Potkaniar Willard

Vynikajúca temná až atmosferická komédia so štipkou hororu a životom Willarda ktorý v dome chová potkany a sám si ich vycvičí aby ho poslúchali na slovo. Autori tochto filmu mali čo robiť aby všetkých potkanov naučili poslúchať, hlavne ten Sokrates nemal chybu. Ben naopak sa Willardovi podlizoval aby ho mal rád lenže Willard mal vždy rád Sokratesa ktorý ho vedel pochopiť a tým si získal aj cekú armádu potkanov ktorý ho poslúchali. Film v niektorých líniach trpí hluchými miestami kde vyznieva nuda ale ani to mi nevadilo pretože od začiatku až do konca som sa skvelo bavil 80 percent. (08.01.2009)

No cekal jsem neco naprosto jineho a misto toho se mi dostalo drama o muzi, ktery najde jedineho pritele v kryse. Trosku mi film atmosferou pripomnel Batmana. Vse tu je takove temne, skoro az komiksove a depresivni, ale zaroven tu nechybi cerny humor. Skoda, ze vrazda tu je jen jedna a taky skoda zaveru, boj s Benem nebylo zrovna hezky zakonceni. Hlavnim kladem filmu je Crispin Glover, kteryho jsem zatim videl jen v samejch malejch rolich, ale teprve tady predved, ze je naprosto dokonalej uchylacek, kteryho je vam ale lito. Skoda, ze je film krapet moc dlouhej, nektery sceny mi prisly zbytecny. Z filmu, kde vystupujou ruzny zvirata, jako pavouci, hadi atd. je tenhle jeden z nejlepsich. (06.09.2006)

Crispin Glover dostal podobně jako v Návratu do budoucnosti silně neurotickou postavu a opět mě neuvěřitelně bavil. Krysy byly dost zajímavé, Big Ben i poněkud děsivý, zato Socrata bych si klidně vzal domů, a to krysy/potkany nemusím. Nakonec si ale Willard mohl za to, že Bena poštval proti sobě, sám. Byl jsem rád, že se film vyhýbal zbytečným krutostem (např. ušetření psa) a přílišnému naturalismu (i když pro každého to taky není). Snaha šokovat byla nahrazena snahou o pochopení Willardova nitra, kterého mi bylo brzy líto, ale za některé věci jsem ho proklínal. Jen škoda, že celkové filmové provedení není nijak skvělé; zkrátka takový malý komorní film. Kamera je ovšem místy výborná a nápaditá. Rozhodně se jedná spíše o drama než horor, i když pro lidi s fobií z myší a krys horší film těžko pohledat. (05.01.2016)

Prvni tretina az polovina filmu je naprosto dokonala. Nadherne temna, nadherne depresivni, Crispin Glover je tam naprosto omracujici. Bohuzel ve chvili, kdy se hlavni linii stava boj mezi Benem a Willardem film trochu ztraci na dechu. Kazdopadne jde o silny nadprumer, mozna vubec nejlepsi suchozemsky zvireci horror, i kdyz tam o ty krysy zas az tak nejde... (02.10.2004)

K filmu mě přivedl Gilles Deleuze, který jej požil pro ilustraci pojmu "stávání se zvířetem" (devenir animal / becoming animal). Přestože komentuje starší verzi (Daniel Mann, 1971), je to pro tento účel asi jedno. Willard je subdominantní osobnost (ve vztahu k matce, nadřízenému, později se ukáže, že i k ženám a k Benovi). Veškeré jeho libé pocity se soustřeďují na Sokrata (ve filmu bílý potkan). Když si uvědomí průraznou sílu krys/potkanů, zatouží, a na určitou dobu se stává, alfa samcem, velitelem hlodavců, a pomocí nich vykoná svůj akt spravedlnosti. Poté, co udělá několik chyb (především je využívá pro svoje účely), se ale střetne s přirozeným vůdcem, obrovským potkanem Benem. Willard definitivně mění myšlení a podobu. Stává se potkanem. - Takže pozor, jak říká autor knižní předlohy Stephen Gilbert (The Ratman's Notebook.): "I když spatříte jen jednu (krysu), může jich tu být víc, které nevidíte." (15.10.2019)