Hans Magnus Enzensberger

Hans Magnus Enzensberger
Hans Magnus Enzensberger
	Hans Magnus Enzensberger (20. května 2006)
Narození	11. listopadu 1929; Kaufbeuren
Úmrtí	24. listopadu 2022 (ve věku 93 let); Mnichov
Pseudonym	Linda Quilt
Povolání	básník, spisovatel, překladatel, novinář, reportér, autor dětské literatury, dramatik a redaktor
Alma mater	Freiburská univerzita; Hamburská univerzita; Erlangensko-norimberská univerzita
Žánr	esej, próza a poezie
Témata	německá literatura, německá poezie, esej, překlad, editace a německé drama
Významná díla	Matematický čert; Zánik Titaniku; The Short Summer of Anarchy
Ocenění	Cena Huga Jacobiho (1956); Cena Georga Büchnera (1963); Cena města Norimberk (1966); Zlatý věnec (1980); Cena Heinricha Bölla (1985); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Dagrun Enzensberger; Masha Enzenberger; Katharina Enzensberger
Děti	Theresia Enzensberger; Tanaquil Enzensberger
Příbuzní	Christian Enzensberger a Ulrich Enzensberger (sourozenci)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, (11. listopadu 1929 Kaufbeuren – 24. listopadu 2022) byl německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik.^[2] Velmi oceňovaná byla jeho tvorba esejistická. Žil v Mnichově.

Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang.^[3]

Život

Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel roku 1955 doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana^[4] v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze.

Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965–1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra, ale brzy z nadšení pro kubánský režim vystřízlivěl. Později jej otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako např. normálnost, či dokonce "prostřednost" ve smyslu střední pozice mezi extrémy.

Dílo (výběr)

Obrana vlků (Verteidigung der Wölfe, 1957) – sbírka básní
Zeměmluva (Landessprache, 1960) – sbírka básní
Zpěv z potopy. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1963. 119 S. Překlad: Josef Hiršal a Bohumila Grögerová (Pozn.: toto české dílo obsahuje výbor z poezie Verteidigung der Wölfe a Landessprache). Podle básně Pěna z tohoto výboru napsal symfonickou báseň český skladatel Svatopluk Havelka.
Slepecké písmo (Blindeschrift, 1964) – sbírka básní
Jednotlivosti I. a II. (Einzelheiten I 1962, II 1963) – eseje
Výslech v Havaně (Das Verhör von Habana, 1970) – dokumentární hra
Mauzoleum. Sedmatřicet balad z dějin pokroku (Mausoleum. Sibenunddreißig Balladen aus der Geschichte des Fortschritts, 1975) - sbírka básní
Zánik Titaniku: Komedie (Der Untergang der Titanic. Eine Komödie, 1978). Ve Zlíně: Archa, 2015. 141 S. Překlad: Pavel Novotný – (Pozn.: sbírka básní)^[5]
Filantrop: hra o D. Diderotovi (Der Menschenfeind, 1979^[6]). 1. vyd. Praha: Dilia, 1987. 88 S. Překlad: Hanuš Karlach - divadelní hra dle vzoru Molièra^[7]
Ach, Evropo! (Ach Europa!, 1987) – politicko-kulturně-lyrické obrazy z cest
Létající Robert (Der fliegende Robert, 1989) – rozpravy, scény, eseje
Velké stěhování (Die große Wanderung, 1992) – esej
Diderotův stín (Diderots Schatten, 1994) – rozpravy, scény, eseje
Elixíry vědy. Pohledy na jinou stranu v poezii i próze (Die Elixiere der Wissenscßhaft. Seitenblicke in Poesie und Prosa, 2002) – kniha esejů a básní
Jed (Das Gift). Praha: Nakladatelství Vlasty Brtníkové: Festival spisovatelů Praha, 2006. 99 S. Překlad: Tomáš Kafka (dvojjazyčné vydání)
Matematický čert: kniha pod polštář pro všechny, kteří mají strach z matematiky (Der Zahlenteufel: ein Kopfkissenbuch für alle, die Angst vor der Mathematik haben). 1. vyd. Praha: Dokořán, 2006. 238 S. Překlad: Hermína Marxová
Historie mraků (Die Geschichte der Wolken). 2. vyd. Nakladatel Praha: Festival spisovatelů, 2010. 125 S. Překlad: Tomáš Kafka (dvojjazyčné vydání)
Rebus (2009) – sbírka básní
Blauwärts. Ein Ausflug zu dritt (2013) – básně
Tumult (2014) – próza
Verschwunden! (2014) – próza

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Dostupné online.
↑ JIČÍNSKÁ, Veronika. Enzensberger, Hans Magnus. iLiteratura.cz. 2004-03-21. Dostupné online [cit. 2016-11-13].
↑ Hans Magnus Enzensberger - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.
↑ Hans Magnus Enzensberger — internationales literaturfestival berlin. www.literaturfestival.com [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-14.
↑ Hans Magnus Enzensberger: Zánik Titaniku. Literární noviny. 2015-04-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-14. Archivováno 14. 11. 2016 na Wayback Machine.
↑ Der Menschenfeind wählt Grüne Liste. www.spiegel.de [online]. DER SPIEGEL 50/1979, 1979-12-10 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.
↑ HENRICHS, Benjamin. Sieger durch K.o.: Hans Magnus Enzensberger. Die Zeit. 1979-12-07. Dostupné online [cit. 2016-11-13]. ISSN 0044-2070.

Literatura

NOVOTNÝ, Pavel. Lovím verše z přívalu. K eposu Zánik Titaniku Hanse Magnuse Enzensbergera. Slovo a smysl. 2014, čís. 1.
NOVOTNÝ, Pavel. Lovím verše z přívalu [doslov]. In: ENZENSBERGER, Hans Magnus. Zánik Titaniku. Zlín: Archa, 2015.
NOVOTNÝ, Pavel. Pokrokáři s jedem pod jazykem [doslov]. In: ENZENSBERGER, Hans Magnus. Mauzoleum. Praha: Dybbuk, 2020.

Související články

Německá literatura | vydavatel = Dybbuk
Seznam německých spisovatelů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Magnus Enzensberger na Wikimedia Commons
Osoba Hans Magnus Enzensberger ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hans Magnus Enzensberger
(německy) Hans Magnus Enzensberger na Perlentaucher
Hans Magnus Enzensberger v Databázi knih
Poezie je všežravec (článek od Pavla Novotného v magazínu Goethe-Institutu, česky a německy)
http://www.der-menschenfeind.com/ Archivováno 14. 6. 2016 na Wayback Machine.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[5db3905ee48cd375f222e718debfe1dc733e2180-1] Dostupné online.

[2] JIČÍNSKÁ, Veronika. Enzensberger, Hans Magnus. iLiteratura.cz. 2004-03-21. Dostupné online [cit. 2016-11-13].

[3] Hans Magnus Enzensberger - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.

[4] Hans Magnus Enzensberger — internationales literaturfestival berlin. www.literaturfestival.com [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-14.

[5] Hans Magnus Enzensberger: Zánik Titaniku. Literární noviny. 2015-04-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-14. Archivováno 14. 11. 2016 na Wayback Machine.

[6] Der Menschenfeind wählt Grüne Liste. www.spiegel.de [online]. DER SPIEGEL 50/1979, 1979-12-10 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.

[7] HENRICHS, Benjamin. Sieger durch K.o.: Hans Magnus Enzensberger. Die Zeit. 1979-12-07. Dostupné online [cit. 2016-11-13]. ISSN 0044-2070.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]