Réžia:
Massimo DallamanoScenár:
Massimo DallamanoKamera:
Angelo LottiHrajú:
John Mills, Tullio Altamura, Luciana Paluzzi, Robert Hoffmann, Enzo Fiermonte, Mirella Pamphili, Carlo Hintermann, Giuseppe Terranova, Renate Kasché (viac)Recenzie (6)
Niekde som sa dočítal že je to vraj giallo,niekde že thriller.No mne to pripadalo ako obyčajná detektívka.A aj to nič moc.Témou filmu je láska,žiarlivosť a pomsta.Totožnosť vraha nie je zahalená žiadnym tajomstvom,to je rozdiel od ostatných filmoch tohoto žánru.Policajný inšpektor mi pripadal ako neskutočný starý hlupák.Zápasí s nebezpečným drogovým gangom a zároveň si vybavuje svoje súkromné záležitosti so svojou o hodne mladšou manželkou,jej neverou atď.Mne sa ten film nepáčil,hoci bol zrozumiteľný a myslím si že mi nič neušlo. ()
Film drží nad vodou predovšetkým skvelý Mills v hlavnej úlohe. Jeho postava však viac ako na vyšetrovanie prípadu myslí na osobné problémy s nevernou manželkou. Až sa mu divím, keď vidím po jeho boku iba pehatú babu s hrdzavými vlasmi. Miluje ju a zároveň nenávidí tak, že ju nechá odrovnať hľadaným vrahom, čo vyznieva dosť nevierohodne. Situácia sa zamotáva a z priemernej kriminálky sa aspoň v závere stáva trilerové divadlo. Celkovo neurazí. ()
Po dostatečném nasbírání zkušeností u Leoneho se kameraman Massimo Dallamano vrhl i na režii a už jeho druhý hraný film spadá do žánru, který jej posléze proslavil (první byl samozrejme western). Pokud budu k A Black Veil for Lisa pristupovat jako k naprosto klasickemu giallu, narazim nutne na radu nedostatku. Predne netypicke odhaleni vraha dlouho pred koncem a ubirani se pribehu novym smerem neni zrovna obvykle. Z klasickych zanrovych propriet zbyly vpodstate pouze cerne kozene rukavice a to je trochu malo. Co me vylozene zklamalo je zpracovani, od tak slavneho kameramana bych cekal precijen obrazy hodne zapamatovani a ne obycejnou nemeckou detektivku. Zaujme snad jen povedena kompozice nekterych scen. Dallamano s zanrem proste teprve zacinal a ucil se, takze mu obcasne zavahani odpustim a hodnotim lehce nadrpumerne. ()
Italsko-německý snímek „La morte non ha sesso“ je vlastně filmem o tom, jak se chlap dovede vypořádat s ženou, kterou podezírá z nevěry. Nic moc v tom navíc není, ale je to místy celkem zajímavé z hlediska psychologického, kdy John Mills svou postavu zahrál dobře. V konečném důsledku se ale ničeho víc než průměrného kriminálního thrilleru nedočkáte. ()
Dallamanův debut, jeden z těch starších filmů který měl nějaký vliv na samotný subžánr. Z dnešního pohledu už jen staromódní kriminálka (jakýsi mix thrilleru a tvrdého Noiru), bohužel s méně výrazným scénářem (který nezpůsobuje nějaké velké otřesy, napětí a nakonec i větší překvapení), celý intrikářský příběh (na téma; láska, žárlivost, pomsta) je ale dost ukecaný, film působí spíše unaveným dojmem, je docela jednotvárný a nějakým způsobem i předvídatelný. Nedostatek tajemna, je tu nahrazen určitým vývojem jednotlivých charakterů. Těch typických žánrových trademarků tu vážně moc nebylo (viz ty rukavice, jak se zmínil Obitus, černý kožený kabát nebo zkrvavený nůž) a tak mě zaujala jen kultovní herečka, bývalá Bond-girl Luciana Paluzzi v roli znuděné a nevěrné manželky, která ostatně nakonec natočila daleko lepší filmy. Od Dallamana doporučuji především čistokrevné giallo "Cosa avete fatto a Solange?" a povedený mix gialla a poliziesca v "La polizia chiede aiuto". ps: Plakát ač hrozivý, tak tuto sekvenci (jen ve snu) nebo ještě hrozivější tu vážně nečekejte:-) Zklamání 2,5/5*. ()
Galéria (8)
Fotka © Titanus Distribuzione
Reklama