Ѣ
| Ѣ ѣ | ||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Písmeno cyrilice | ||||||||||||||||||||||
 | ||||||||||||||||||||||
| Kódování (dec/hex) | ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
Ѣ, minuskule ѣ (jať, rusky ять) je již běžně nepoužívané písmeno cyrilice. Používá se pouze v liturgických textech. V návrhu nové azbuky chantyjštiny je uvažováno se znakem Ѣ jako s ligaturou spřežky ть, podobně jako spřežky ль a нь tvoří ligatury љ a њ.[1]
Užití ve staroslověnských textech a vývoj
[editovat | editovat zdroj]S písmenem jať je možné se setkat už u staroslověnských památek. Lze si tam také všimnout, že se postupně namísto znaku pro jať používá (ja), což znamená, že se nejspíše vyslovovalo velmi podobně. K těmto změnám dochází hlavně na začátku slov. Tyto informace se donesly z byzantských a latinských záznamů, kdy cestovatelé neslovanského původu zaznamenali hlásky (jať), kterou sami neznali, a psali co slyšeli. Protože slyšeli pokaždé něco jiného, ví se, v jaké pozici se jať zhruba mohl nacházet.[2]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Foném jať (nazvaný podle znaku jať) vznikl v praslovanštině mimo jiné z praindoevropského dlouhého E /ē/, když se nacházelo před měkkými souhláskami. Další vývoj jať byl v dialektech a později nástupnických slovanských jazycích různý. Například v západním jihoslovanském prostředí, v němž se utvářel dnešní spisovný srbochorvatský jazyk (ve svých národních variantách), vznikla řada dialektů, která se liší nejen používáním přízvuků, ale především i reflexem jatě: ekavština, jekavština a ikavština. Srbská redakce církevní slovanštiny používala podobu jať jako E. Pod jejím vlivem docházelo k některým nepatrným změnám i v oblastech, kde se jať realizoval jinak. A na druhou stranu do ekavského jazykového prostoru pronikala spousta vlivů ikavských a jekavských, např. podoba některých zájmen.
Realizace v různých slovanských jazycích
[editovat | editovat zdroj]V různých slovanských jazycích se z hlásky zachycené tímto písmenem vyvinuly jiné:
- bulharština – ja (v západních nářečích – e)
- čeština – í (za dlouhý jať), ě (za krátký)
- polština – ie, ia
- ruština – je (v některých regionech ja, jije nebo ji)
- slovenština – ie
- srbština/chorvatština
- ekavština – e
- jekavština – ije
- ikavština – i
- ukrajinština – i, ji
Písmeno existuje i v jotované variantě jako Ꙓ (jotovaný jať), ale vyskytuje se vzácně.
V hlaholici mu odpovídá písmeno Ⱑ.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Материалы Рабочей группы по совершенствованию графики и орфографии хантыйского языка Archivováno 7. 7. 2015 na Wayback Machine. Archivováno 7. 7. 2015 na Wayback Machine. (rusky) na doinhmao.ru, vyd. 2012-10-18, dokument vytvořen 2012-10-16 (archivovaná verze na archive.org, archivovaná verze na archive.is, v archivované verzi na archive.is je nutno nahradit latinská písmena cyrilskými písmeny podle schématu: a→ӑ, b→ӓ, c→є, d→є̈, e→ӧ, f→о̆, g→ӫ, h→ң, i→ю̆, j→я̆, k→қ,l→ԯ, m→ә, n→ӛ, o→ө, r→ӱ, y→ў, x→ҳ, z→ҷ)
- ↑ ĐORĐIĆ, Petar. Staroslovenski jezik. [s.l.]: Matica srpska, 1975. Kapitola O slovu jat, njegovoj glasovoj vrednosti i upotrebi. (srbochorvatština)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VEČERKA, Radoslav. Nový encyklopedický slovník češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. Praha: NLN, 2017. ISBN 978-80-7422-480-5. Heslo Jať.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ѣ na Wikimedia Commons
