Gaelové
| Gaelové Na Gaeil, Na Gàidheil, Ny Gaeil | |
|---|---|
 An Gal Gréine (vlajka slunečních paprsků) tradiční gaelský symbol poprvé zmíněný ve Feniánském cyklu | |
| Populace | |
| c. 1,9 mil. (lingvisticky) | |
 Irsko | 1 770 000 (lingvisticky)[1] |
 Spojené království | 122 518 (lingvisticky)[2] |
 USA | 27 475 (lingvisticky)[3] |
 Kanada | 9 000 (lingvisticky)[4] |
 Austrálie | 2 717 (lingvisticky)[5] |
 Nový Zéland | 670 (lingvisticky)[6] |
| Jazyk(y) | |
| irština, skotská gaelština, manština (negaelské: angličtina, skotština) | |
| Náboženství | |
| Křesťanství, ireligiozita (historicky: pohané) | |
Gaelové (irsky Na Gaeil, skotskou gaelštinou Na Gàidheil, manštinou Ny Gaeilú) je etnolingvistická skupina severozápadní Evropy definovaná především užíváním gaelských jazyků, větví keltských jazyků zahrnujících irštinu, skotskou gaelštinu a manštinu. Historicky se pro Gaely obecně používalo také označení Irové nebo Skotové, tato etnonyma však mají v současnosti posunutý význam.
Gaelský jazyk a kultura pochází z Irska odkud se prostřednictvím království Dál Riata rozšířily do západního Skotska. Ve starověku Gaelové obchodovali s Římskou říší a později se podíleli na pádu římské Británie. Ve středověku gaelská kultura počala dominovat také zbytku Skotska a ostrovu Man, gaelské osídlení existovalo také ve Walesu a Cornwallu. V 9. století se Dál Riata a Piktské království spojila do království Alba. Ve stejné době se Irsko skládalo z řady malých království, vládu nad nimi si často nárokoval irský velekrál.
Ve 12. století byla část Irska dobyta Normany a část Skotska byla normanizována během takzvané davidovské revoluce. Gaelská kultura však zůstávala silná ve zbytku Irska, na Skotské vysočině a ve skotském Galloway. Na počátku 17. století se poslední gaelská království dostala pod anglickou kontrolu. Skotský král Jakub VI. (jako anglický král Jakub I.) usiloval o podmanění Gaelů a zničení jejich kultury, v Irsku prostřednictvím kolonizace země anglickými osadníky, na Skotské vysočině prostřednictvím represivních Ionských statutů. Gaelské jazyky si svou pozici udržely pouze v irském Gaeltachtu a skotských Vnějších Hebridách.
Gaelská společnost se tradičně soustředila kolem klanu, který měl vlastní území a náčelníka voleného prostřednictví pravidel tanistry. Původně Gaelové následovali své tradiční náboženství s kultem bohů - Tuatha Dé Danann, a předků. Z tohoto období pochází také jejich hlavní svátky Samhain, Imbolc, Beltain a Lughnasa. Jejich bohatá ústní tradice byla udržována skrze vypravěče seanchaithe a od 1. století byla používáno písmo ogam. Ve 4. a 5. století začali Gaelové přijímat křesťanství, zároveň však vytvořili první evropskou středověkou literaturu v národním jazyce a v christianizované podobě zachovali svoji mytologickou a právní tradici. Gaelské kláštery se staly významnými středisky učenosti a z nich vzešla iroskotská misie, která se podílela na christianizaci velké části Evropy.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaels na anglické Wikipedii.
- ↑ Census 2011: 1.77m say they are able to speak Irish. www.thejournal.ie. The Journal, 7 February 2014. Dostupné online.
- ↑ Census 2011: Key Statistics for Northern Ireland. www.nisra.gov.uk. Northern Ireland Statistics and Research Agency, 7 February 2014. Dostupné online.
- ↑ Osbourn 2006, s. 204.
- ↑ National Household Survey (NHS) 2011 [online]. Statistics Canada, 2013-05-08 [cit. 2015-02-07]. Dostupné online.
- ↑ The Irish language in Australia: sociocultural identity in diasporic minority language use. www.academia.edu. Jill Vaughan, 7 February 2015. Dostupné online.
- ↑ Census reveals scale of NZ Irish population. www.irishecho.com.au. Irish Echo, 7 February 2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 February 2015.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaelové na Wikimedia Commons
