Profily soudců
JUDr. Libor Vávra, prezident
Narodil se v roce 1963. Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze ukončil v roce 1986.
O tři roky později, v roce 1989, se stal soudcem Obvodního soudu pro Prahu 10. V roce 1994 přešel na Městský soud v Praze.
Od roku 1999 do roku 2011 byl předsedou Obvodního soudu pro Prahu 1. Poté působil jako místopředseda Městského soudu v Praze. Další významnou funkci v soudnictví začal vykonávat v roce 2013. Na dalších sedm let byl jmenován předsedou Městského soudu v Praze. Jeho odbornou specializací je trestní právo.
V Soudcovské unii ČR se zapsal již v polovině 90. let ve funkci prvního viceprezidenta a už v roce 1998 se stal jejím prezidentem. Soudcovskou unii vedl úspěšně až do podzimu 2002. Profesní organizaci soudců ČR vtiskl moderní tvář, pevnou organizační strukturu a potřebnou celospolečenskou prestiž.
Pod jeho vedením pracoval také od roku 2002 až do roku 2014 Soud Unie, jehož byl v uvedených létech předsedou. Ocenění jeho výrazného přínosu pro celkový rozvoj Unie se odrazilo také v titulu čestný prezident SU ČR, kterým byl prohlášen v roce 2006. V aktivitách Soudcovské unie ČR je zapojen prakticky po celé uplynulé čtvrtstoletí.
V roce 2020 znovu kandidoval na funkci prezidenta a po listopadových korespondenčních volbách stanul na pozici nejvyšší. V roce 2023 byl ve volbách opětovně zvolen na další tři roky prezidentem.
JUDr. Libor Vávra byl v předchozích letech rovněž členem Správní rady společnosti Transparency International ČR, dosud je členem Vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Věnuje se přednáškové činnosti, je spoluautorem příručky pro začínající soudce a advokáty nazvané Klíč k soudní síni.
Publikuje na portálu Právní prostor, autorsky přispívá do stavovského časopisu Soudce a do mnoha dalších odborných právnických periodik.
Mgr. Roman Lada, první viceprezident
Narodil se v roce 1966. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončil v roce 1991. V roce 1994 byl jmenován soudcem Okresního soudu v Kladně. Od roku 2007 až do roku 2015 vykonával funkci předsedy tohoto okresního soudu. Jeho specializací je trestní právo.
Od roku 2015 působí na Krajském soudu v Praze. V roce 2019 se stal předsedou odvolacího senátu.
Členem Soudcovské Unie ČR je od roku 1998. V letech 2011 - 2017 byl členem Republikové rady SU ČR. Viceprezidentem se stal ve funkčním období 2014 až 2017. Ve stavovské organizaci soudců ČR je rovněž předsedou Kolegia trestního práva.
Kromě publikační činnosti, zejména v profesním periodiku Soudce, je také zapsán jako lektor Justiční akademie.
Jak sám říká: ,,Soudcovskou unii ČR vnímám jako společenství podobně smýšlejících lidí, kteří se na úkor svého osobního a také pracovního pohodlí rozhodli nebýt zcela pasivní a „udělat něco“ ve prospěch soudcovského stavu. Jsem přesvědčen, že Soudcovská unie za dobu od svého vzniku, a to i přes známý fakt, že nejsou jejími členy všichni soudci, si vybudovala v rámci nejenom odborné, ale i široké veřejnosti významné postavení, které bych chtěl v rámci svého působení ve vedení Unie nejenom zachovat, ale také posilovat. Jako velice důležitý úkol Soudcovské unie a jejich představitelů vnímám v prvé řadě potřebu neustálé ochrany nezávislosti soudní moci, budování její prestiže a na to navazujících oprávněných zájmů soudců, a to zejména výběru soudců a soudních funkcionářů, vzniku Nejvyšší rady soudnictví, transparentnosti justice, podílu na tvorbě justičních předpisů, reálných benefitů v podobě výsluh či otázky důstojných důchodů, personální stability justice apod. K naplnění těchto cílů je třeba dospět jak činností uvnitř justice samé, tak rovněž udržováním a budováním korektních a zároveň jasně vymezených vztahů nejenom vůči dalším dvěma složkám moci ve státě, ale také vůči ostatním profesním komorám", uvádí první viceprezident Roman Lada.
V říjnových volbách v roce 2023 se znovu stal prvním viceprezidentem Soudcovské unie ČR.
JUDr. Eva Bučková, viceprezidentka
Narodila se v roce 1967 v Uherském Hradišti. Studium Právnické fakulty zakončila na Masarykově univerzitě v Brně promocí v roce 1990. V roce 1995 nastoupila jako justiční čekatelka u Okresního soudu ve Zlíně a v roce 1998 byla jmenována do funkce soudkyně tohoto soudu. V letech 2000-2002 vykonávala stáž v odvolacím senátě Krajského soudu v Brně a v letech 2006-2007 stáž u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně. Po celou dobu profesní kariéry soudce působí na civilním úseku a posléze částečně i na opatrovnickém úseku soudu. Praxí získané vědomosti a dovednosti předávala lektorskou činností v rámci seminářů pro odborný justiční personál a státní správu.
Členkou Soudcovské unie se stala v roce 2011 a od roku 2019 je členkou odborného kolegia pro občanské soudní řízení. V roce 2020 byla zvolena do Republikové rady SU ČR a svou opětovnou kandidaturou v roce 2023 se bude snažit prosadit přehlednější a důraznější mediální prezentaci SU ČR dovnitř i navenek.
Mgr. Ilona Benešová, členka Výboru SU ČR
Narodila se v roce 1968 a po ukončení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nastoupila jako justiční čekatelka u Městského soudu v Praze. V roce 1999 byla jmenována do funkce soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8, v letech 2012 – 2015 zde vykonávala funkci místopředsedkyně soudu a od 1.1.2016 byla jmenována do funkce předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4. Od 1.1.2023 působí jako předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 9.
Členkou Soudcovské unie se stala v roce 2016, zapojila se do práce odborného kolegia pro občanské soudní řízení a v r. 2020 a následně v roce 2023 byla zvolena do Republikové rady SU ČR.
Po celou svoji profesní kariéru se věnuje rodinnému právu a snaží se své zkušenosti předávat dále lektorskou činností v rámci seminářů pro začínající soudce i odborný justiční personál.
Mgr. Dalibor Zecha, člen Výboru SU ČR
Narodil se v roce 1989 ve Frýdku-Místku, odkud se však s rodiči krátce na to přestěhoval kousek za Ostravu, se kterou následně spojil i celý svůj dosavadní pracovní život. Ve volném čase se věnuje zejména rodině, a je-li času více, rád si pustí dobrý film, přečte zajímavou knihu či vyrazí do přírody. Právo vystudoval na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, kde úspěšně absolvoval v roce 2013. Již v průběhu studia získával praktické zkušenosti, jak v advokacii, tak v rámci praxe u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Po absolvování studia si krátce vyzkoušel práci státního úředníka u Českého telekomunikačního úřadu, avšak již od roku 2014 svázal svůj pracovní život s justicí. Nejprve pracoval jako asistent předsedkyně Krajského soudu v Ostravě a zároveň jako tiskový mluvčí soudu. Ačkoliv ho náplň jeho práce bavila, a to včetně komunikace s médii, které se ostatně věnuje dodnes, v roce 2016 změnil své působiště a dále se vzdělával v pozici justičního čekatele u Okresního soudu v Ostravě, kam byl také přidělen po svém jmenování soudcem v roce 2019. Od nástupu do funkce se zde věnuje agendě trestního práva, na čemž do budoucna neplánuje nic měnit. Mimo to se již od ukončení studií věnuje pedagogické činnosti jako vyučující několika právních předmětů při vyšší odborné škole v Ostravě. Vzdělávání studentů totiž považuje za dobrý způsob, jak nezabřednout do rutinního vzorce uvažování, a především možnost předat nabyté zkušenosti mladší generaci. Členem Soudcovské unie se stal ihned po jmenování do funkce soudce, neboť ji považuje za důležitou organizaci, která může, v zásadě jako jediná, hájit zájmy soudcovského stavu, který z povahy své práce nemá moc zastánců, tím spíše pokud jde o trestní soudce. Tvrdí, že soudce individuálně se z podstaty své funkce nemůže vyjadřovat k otázkám, které mají z důvodu absence soudcovské samosprávy politický přesah, neboť jsou svěřeny Ministerstvu spravedlnosti. Za výzvu pro jeho následující působení ve vedení Soudcovské unie považuje posunout komunikaci unie nejen dovnitř, ale i vně soudcovského stavu. Soudci odvádějí výbornou práci a mělo by se o tom vědět. Povede-li se prosadit aspoň část návrhů, které odborná kolegia vypracovala, bude to velmi dobrý výsledek, kdy v následujícím funkčním období bude důležité pokusit se prosadit zejména návrhy vztahující se k materiálnímu zajištění soudců v penzi.
