Čárka (interpunkce)
Čárka ( , ) je interpunkční znaménko a matematická značka.
Interpunkční znaménko
[editovat | editovat zdroj]Jako interpunkční znaménko se používá k oddělování jednotlivých vět v souvětí, částí rozvitých větných členů, vložených a osamostatněných částí vět (vsuvky, oslovení apod.). Její význam spočívá především v zpřehlednění složitějších větných konstrukcí. Často má i zásadní vliv na význam věty.
Pravidla používání čárky se v jednotlivých jazycích různou měrou liší.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Čárka byla jedním z prvních interpunkčních znamének. Ve 3. století př. n. l. Aristofanés Byzantský vymyslel systém značek (distinctiones), které oddělovaly verše a naznačovaly množství dechu potřebného k dokončení každého úseku textu čteného nahlas. Použití se v té době neřídilo mluvnickými pravidly, ale tzv. pauzovým principem, který se používal i v následujících tisíciletích. Různé délky pauzy se označovaly tečkou ve spodní (krátká pauza: . ), střední ( · ) nebo horní (dlouhá pauza: ˙ ) části řádku.
Značka používaná v současnosti se vyvinula z šikmého lomítka (virgula suspensiva: / ), které se používalo od 13. do 17. století k vyznačení pauzy. V 16. století se virgula posunula do dolní části řádku a získala dnešní podobu ( , ).[1][2][3][4]
Pauzový princip byl opuštěn během 18. a 19. století. Místo něj se začala uplatňovat pravidla respektující syntaxi vět.
Čeština
[editovat | editovat zdroj]V češtině se používání čárky řídí těmito pravidly:[5]
Čárkou se oddělují:
- souřadně spojené věty hlavní i vedlejší, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím;
- Ráno jsem vstal, nasnídal jsem se a šel jsem do práce.
- Ptal se, kdo to byl a co chtěl.
- ale: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
- věty podřazené od vět nadřazených.
- Vím, že to není pravda.
- Řekl, že se ještě ozve, a pak se rozloučil. – spojka a je použita ve významu slučovacím, čárka před ní odděluje předchozí vloženou podřazenou větu.
Čárka se klade i před spojky a, i, ani, nebo, či, mají-li jiný význam než slučovací (odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový, vysvětlovací apod.). Čárka se proto píše před spojovacími výrazy a proto, a tudíž, a tak, a tedy, a sice, a to apod.
- Vedoucí onemocněl, a proto byla dnešní porada zrušena.
- Přijdu buď v sobotu, nebo v neděli.
Věta jednoduchá
[editovat | editovat zdroj]Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu mohou být přiřazeny k sobě bez spojek nebo spojeny různými spojovacími výrazy.
Postupně rozvíjející přívlastky se čárkou neoddělují.
Vložené a volně připojené výrazy
[editovat | editovat zdroj]Čárkou se také zpravidla oddělují výrazy, které jsou do věty vloženy nebo jsou k ní volně připojeny. Jsou to zejména:
- volný přívlastek a přístavek;
- osamostatněný větný člen, který je ve větě zastoupen zájmenem;
- dodatkově připojený větný člen;
- vsuvky (mají-li však oslabenou větnou platnost, oddělovat se nemusejí);
- složitější infinitivní a přechodníkové konstrukce (volitelně);
- pozdrav;
- oslovení (vokativ);
- citoslovce.
Typografie
[editovat | editovat zdroj]Při typografickém zpracování textu (v tisku, na počítači, na psacím stroji apod.) se dodržují tyto zásady umístění čárky:
- Čárka se klade bezprostředně za předcházející slovo (bez mezery), mezi čárku a následující slovo se klade (jedna) mezera.
- Správně:
- pes, kočka
- Nesprávně:
- pes , kočka
- pes ,kočka
- pes,kočka
Výjimku tvoří zápis desetinných čísel, kde se mezera neklade: 3,14 (vizte Matematický symbol).
- Nikdy se čárka neklade na začátek řádku, vždy musí být na stejném řádku jako předcházející slovo (s nímž tvoří jeden celek).
- Správně:
- pes,
- kočka
- Nesprávně:
- pes
- , kočka
Matematická značka
[editovat | editovat zdroj]V mnoha evropských jazycích (včetně češtiny) se čárka používá jako desetinná čárka, která odděluje celou část čísla od desetinné části. Například 3,14 znamená „tři celé (a) čtrnáct (setin)“. V tomto kontextu se jedná o jediné číslo, nikoliv čísla dvě – 3 a 14.
Zejména v anglofonním prostředí se jako desetinná značka místo čárky používá tečka (3.14); ve frankofonním prostředí se používá čárka (3,14).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Reading Before Punctuation Archivováno 2. 9. 2006 na Wayback Machine. – Introduction to Latin Literature, leták Haverford College
- ↑ A History Of Punctuation. www.completetranslation.com [online]. [cit. 2005-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-08.
- ↑ Points to Ponder Archivováno 28. 11. 2002 na Wayback Machine. v STSC Crosstalk
- ↑ Manuscript Studies, Medieval and Early Modern
- ↑ Členicí znaménka: Tečka Archivováno 16. 8. 2007 na Wayback Machine. v Pravidlech českého pravopisu
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čárka na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo čárka ve Wikislovníku
