iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.
iBet uBet web content aggregator. Adding the entire web to your favor.



Link to original content: http://www.csfd.sk/uzivatel/34950-rimsy/
Rimsy | ČSFD.sk

Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Krátkometrážny
  • Akčný

Posledné recenzie (571)

plagát

Pyšná princezná (2024) 

Vzhledem k zadání to snad ani nemohlo dopadnout o moc lépe. Na vizuální stránce nové Pyšné princezny jsou patrná rozpočtová omezení, kvůli nimž dílo nevypadá tak dobře jako konkurence od Pixaru či Disneyho, aktualizace samotného příběhu jsou však jen drobné a smysluplné, díky čemuž jde o milou podívanou kombinující několik různých tradic. Více zde.

plagát

Anora (2024) 

Sean Baker jako filmař s každým filmem zraje a ačkoli Anora, složená ze tří zřetelně oddělených částí, není zcela bezešvou a plynulou podívanou, dohromady jde o velmi působivou aktualizaci Popelky. Gen Z romanci vystřídá mafiánská černá komedie a utlumené dramatické zakončení diváka naopak zatlačí do sedačky. Po Trojúhelníku smutku a Anoře se začíná zdát, že receptem na Zlatou palmu z Cannes je vytvořit rozmáchlý i hravý triptych, přesto však jde o poměrně překvapivou (ačkoli ne neospravedlnitelnou) volbu. Bakerovi se daří navzdory zvětšujícímu se měřítku zachovat svou indie přímočarost v popisu životní marnosti svých postav, obvykle pocházejících z notně znevýhodněných poměrů. Tahle velmi moderní a sociálně uvědomělá variace na Popelku (či rovnou spíše Pretty Woman) a podobné příběhy o emancipaci utiskované dívky je však zároveň i vtipnou, velmi svižně sestříhanou podívanou, jež zdatně balancuje na mnoha hranicích.

plagát

Venom: Posledný tanec (2024) 

Vzhledem k ryze průměrným kvalitám předchozích dvou snímků asi trojka o moc lépe dopadnout nemohla. Jde tedy o obstojné zakončení fanoušky oblíbené série, jejíž bezelstně neumětelské rozkročení mezi eRkovým krvavým nářezem a odlehčenou buddy komedií nabízí i potřetí snaživého vandráka Toma Hardyho a jeho špičkování se zabijáckým symbiontem. Tentokrát se první polovinu hlavně cestuje a v návaznosti na události předchozího dílu se Eddie Brock snaží odněkud někam dostat, aniž by přilákal pozornost nejen bezpečnostních sil, ale i nových příšerek z dalekých planet. Příběh je podle očekávaní poměrně děravý a je třeba mu leccos odpustit, za to však získáte… co vlastně? Možná vcelku důstojnou závěrečnou bitvu, kde se to barvičkami a digitálními chapadly jen hemží, ale vzhledem k nejasným přednostem i slabinám na obou stranách barikády čeká vyložené napětí jen málokoho. Pár vedlejších postav a obstojné tempo však zajistí aspoň to, že se třetí Venom jednoznačně vyšvihuje nad své soňácké kolegy Morbia a Madam Web; kvalitou i promyšleností však přesto zůstává někde na úrovni pozapomenutých komiksovek z počátku milénia.

Posledné hodnotenia (4 473)

Vtáčí ostrov (2015) (seriál)

10.11.2024

Kamarádi z Papuchalkovy skály (2023)

10.11.2024

Wishing on a Star (2024)

08.11.2024

V kuchyni (2024)

08.11.2024

Jack-Jack útočí (2005)

07.11.2024

Pyšná princezná (2024)

06.11.2024

Pyšná princezná (1952)

03.11.2024

Anora (2024)

01.11.2024

Tajomstvo smrti (2024)

01.11.2024

Reklama

Posledný denníček (10)

Tak zase za rok

A máme to za sebou. Ceny jsou rozdány, projekční sály potemněly a moje třetí Vary v pisatelském zápřahu jsou minulostí.

 

V docela našlapané Hlavní soutěži kralovali Barbaři, což je tedy dost kontroverzní výběr, ale osobně s tím nemám problém. Pro spoustu lidí se jednalo o nestravitelný kousek, ovšem (stejně jako loni v případě Křižáčka) porota zjevně ocenila originalitu i společenský přesah. Barbaři jsou bezesporu zajímavým dílem, a i když osobně bych hlavní cenu přál drtivějšímu Domestikovi, rozhodně mě inspirovali k řadě myšlenek. Takže proč ne.

 

Celkem jsem tu viděl a okomentoval 24 filmy, ale přiznám se, že v předchozích dvou letech mě vnitřně zasáhlo víc kousků. Tísňové volání je skvělé a nezapomenutelné, BlacKkKlansman představuje šikovný kompromis mezi povedeným řemeslem a přesahujícími myšlenkami, tuzemský Domestik vyděsil i fascinoval a dlouho očekávaný Muž, který zabil Dona Quijota mě nejen nezklamal, ale dodal i několik velmi silných momentů. Viděl jsem i pár pořádných bizárků (Naneživo, Tina a Vore) a konečně se dostal ke klasice Akumulátor 1. Přesto nemám pocit, že by můj vnitřní filmový pohár přetékal zážitky.

 

Možná je to profesní deformace a rostoucí cynismus, ale spousta šablonovitých děl už mě prostě tolik nadchnout nedokáže. Během festivalového maratonu si člověk vzorců, k nimž se scénáře tak často uchylují, začne všímat více než kdy jindy a je to opravdu protivné. O to víc pak oceňuju, když někdo dokáže přijít s neotřelým nápadem a dotáhnout ho do formy, která (klidně i přes drobné nedostatky) dokáže překvapit. Proto sláva originalitě a pokroku! A třeba budu za rok spokojenější...