Green Book

Mohlo to být pohrocenější, ale co už. Spíš než jako drama jsem to vnímal jako feel good movie, u kterého nechcete, aby skončil, protože je vám dobře ve společnosti jeho hlavních postav a jste zvědaví, co je na cestě ještě potká a kam dál se vzájemně posunou. Ani se mi nechce věřit, že to má 130 minut, protože mi to uteklo jako voda. Viggo a Mahershala skvělí. Peter Farrelly solidně překvapil. (30.05.2019)

Chtěl bych vidět účet za catering, protože co tady Mortensen sežral, to má plejtvák na dva roky. A chtěl bych vidět Zelenou knihu znova poprvé, protože to byl krásný pocit, který za mnou na konci došel. Cítil jsem z toho čistou upřímnost. Buď mi někdo dal jeden z nejhezčích dárků k Vánocům anebo se mnou někdo grandiózně vyjebal. Tak či tak, oboje si zaslouží uznání. (Vancouver, Kanada) (08.09.2019)

Podobný film mi dlouho chyběl. Drama "šmrncnuté" komedií a mým oblíbeným žánrem Road movie. K tomu jako bonus skutečný životní příběh coby předloha pro vznik snímku. Tomuto počinu nechybí dobře vykreslená atmosféra tehdejších Spojených států, povedená hudba a skvělé herecké výkony ústředních postav. Zelená kniha si zaslouženě vybojovala Oscara. (17.04.2019)

Viggo Mortensen v této roli téměř k nepoznání, ale pořád ohromný sympaťák! Zajímavý film o nečekaném přátelství mezi rasistickým Italem a černým doktorem na piáno. Je to vtipné, je to procítěné a hlavně nádherně vykreslené prostředí 50-70 let a jak to chodilo na jihu USA (tedy především jak se zacházelo s černochy). (08.02.2019)

Zelená kniha je super, to musíš vidět říkali přátelé. Vůbec netuše o čem je jsem ji dnes z čista jasna dal. Ano, natočené je to krásně. Je to vlastně roadmovie (a ty já rád) o cestě z New Yorku na rasistický jih šedesátých let (ta já také rád ta léta šedesátá) v nádherném Cadillacu DeVille 1962 s parádním dobovým soundtrackem. Vigga zbožňuji a Aliho už jsem ve filmech také párkrá tviděl a zde také hrál dobře. Ale film mně nezaujal. Když jsem viděl Smažená zelená rajčata, byl jsem nadšen. U Řidiče slečny Daisy a z dalších protirasistických filmů jsem měl radost, že se o tomhle tématu stále točí filmy. Když ve Volání svobody zemřel Steve Biko byl jsem zhrozen, podobně tak v Amistadu když byla lidská ,,zátěž'' v podobě otroků nemilosrdně shozena v řetězech z paluby lodi.... Vždy jsem odsuzoval bezpráví a nikdy mi nevadila jinak zbarvená pleť a nesoudil jsem člověka jen podle ní. Jenže. Poslední dobou je ve filmech přečernochováno. Klidně mi říkejte běloch, taky mne to neuráží, takže si dovolím užívat slovo černoch. Není filmu aby jeden z hrdinů neměl tmavší pleť. Ideálně je tam v nějakém tom teamu zastoupen běloch, černoch, asiat. Prostě každý tam má svého zástupce co kdyby. Samozřejmě tenhle film je o skutečném přátelství, o skutečných lidech z doby kdy to Afroameričané ve Státech a obzvláště na jihu měli těžké a to řada z nich bok po boku s bílými krvácela na bojištích druhé světové či v Koree. Já tenhle film vidím jako kalkul. Teď je po těchto ,,hřejivých'' filmech, poptávka nejen v USA. Já jsem toho prostě už přecpaný. Tuhle ráno pustím ČT před sedmou, tam pořad o Africe od pana Chaloupka s černoušky. Přepnu na jinej kanál a tam kreslená pohádka o dětech, samozřejmě jedno bylo tmavší pleti...V reklamách v Tv už dnes nejsou jen bílí herci... Úplně mně dostalo info o novém Bondovi atd... Ale my nežijeme na rovníku. Perou to do nás horem dolem, jako bychom nevěděli, že jsou na světě i lidé jiných barev pleti. Musíme si zvykat zřejmě na to co přijde. Už mně to prostě otravuje a znechucuje a začíná mně to štvát. A efekt to bude mít za chvilku opačný. Přestanu na takovéhle filmy úplně koukat a kdo ví zda se nakonec z člověka co byl v poho touhle neustálou propagandou nevytvoří rasista. Dávám za 3 sklenky vodky jen za to řemeslné zpracování. * * * (08.08.2019)