Útek

Prvých približne 30 minút sa nesie vo veľmi dobrom svetle a celkovo si zaslúžia len pochvalu. Už však pri scéne prepadnutia banky sa ukazuje, že Peckinpah réžiu vlastne vôbec nezvláda alebo prinajmenšom poriadne nepozná scenár. Všetku akciu obaluje do síce veľmi dynamického strihu, no výsledkom je však akýsi neprehľadný chaos. Dosť nevyužitý mi prišiel aj Al Lettieri so svojim nespochybniteľným záporáckym potenciálom. Od režiséra som zatiaľ videl len výbornú Divokú bandu, takže i porovnávať môžem len s ňou. No a v tom prípade som čakal omnoho lepší výsledok. (02.02.2009)

║Rozpočet $3,352,254║Tržby USA $36,734,619║Tržby Celosvetovo $58,831,997║ "Jedným slovom FANTÁZIA!" Strhujúca pecka ako hrom, od bankovej lúpeže z úvodu filmu sa dej ani na chvíľu nezastaví a ponúka nám doslova zbesilú jazdu na úteku dvojice lupičov v podaní chytráka Steva McQueena a jeho partnerky Ali MacGraw pred políciou, mafiánmi a jedného moc nahnevaného parťáka z lúpeže. Film v podaní režiséra Sama Peckinpaha ponúka poriadnu dávku násilia, prestreliek, naháňačiek, no doslova prešpikovaného deja do poslednej bodky z veľmi hustou atmosférou. /100%/ (14.01.2009)

The Getaway jsem si dnes od roku 1990, kdy jsem tenhle film viděl poprvé (a nahrál si ho na video), dal už asi tak po patnácté. Tentokrát ze stařičkého DVD, pořízeného ještě společně s Bonnie a Clyde někdy na začátku století. Videokazeta zmizela po posledním velkém úklidu nejspíš někde v kontejneru, DVD stále opatruji. A po patnácté jsem se přesvědčil jak nedostižná je to klasika. Teprve dnes jsem však zjistil, že scénář k ní napsal starý dobrý Walter Hill. Takže ta rovnice ve skutečnosti není "Peckinpah + McQueen = dokonalost", jak zde uvádí erl, ale "Peckinpah + Hill + McQueen = dokonalost". Nejdrsnější director své doby to režíroval, druhý nejdrsnější rejža napsal scénář a nejdrsnější herec si zahrál hlavní mužskou roli. Kdybychom nechali tu rovnici takhle, vyšel by nám z toho nejdrsnější film všech dob. Jenže to by tam nesměla být Ali MacGraw, která ty drsné chlapské hrany neustále obrušuje svým ženstvím. Za to jí taky Steve v jedné scéně zfackuje tak, že by z toho uctívačky hnutí metoo nejspíš vyletěly z kůže. A dobře by jim bývalo bylo tak. Takže správně to nakonec bude "Peckinpah + Hill + McQueen + MacGraw = dokonalost". Za mě asi nejlepší a nejvyrovnanější Peckinpahův film, k němuž jsem už po tolika zhlédnutích prostě něco napsat musel. Tímto zdravím erla a děkuji mu za inspiraci. PS: Chtěl jsem tu ještě vypsat své oblíbené scény, ale ono je jich tolik, že by to vystačilo na celý další komentář. Spokojím se tedy alespoň s konstatováním, že Ali to sluší a Stevovi zase sluší Ali. Skoro jako ta brokovnice. A na závěr jeden oblíbený citát: "Kde je Frank?" "Nedal to. A ty taky ne." Prásk, prásk, prásk. (07.09.2019)

Přestože je z filmu velmi cítit scénárista Walter Hill, objevují se tu typická Peckinpahova témata (zvláštní vztah dětí ke smrti...) a velice zvláštní je, jak je film rozdělen na dvě části: první, velmi krátkou, ve které McCoy/McQueen není "ve své kůži", v níž se prolínají nekorespondující časové roviny, zvuk a obraz se navzájem komentují, co vypadá jako flashback se vzápětí ukazuje jako flashforward apod. Vzápětí je hrdina na svobodě, vše usedá do zaběhnutých žánrových kolejí a šlape jako hodinky. Ale je tomu skutečně tak? (11.10.2007)

"Je to obyčajná banka.“ – "Dillingera zabili.“ – "Ale nie v banke.“ Komentár obsahuje spoilery. Sama Peckinpaha nemusím. Ale môžem (DIVOKÁ BANDA, STRAW DOGS). A ak sa k nemu do zosnulej party pridá jeden z najväčších frajerov, akých kedy Hollywood mal, úžasný narcis Steve McQueen (SEDEM STATOČNÝCH, BULLITOV PRÍPAD, MOTÝLIK, SKLENENÉ PEKLO), je to ešte o dosť lepšie. Hoci ich ÚTEK nemá najgeniálnejší scenár na svete (de facto je naozaj len o úteku pred komplicom, „zamestnávateľmi“, políciou a vzťahom), je to skvelá žranica „Nového Hollywoodu“, v ktorej je Peckinpah presne taký, akého ho milujeme a nenávidíme: vyhráža sa deťom, bije ženy, muži zabíjajú mužov a ženy milujú mužov tvrdo a reálne („Vychrápem sa so všetkými šaržami v štáte, len aby som sa z tej posratej basy dostala.“). Začína to krotko, ale už onedlho sa tempo zrýchli a nezastaví sa do záverečných titulkov, pričom skúsený režisér ťaží kilá napätia aj z triviálnych scén typu „zlodej batožín“. To najlepšie a paradoxne najneakčnejšie ale príde až na samom konci, kde Peckinpah potvrdzuje, že naturalistický rozprávač ešte nie je synonymom pre surovca a ponúka melancholický pocit nádeje. A keď niečo také dokázal ponúknuť ťažký alkoholik Peckinpah, ktorý sa tam dole v pekle snáď má tak dobre, ako dúfal, potom to so svetom ešte také zlé nie je: prašné mexické cesty, starec s dobrým srdcom a platom päťtisíc dolárov ročne a ON a ONA za volantom omlátenej kraksne. „Šťastnú cestu.“ – „Vám tiež, slečna.“ (01.02.2009)