Zneuctění

Japonské prehrávanie vo filmoch Kurosawy nebývalo nikdy handicapom, zvýrazňuje sa tým emocionálne hľadisko a poetická zapamätateľnosť, ktorá stupňuje mrazivý dojem. Keď ale afektujú Američania s priemerným tvorcom a s prikrášlenou zápletkou fantastického Rašomóna, výsledok je mechanicky strohou komikou, kde logika si vzala 90 minútovú dovolenku. Newman nie je Mifune, síce od pohľadu rovnako hypnoticky cynický, avšak keď otvorí ústa snažiac sa obohatiť svoju postavu lámavým mexickým nárečím pripomenúc inú výstrednosť ázijského matadora, katastrofa. Aj pri práci s plynulým obrazom nestačí mať napozerané Akirovo remeslo, kde každý moment (dážď, podhľad lesov) má svoje jedinečné miestečko. Aj keby bolo toto nedajbože originálom, spôsob, akým prezentuje svoj štýl západného prerozprávaného príbehu mrhajúc skvelý námet, trestuhodne zlyháva na plnej čiare lacným amerikanizmom. A môže byť rád, že nemám ešte zlú náladu. I keď nemám k nej ďaleko, lebo aké nezmysly tu čítam o údajnej „nedocenenosti“, grciam. V tomto žánri sú nedocenené úplne iné filmy. (30.06.2014)

*** No páni drazí, klobouky dolů. Podobenství jako Hemingwayův Stařec a moře, kdyby ho napsal Dürrenmatt. Fraškovité divadlo na divadle, jako od Shakespearea Toma Stopparda. Deadman, kdyby William Blake měl sžíravý ostrovtip Josepha Hellera. Skrz naskrz prosáklé romány Thomase Hardyho z pera Jaroslava Haška. Etc. *** Paul Newman mě čerstvě po Paris Blues nanovo rozsekal, a to jsem si myslela, že už jsem viděla všechno, co dokáže. Jak se tu variabilně šklebí, jak intonuje, válí mexikánskou angličtinou, ohrnuje pysky, a jak smyslně vede koně proti té vyděšené holubičce, hravé šelmičce, prohnané lasičce, jako by tančili paso doble. *** Geniální kamera. Fyzično, prašno, hmatatelné dobývání scény, surová, tělesná realita, se kterou se v řeči a skrze lidské slabosti, ješitnosti a malichernosti provádějí nejrůznější čachry. Když ale například mrtvý muž líčí svou sebevraždu, a vy později zjistíte, že to není zahanbená konfese, ale hrdé překrývání mnohem ubožejší varianty, zamrazí. *** Od v nejjemnějším žertu vycizelovaných náznaků, že se manipuluje s vyprávěním, s narůstajícím počtem vypravěčů se příběh převléká přes hořkou ironii a výsměšný sarkasmus až do sžíravé burlesky, a na samém konci moralitka jako třešnička na dortu. *** Na výsost. *** A také hudba! *** Myslím, že dnes jsem objevila nejpřehlíženější majstrštyk století. ***A mimochodem, když se sami sebe zeptáte, kde se tam vzalo to dítě, dojde vám, že tahle story má přinejmenším ještě pátého vypravěče. Kněz má také svoji verzi příběhu. (20.11.2012)

Ja si myslím, že remaky klasických originálov nevznikajú kvôli tomu, aby sme ich neustále porovnávali a hádali sa, ktorý je lepší a rozčulovali sa nad zmyslom dvakrát videného. Remake Rashomona Zneuctenie rátal s tým, že divák pôvodný film nevidel a Ritt mu chcel tento zaujímavý príbeh o hľadaní pravdy ponúknuť. Ďalším dôvodom vzniku prerábok je pridávanie nových myšlienok a motívov, ktoré sú špecifické iba pre daný kraj, v ktorom sa staronový príbeh odohráva. Preto má Zneuctenie svoje opodstatnenie, i keď stále pre mnohých milovníkov originálu pochybné. V tomto prípade nám tu pribúdajú kresťanské hodnoty a westernový záver (ten v rozprávaní), ktorý ukazuje postavy v trocha odlišnom svetle ako originál a je jedným z filmov, ktoré demytizujú klasických hrdinov žánru a nakoniec všetky postavy príbehu. Nedáva im však ani čisto negatívnu rolu. Ritt dokázal, že Kurosawov príbeh je maximálne univerzálny a tak ospravedlňuje vznik svojej verzie. Významný posun vidím vo výprave oboch diel. Zatiaľ čo Rashomon sa odohráva celý v lese, čiže v uzavretom prostredí a svetlo preniká iba pomocou slnečných lúčov v podobe šípov, Zneuctenie má svoju divadelnú uzavretú scénu iba na mieste činu, vzhľadom na žáner sa ocitáme často v otvorenej šírej westernovej krajine. (03.02.2014)

Velmi nevšední western, který zaujme především svým retrospektivním vyprávěním odehrávajícím se ve třech etapách. Paul Newman se svým mexickým přízvukem je jednoduše fantastický a fakt, že nebyl nominován na žádnou cenu mě dosti zaráží. Rittův charakteristický rukopis, který nadevše zbožňuji, je i zde patrný a má velkou zásluhu na poutavosti tohoto díla. Co se týče příběhu, tak jednoznačně souhlasím s Kimonem. Jakmile film skončil, ihned jsem si uvědomil, že je marné, přemýšlet na osudem všech postav, protože účel filmu byl poněkud jiný. Účelem bylo uvědomit, si, že člověk může věřit jedině sobě a nikomu jinému. Ritt s Newmanem měli hodně společného a především to, že věděli jak chytře zaujmout diváka. Čest jejich významné kvalitní práci. 75% (14.10.2012)

Paul Newman jako černovlasý bídák je stejně dobrý jako blonďatý klaďas. Ne, nepřehrává, jeho postava je zahraná přesně tak, jak být měla. Celkově se jedná o nedoceněný a přehlížený film se základní ideou, že každá událost má tolik příběhů, kolik vypravěčů. Možná někteří lžou, a možná to jen vidí jinak. Pídit se však po pravdě je vcelku bláhová snaha. (26.09.2009)