Žádosti slovenského národa

Žádosti slovenského národa nebo Mikulášské žádosti (slovensky Žiadosti slovenského národa nebo Mikulášske žiadosti) byl nejucelenejší slovenský politický program v letech 1848–1849.^[1]^[2] Žádosti byly přijaty 10. května 1848 v Liptovském Mikuláši na setkání asi třiceti štúrovců a následujícího dne vyhlášeny v Liptovské Ondrašové.^[3]

Podnět k přijetí vyšel od Jána Francisciho a Štefana Marka Daxnera.^[3] Obsah dokumentu ovlivnily předchozí Liptovské (březen) a Nitranské žádosti (duben 1848).^[2] Cílem bylo prohloubit březnové zákony, tedy omezit působení šlechty a vytvořit demokratický režim v Uhersku.^[1] Žádosti byly adresovány uherské vládě (předseda Lajos Batthyány), palatinovi a králi^[4] a ve 14 bodech shrnovaly „slovenský národněpolitický, kulturní a sociální program“.^[5]

Obsah Žádostí

Dle Encyklopédie Slovenska:^[2]

1.–4. bod: demokratické řešení národnostní otázky v Uhersku, zamítnutí nadřazenosti jednoho národa nad jinými, zabezpečení rovnoprávnosti všech národů Uherska, vlastní sněmy pro každý národ a společný celouherský sněm
5. bod: zrušení zákonů o výlučném postavení maďarštiny, zákonem zavést používání slovenštiny ve slovenských stolicích, městech a obcích
6.–8. bod: vznik slovenských obecných, středních a odborných škol, univerzity a polytechniky^[5], uznání červenobílé zástavy za národní zástavu Slováků
9.–10. bod: rozšíření politických práv pro všechny občany (pasivní volební právo od 21, aktivní od 24 let), uzákonění úplné svobody tisku, projevu a shromažďování
11. bod: zrušení poddanství, přenesení menších regálních práv (právo výčepu, mlýnské právo, právo rybolovu, lovecké právo^[5]) z panství na obce
12.–13. bod: propuštění Janka Kráľa a Jána Rotarida z vězení, výzva k panovníkovi, aby zabezpečil práva Poláků v Haliči
14. bod: naděje, že požadavky budou splněny, protože jejich nesplnění by znamenalo pro Slováky návrat k feudálním poměrům^[5]

Odmítnutí a represe ze strany vlády

Uherská vláda i maďarské veřejné mínění zaujaly k Žádostem striktně zamítavé stanovisko (i když nijak neohrožovaly celistvost Uherska). Podobně odmítavě se postavily k srbským a rusínským požadavkům. Na Slovensku vláda vyhlásila stanné právo a vydala zatykač na Ľudovíta Štúra (12. května 1848), Michala Miloslava Hodžu (22. května 1848) a Jozefa Miloslava Hurbana (1. června 1848). Všichni tři museli opustit Uhersko.^[4]^[5] Dohoda s uherskou vládou začínala být v nedohlednu.^[6] Slovenské hnutí přešlo do ilegality, část představitelů pokračovala v činnosti na slovanském sjezdu v Praze.^[1]

Vláda následně podpořila vznik a vydávání vícerých propagandistických periodik jako protiváhu Slovenských národních novin. Šlo o týdeník Prjateľ ludu (redaktor Lukáš Máčaj), dvojdeník Slovácke noviny (vydavatel Andrej Kostolný; měl „paralyzovat ‚pobuřování štúrismu a sloužit zájmům ministerstva a národa‘“) a týdeník Wudce z Trnawi (redaktor Ferdinad Pelikán).^[5]

Význam

Žádosti slovenského národa národněpoliticky „zrcadlí završení procesu formování slovenské národní ideologie jako ideologie svébytného národa a nastolují požadavek ústavního zabezpečení jeho rovnoprávnosti v rámci federalizovaného Uherska“ a sociálně „představují vyvrcholení celého národně osvobozeneckého hnutí 19. století.“^[5] Byly „hluboce progresivním dokumentem ve sféře sociálních požadavků i v oblasti rozšíření občanských svobod a vzájemného rovnoprávneho spolužití národů v rámci federalizovaného Uherska.“^[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Žiadosti slovenského národa na slovenské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ŠKVARNA, Dušan, et al. ŽIADOSTI SLOVENSKÉHO NÁRODA. In: Lexikón slovenských dejín. 3. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo – Mladé letá, 2006. ISBN 80-10-00872-9. S. 357.
↑ ^a ^b ^c Žiadosti slovenského národa. In: Encyklopédia Slovenska. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1982. Svazek VI. T–Ž. S. 640–641.
↑ ^a ^b Žiadosti slovenského národa. Pyramída. Bratislava: Slovenský ústredný výbor Socialistickej akadémie ČSSR vo Vydavateľstve Obzor, červen 1987, roč. XVI, čís. 192, s. 6130. ISSN 0231-9047.
↑ ^a ^b KÓNYA, Peter, a kol. Dejiny Uhorska : (1000–1918). 2. vyd. Bratislava: Citadella, 2014. 787 s. ISBN 978-80-89628-59-9. S. 558–559.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Dejiny Slovenska. 1. vyd. Svazek III : (od roku 1848 do konca 19. storočia). Bratislava: Veda, 1992. 831 s. ISBN 80-224-0078-5. S. 35–37.
↑ ^a ^b DANGL, Vojtech; SEGEŠ, Vladimír. Vojenské dejiny Slovenska. Svazek III. 1711–1914. Bratislava: Vojenská informačná a tlačová agentúra, Ministerstvo obrany SR, 1996. 241 s. ISBN 80-88842-02-6. S. 85.

Literatura

Dokumenty k slovenskému národnému hnutiu v rokoch 1848–1914. 1. vyd. Svazek I 1848–1867. Bratislava: Vydavateľstvo SAV, 1962. 476 s. S. 23–26.

Související články

Externí odkazy

Dílo Žiadosti slovenského národa ve Wikizdrojích (slovensky)

[LSD-1] ŠKVARNA, Dušan, et al. ŽIADOSTI SLOVENSKÉHO NÁRODA. In: Lexikón slovenských dejín. 3. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo – Mladé letá, 2006. ISBN 80-10-00872-9. S. 357.

[ES-2] Žiadosti slovenského národa. In: Encyklopédia Slovenska. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1982. Svazek VI. T–Ž. S. 640–641.

[P-3] Žiadosti slovenského národa. Pyramída. Bratislava: Slovenský ústredný výbor Socialistickej akadémie ČSSR vo Vydavateľstve Obzor, červen 1987, roč. XVI, čís. 192, s. 6130. ISSN 0231-9047.

[DU-4] KÓNYA, Peter, a kol. Dejiny Uhorska : (1000–1918). 2. vyd. Bratislava: Citadella, 2014. 787 s. ISBN 978-80-89628-59-9. S. 558–559.

[DS-5] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Dejiny Slovenska. 1. vyd. Svazek III : (od roku 1848 do konca 19. storočia). Bratislava: Veda, 1992. 831 s. ISBN 80-224-0078-5. S. 35–37.

[VDS-6] DANGL, Vojtech; SEGEŠ, Vladimír. Vojenské dejiny Slovenska. Svazek III. 1711–1914. Bratislava: Vojenská informačná a tlačová agentúra, Ministerstvo obrany SR, 1996. 241 s. ISBN 80-88842-02-6. S. 85.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]