Proso

Vizuální skvost, jehož artistická animační genialita sama o sobě stačí za opětovné zhlédnutí. Ono je to ale navíc zábavné, nadupané vtipnými hláškami a nekončící akcí, což je nakonec všechno spojeno i pár jednoduchými, ale značně efektivními emočními momenty. Vždy jsem myslel, že nic nepřekoná Ratatouille jako můj nejoblíbenější západní animák, ale Kocour k tomu má sakra zajímavě našlápnuto. Pouze čas ukáže.

Nejmíň fantastické Ghibli, ale možná proto i mé nejoblíbenější. Krásně vykreslený příběh z každodenního života, který ve mně dokázal vyvodit takovou vlnu nostalgie, až jsem tomu nedokázal uvěřit. Po několika letech jsem se u filmu zase dokázal cítit jako dítě (a to myslím v nejlepším slova smyslu).

Podruhé viděno v kině, šel bych klidně znovu. V obou případech jsem měl poslední hodinu filmu konstantně husí kůži. Jeden z nejsilnějších audiovizuálních zážitků, které jsem za svůj život zažil. Naprosto geniální scénář, volba herců i hudby. Kompilace protestujících studentů za tónů "Přejdi Jordán" se mi vryla do paměti na dlouho dopředu. Vlny jsou národní poklad.