Polnočný expres

Náhoda chcela, že som si tento výnimočný film pustil 2 dni po smrti režiséra Alana Parkera. V časoch VHS som videl všetky jeho dostupné filmy, naozaj vedel robiť filmy, ale k tomuto som sa dlhé roky nevedel dostať a v dobe internetu som na neho pozabudol. Film je veľmi pôsobivý, nadčasový, aj po toľkých rokoch je jeho výpoveď rovnako silná. Atmosféra beznádeje a krutých väzenských podmienok je hmatateľná, herecké výkony úžasné tureckí herci vo vedľajších úlohách tomu všetkému pridávajú max. vierohodnosť. Hudba je výborná a mám stále veľkú radosť keď vo filme objavím krásny hudobný motív (pekná rocková verzia), ktorý ma bude sprevádzať po celý môj život, pretože je nezabudnuteľná, rovnako ako tento film. Z väzenského prostredia jeden z najlepších. Pozdravujem Alana Parkera, ďakujem že si bol. 100%. (02.08.2020)

Musím říct, že mi byl Billy Hayes od začátku nesmírně nesympatický. Nejen proto, že pašoval drogy, ale i jak ukřivděně se choval poté, co ho chytili a soudili. Prostředí tureckého vězení je jistě kruté a věřím, že ve filmu bylo podáno realisticky. Málem ho stálo život. Jen se stále nemohu smířit s lítostí nad osudem drogového dealera. Ano, nepašujte drogy a pokud tak činíte, nedivte se, co vás může ve vězení potkat. (26.04.2017)

Ryzí filmařina, jenž je natolik fascinující, že jsem ochotný si zakrýt oči nad tím ostentativním a přehnaným turkobijectvím. Není nijak těžké si všimnout, že s výjimkou soudce jsou úplně všichni Turci ve filmu znázorněni jako primitivní, podlá a agresivní hovada. Rovněž není nutné vysvětlovat věty jako "V Turecku je všechno sto let za opicema", "Tohle není Amerika, ale Turecko" či "Jste národ prasat". Okázalý orientalismus filmu se však projevuje i ve věcech, které tolik nebijí do očí. Tak například úvodní titulky podbarvuje zvuk střelby ze samopalů (?!), Istanbul je identifikován pomocí záplavy minaretů, škaredých oprýskaných uliček, nepříjemně dusné atmosféry a houfů žen zahalených do černých čaršafů. Autoři filmu popírají, že by odjakživa nejmodernější turecké město mělo cokoliv společného se Západem a vsazují ho do předsudečně definovaného Orientu plného zaostalosti, všudypřítomného nebezpečí, krutosti a útlaku. Ječivé přeskakující popěvky, které se v Půlnočním expresu linou z rádií, možná dokonale naplňují evropskou představu o orientální hudbě, ale nemají absolutně nic společného s písňovými žánry, které byly v 70. letech v Turecku populární. Rovněž opakované tvrzení, že v Turecku se nechovají žádná prasata, není pravdivé. A co se týče podmínek v místních věznicích? Tak tady můžu nabídnout jedině srovnání s tureckými vězeňskými filmy, jako jsou Uçurtmayı Vurmasınlar , Duvar nebo třeba Gülün Bittiği Yer ... (21.11.2010)

.....Nejprve se chci zcela oprostit od tendenční knihy izraelského W. Hoffera, která byla z větší části předlohou pro scénář a záměrně popisuje protiislámské nálady a postoje. Samotné zpracování děje, zobrazení nálad, osob, hudební doprovod a celkové změny v chování života mladého drogového dealera je do posledního okénka v záběru mistrně odvedená práce. Spolu s P. Bonacellim, J. Hurtem a P. Jeffreym tvoří jeden velký obraz vězení, státu ve státě, pocity lidí před mříží a za ní, psychické trauma uvězněných, vznikající postupem let " továrnu na stroje". Moroderova hudba je citlivě vložena a na celkovém dojmu spolu s ostaními ruchy přidává na síle a působí přirozeně......... (13.11.2004)

Do filmu som dával veľké očakávania, ktoré sa nie celkom naplnili vzhľadom na celkové priemerné hodnotenie na tomto portáli. Atmosféra „nespravodlivo“ uväzneného, násilné a špinavé podmienky tureckého väzenia, to všetko tu bolo skôr naznačené, než ukázané naplno. Dalo sa z toho vyťažiť viac. Viac brutality by prinieslo možno viac ľútosti nad hlavným hrdinom filmu. Keďže to ale nebolo takto vyhrotené, ostal len pocit pozorovania zúfalého človeka, ktorý sa dostal do basy pre vlastnú blbosť a hlavne kvôli drogám. Na tom nie je nič poľutovaniahodného. (18.05.2016)