Svedeni a opuštěni

Baldwin a Toback chodí po Cannes a snaží se vlivné osoby z filmového průmyslu i mecenáše, kteří filmům moc nerozumí, ale mají hodně peněz, přesvědčit, aby podpořili jejich filmový projekt (variace na Poslední tango v Paříži zasazená do Iráku). S každým dalším odmítnutím se naplňuje citát Orsona Wellese, kterým je film uvozen: "I look back on my life and it’s 95 percent running around trying to raise money to make movies and five percent actually making them.” Je to dost svižné a vtipné, abyste neměli čas přemýšlet, o čem dokument vlastně chce být. Třebaže jej prý oba pánové myslí vážně (doporučuji dlouhý rozhovor na Vulture), o zamýšleném projektu se dozvíme jen velmi kusé informace (bude v tom válečné trauma a divný sex), zařizování schůzek s mocnými a movitými hráči není nijak přiblíženo (skoro to vypadá, že stačí v době festivalu přijet do Cannes a vetřít se na ten správný raut), nasbírané informace nejsou dále nijak zpracovávány, tvůrci z nich nevyvozují žádné zobecňující závěry (jako kdyby neměli odvahu ironicky okomentovat přístup typu "I don't read scripts" a znepřátelit si tím potenciální spojence). Některé rozhovory navíc se sháněním peněz na divný artový projekt s dvojicí komerčně neatraktivních hvězd nijak nesouvisí a byly zjevně vedeny jenom z toho důvodu, aby se v titulních mohlo objevit jedno slavné jméno navíc. Leitmotivem povídání Scorseseho, Polanského nebo Coppoly sice je proměna filmového průmyslu, ale některé příhody patří spíše do osobních portrétů těchto tvůrců (informace o tom, jak začínali). Nepopírám, že jsem se bavil od začátku do konce, ale bylo to podobné pobavení jako u nějakého satirického sitcomu (třeba 30 Rock). K tomuhle dílu si navíc onen satirický přesah musíte domyslet sami. 70% (16.05.2014)

Zajímavý pohled na lehce ponižující proceduru dokazující, že ohledně šance natočit co chci, kde chci a s kým chci se od dob Orsona Wellese nezměnilo nic. Toback má mezi kolegy evidentně respekt, takže bez potíží dostane před kameru i esa, která využila unikátního období s poněkud povolenými čelistmi svěráku - a která přiznají, že v současnosti jsou na tom vlastně stejně jako on. A mimochodem – ze mě by nevyrazil ani cent. Z projektu na který se údajně chystá, jsem se vyděsil víc než Diane Kruger, jako investice jsou to vyhozené peníze a jako mecenáš bych našel tucty stejně potřebných a podle mne zajímavějších. I když na další dokument, možná… (10.11.2014)