarda Hughese, navrhla lepší konstrukci křídel letadel. Vylepšila světelné semafory, vymyslela rozpustné šumivé tablety Coca-Coly, svítící obojky pro psy nebo také krabici, z níž se dají postupně vytahovat papírové kapesníky. Jejím největším a nejznámějším vynálezem byl v roce 1941 systém pro tajnou komunikaci, princip tzv. rozprostřeného spektra s přeskakováním kmitočtů (anglicky Frequency Hopping Spread Spectrum; FHSS).[2] V průběhu 2. světové války také kromě vynálezů pomáhala propagovat válečné dluhopisy americké armády.

V roce 1998 použila softwarová společnost Corel na obal a propagaci svého grafického programu Corel DRAW 8 překreslenou fotografii Hedy Lamarrové, ale bez svolení. Z následného soudního sporu si Lamarrová odnesla 200 000 dolarů.

Čestný hrob - Vídeňský ústřední hřbitov, hrobové místo 33/80

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Počátky u filmu a Extase

[editovat | editovat zdroj]

Filmovat začala už v šestnácti letech ve filmových studiích ve Vídni, kde během dvou let natočila čtyři filmy, převážně epizodní role. V roce 1932 ji obsadil český režisér Gustav Machatý do filmu Extase, který svými erotickými scénami vyvolal senzaci a přinesl Hedwig světovou slávu.[2][3][5] V tomto progresivním a stylově vyhraněném filmu hrála několik minut nahá, a rovněž poprvé inscenovala ve filmu ženský orgasmus.[6] To byl pro tehdejší společnost takový šok, že film odsoudil mj. papež Pius XII. a Adolf Hitler ho dokonce zakázal. Ve většině kopií (amerických i evropských) byly vybrané scény s nahou herečkou vystřiženy.

Smlouva s MGM

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke svému židovskému původu se rozhodla v roce 1937 uprchnout, nejprve do Londýna, později do USA. Producent Louis B. Mayer se v té době snažil najmout všechny herce, kteří prchali z nacistického Německa a oslovil také Hedy Lamarrovou (tehdy ještě Hedy Kiesler). Mayer jako tehdejší šéf filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) měl o angažmá zájem. Nabídl jí týdenní gáži 125 dolarů, kterou odmítla. Na lodi po cestě do USA okouzlila Mayera natolik, že jí nabídl gáži 600 dolarů a smlouvu na sedm let. Vymyslel pro ni také nové umělecké jméno Hedy Lamarr a angažoval ji do několika filmů.[2] Prvním filmem, který natočila v Hollywoodu pro studio MGM, byl snímek Alžír (1938). Později hrála v několika dramatech, nicméně dostávala role i v podřadných filmech, jako byl snímek White Cargo (1942). Po válce opustila studio MGM a natočila několik ambiciózních dramat, jako Záhadná žena (1946) a Dishonored Lady (1947). Obrat v kariéře nastal poté, co ji oslovil režisér a producent Cecil B. de Mille pro připravovaný velkofilm Samson a Dalila.

Samson a Dalila

[editovat | editovat zdroj]

Ve snímku Samson a Dalila (1949) dostala roli svůdkyně, ale ta byla jenom posledním vzepětím před definitivním úpadkem. Z pohledu její kariéry byl film natočený podle biblických námětů trhákem, další nabídku legendárního režiséra a producenta Cecila B. de Milla však Hedy Lamarrová odmítla. Film byl oceněn dvěma Oscary, za výpravu a kostýmy, a byl nominován v dalších třech kategoriích: kamera, speciální efekty, hudba. V roce 1954 se Lamarr rozhodla realizovat epický historický film, se kterým chtěla zopakovat úspěch Samsona a Dalily. V Itálii začala pracovat na produkci filmu Eternal Feminas společně s Georgem Ulmerem. Ten od projektu odstoupil, scénář byl upraven a dokončen pod názvem L'amante di Paride (Loves of Three Queens). Lamarr ve filmu hraje trojroli tří královen, které podlehnou vábení lásky a obětují se pro ni. Snímek byl komerčním propadákem a znamenal téměř definitivní konec kariéry. Svou filmovou kariéru ukončila v roce 1958.[3]

Elektrotechnika

[editovat | editovat zdroj]
Kopie patentu na tajný komunikační systém
Kopie patentu na tajný komunikační systém

Její manžel Friedrich Mandl ve svém domě hostil četné významné armádní důstojníky a zbrojní odborníky, kteří otevřeně diskutovali o různých vojenských problémech. V té době právě zkoušeli nový systém dálkového řízení torpéd pomocí rádiových signálů. Problémem byla ochrana signálů proti odposlechu a rušení. Jako hostitelka byla přítomna u těchto rozhovorů mladá Mandlova žena. Nikdo nepředpokládal, že by mladá kráska mohla mít o odborné řeči zájem nebo jim rozumět. To byl velký omyl, mladá paní o problém zájem měla a později přišla s vlastním vynálezem. Pokud se bude nosná frekvence signálů nepravidelně v krátkých intervalech měnit, nebude odposlech možný. Musela být ještě vyřešena synchronizace ladění vysílače a přijímače.[2]

V letech 1923–1925 George Antheil pro film Mechanický balet složil hudbu pro 16 mechanických klavírů (pianol), které měly hrát synchronně. Ve spolupráci s Hedy Lamarrovou v roce 1940 tento princip oprášil a spolu dospěli k představě radiotechnické přenosové cesty, u níž by se synchronně, pomocí děrné pásky, přelaďoval jak vysílač, tak přijímač. Postup, kdy při přenosu informací se vysílač a přijímač synchronně přelaďují na další a další frekvence a který je znám pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu, si Antheil a Lamarrová nechali patentovat v roce 1942, přičemž svůj vynález dali bezplatně k dispozici americkému námořnictvu. Podle jejich představ se měl používat k navádění řiditelných torpéd.[7][3]

Americké námořnictvo ale během války vynález obou umělců nevyužila a teprve v roce 1959, když vypršela patentová práva, se myšlenky ujala americká elektrotechnická firma Sylvania Electronic Systems Division a v přísném utajení, neboť se jednalo o vojenský projekt, vyvinula sdělovací systém s přeladitelnou nosnou frekvencí. Pochopitelně již nebyl řízen děrnou páskou, ale využíval tranzistorové obvody. Poprvé byl „bojově“ nasazen za karibské krize v roce 1962 a uvolněn pro civilní použití až v polovině 80. let. Právě včas, aby se mohl podílet na vzniku družicových komunikačních sítí (satelitních telefonů). Dnes se systémy FHSS široce používají a tvoří nedílnou součást IT (sítí Wi-Fi a systémů Bluetooth). Tento přenos nalezneme u GPS satelitů, satelitní televize a v sítích mobilních telefonů.[2][3] Za svůj vynález nikdy nedostali ani cent. Nicméně hollywoodská filmová hvězda se alespoň dočkala morální satisfakce. V roce 1997 bylo Hedy Lamarrové, snad jako jediné herečce v historii, uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky.[2][5]

Pozdní život

[editovat | editovat zdroj]

Po posledním rozvodu v roce 1965 se stáhla do ústraní a žila až do konce života sama na Floridě. Těžce snášela postupnou ztrátu své bývalé krásy, trpěla depresemi, ztrácela zrak. V průběhu šedesátých let Lamarrová propadla drogové závislosti a snažila se uchovat si svou mladistvou krásu pomocí série plastik. Pozdější plastiky její vzhled spíše zhoršily, Lamarrová se stáhla z veřejného dění a žila skromným a uzavřeným životem. Odloučila se také od svých dvou dětí. Hedy Lamarrová zemřela ve spánku v roce 2000 v 85 letech. Syn Anthony na její přání nechal rozptýlit její popel na centrálním hřbitově ve Vídni.[3][5]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Propagační foto, počátek 30. let
    Propagační foto, počátek 30. let
  • ve filmu Ziegfeld Girl (1941)
    ve filmu Ziegfeld Girl (1941)
  • S Clarkem Gablem ve filmu Comrade X (1940)
    S Clarkem Gablem ve filmu Comrade X (1940)
  • V roce 1943
    V roce 1943
  • V roce 1939
    V roce 1939
  • Ve filmu White Cargo (1942)
    Ve filmu White Cargo (1942)
  • V komedii Lets Live a Little (1945)
    V komedii Lets Live a Little (1945)
  • Ve filmu Samson a Dalila (1949)
    Ve filmu Samson a Dalila (1949)
  • V první americké roli, film Alžír (1938)
    V první americké roli, film Alžír (1938)

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • Lady Bluetooth. Hedy Lamarr, Das Jüdische Museum der Stadt Wien, Vídeň, 27. listopad 2019 - 10. květen 2020, kurátorka: Andrea Winklbauer[8]

Citáty

[editovat | editovat zdroj]
„ Kterákoli dívka může vypadat překrásně. Stačí, když bude klidně stát a tvářit se přihlouple. “
„ Uspět v byznysu, vědě a politice je pro ženu lehčí v Americe než v Evropě. “

Filmografie (výběrová)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1930 Geld auf der Straße (režie Georg Jacoby)
  • 1931 Man braucht kein Geld (režie Carl Boese)
  • 1931 Bouře ve sklenici vody (režie Georg Jacoby)
  • 1933 Extase (režie Gustav Machatý)
  • 1938 Alžír (režie John Cromwell)
  • 1939 Lady of the Tropics (režie Jack Conway, Leslie Fen)
  • 1940 Tekuté zlato (režie Jack Conway)
  • 1940 I Take This Woman (režie Josef von Sternberg, W. S. Van Dyke, Frank Borzage)
  • 1940 Comrade X (režie King Vidor)
  • 1940 Ziegfeld Girl (režie Robert Z. Leonard, Busby Berkeley)
  • 1941 Come Live with Me (režie Clarence Brown)
  • 1942 White Cargo (režie Richard Thorpe)
  • 1942 Pláň Tortilla (režie Victor Fleming)
  • 1942 Crossroads (režie Jack Conway)
  • 1944 The Heavenly Body (režie Alexander Hill)
  • 1944 The Conspirators (režie Jean Negulesco)
  • 1944 Experiment Perilous (režie Jacques Tourneur)
  • 1945 Her Highness and the Bellboy (režie Richard Thorpe)
  • 1946 Zahadná žena (režie Edgar G. Ulmer)
  • 1947 Dishonored Lady (režie Robert Stevenson)
  • 1948 Let's Live a Little (režie Richard Wallace)
  • 1949 Samson a Dalila (režie Cecil B. DeMille)
  • 1950 Copper Canyon (režie John Farrow)
  • 1950 A Lady Without Passport (režie Joseph H. Lewis)
  • 1951 My Favorite Spy (režie Norman Z. McLeod)
  • 1954 Eternal Feminas (režie Marc Allégret, Edgar G. Ulmer)
  • 1957 The Story of Mankind (režie Irwin Allen)
  • 1958 The Female Animal (režie Harry Keller)

Obraz v umění

[editovat | editovat zdroj]
  • V roce 2008 byla v jednom z newyorských divadel uvedena hra Frequency Hopping založená na příběhu Lamarrové a Antheila. Hru napsala a nastudovala Elyse Singer a scénář získal cenu za nejlepší novou hru o vědě a technice v rámci projektu STAGE podporujícího spolupráci mezi umělci a vědci.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hedy Lamarr na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2022-05-22].
  2. ↑ a b c d e f g h i j KUNCOVÁ, Monika. Hedy Lamarrová: Sněhurka, které to pálilo. Právo-Magazín. 2019-10-19, s. 32–35. 
  3. ↑ a b c d e f g Femme fatale Hedy Lamarr: Vynálezkyně a sexbomba, která se nebála svléknout před kamerou. Reflex.cz [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Gertrude Trude Kiesler. geni_family_tree [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c www.csfd.cz [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ ROBERTSON, Patrick. Film Facts. New York: Billboard Books, 2001. Dostupné online. S. 66. 
  7. ↑ STRÁNSKÝ, Petr. Historie Wi-Fi: od FHSS k bezdrátu [online]. Svět hardware, 2009-10-02 [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ Lady Bluetooth. Hedy Lamarr | Jüdisches Museum Wien. www.jmw.at [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kalliope Austria, Frauen in Gesellschaft, Kultur und Wissenschaft | Nicht nur Musen [online]. Bundesministeriums für europäische und internationale Angelegenheiten [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Tomáš Loužný: Extáze. www.meetfactory.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-14. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hedy_Lamarrová&oldid=24261927“