Ray a Liz
Ray & Liz
Réžia:
Richard BillinghamScenár:
Richard BillinghamKamera:
Daniel LandinHrajú:
Ella Smith, Justin Salinger, Tony Way, Sam Gittins, Richard Ashton, James Eeles, Jamie-Lee BeacherObsahy(1)
Slavný britský fotograf a umělec Richard Billingham debutuje celovečerním filmem v podobě tohoto spletitého rodinného portrétu, inspirovaného jeho vlastními vzpomínkami na vyrůstání ve West Midlands na konci sedmdesátých a začátkem osmdesátých let, a posléze i na otce a matku v pozdních devadesátých letech minulého století. Billingham se vrací k postavám ze svých dřívějších fotografií – k otci Rayovi, těžkému alkoholikovi, obhroublé matce Liz, která věnovala víc pozornosti cigaretám než svým dvěma synům, a mladšímu bratru Jasonovi – v sérii rodinných medailonků, v nichž se život, vedený na okraji společnosti a plný společenských tabu, může lehce vymknout kontrole. (Cinemax)
(viac)Videá (2)
Recenzie (6)
Debutující režisér Richard Billingham se proslavil svou fotoknihou "Ray's a Laugh" plnou syrových (často zároveň bizarně humorných) fotek z jeho rodiny, kde fotil hlavně opilého otce a jejíhož ducha se mu povedlo dokonale převést na plátno. Obrazově je to tedy velice na úrovni a artové. Děj má dvě časové linie - první je o otci osaměle přežívajícím na stáčeném pivu v holobytě a druhá jsou náhodné vzpomínky na dětství v osmdesátkách, kdy otec chlastal, matka kouřila jednu za druhou, skládala puzzle a sbírala kýčovité dekorativní cipovinky, ani jeden neměli práci a žili v dezolátním špinavým a oprýskaným panelákovým bytě. Oba synové vyrůstali jako kůl v plotě, protože se o ně rodiče vůbec nezajímali. Tou konfrontací neutěšeného světa dospělých s nevinným děstvím to připomene "The Florida Project". Má to podobnej observační styl (podstatnej rozdíl je teda v tom, že se to neodehrává ve slunečném Las Vegas, ale v Birminghamu :-), tady víc naturalistickej a oproštěnej od jakýchkoliv snah ty situace nějak romantizovat a přetírat pastelovějšíma barvama. O to silnější jsou pak momenty, kdy se z toho zmaru nějaké světlejší momenty vynoří. Nemá potřebu to dojit emoce na sílu ani tklivou hudbou, ani nějakým výraznými dějovými zvraty. Tady je prohlídka té jeho fotoknihy https://www.youtube.com/watch?v=yQcGuW5HoGY ()
Ponuré drama ze života muže který vzpomíná na své dětství.Prostředí kde už následuje jen septik.Bordel kde chcípají i mouchy.Věčně na mol otec a matka než by klukům koupila něco k jídlu koupí si pro králíka nový kočárek a jde s ním na procházku do parku.Že měla syna zjistí až v momentě ,kdy zanedbanou péčí a následným umístěním chlapce do náhradní rodiny přijde o 25 liber týdně .To jí vžene slzy do očí!V závěrečné scéně je slyšet odjíždějící vlak ...ale ten vlak už dávno odjel. ()
Různé odstíny smutku a hořkosti. Ale i ty nejzoufalejší pasáže jsou pokryté humorem a nadějí. S Angličany mám osobně špatné zkušenosti. Neustále použivají slovo "amazing", ale vnitřně jsou krutí.Trochu jako národ za desetiletí zdegenerovali. Billinghamovy fantastické fotky vedou k přemýšlení a jsou emocionálně bolestné a tiché. Snímek ukazuje, proč ho to táhlo k umělecké práci. ()
Uzavřít tuhle nefalšovanou vlnu deprese a životního zmaru skladbou Good Thing od skupiny Fine Young Cannibals je fakt síla! Člověk má najednou mylný pocit, že absolvoval pohodovou podívanou. A přitom opak je pravdou. Nicméně musím uznat, že Richard Billingham natočil velmi kvalitní debut, k němuž ho inspirovaly vlastní neveselé vzpomínky na dětství a dospívání. (80%) ()
Vyloženě nemám ráda britské filmy, nicméně stejně se na ně jednou za čas podívám a vždy mě to jen utvrdí v tom, jak to totálně neumí. ()
Reklama