Hodinka

Tohle byla neskutečná pecka ze zákulisí BBC. Vymazlenej vizuál 50 let. Odkazy na Fleminga, MI6, Casino Royal.... No prostě konverzační delikatesa z prostředí novinářů, zpravodajských služeb, špinavé politiky, korupce, prostituce, pornografie a tak bych mohla pokračovat. Samý fajnový sviňárny z lepší společnosti. Nesmí chybět vyšperkovanej, dekadentní hampejz, kde se kujou takový pikle, že se jeden nestačí divit. Ben je tady geniální a táhne za sebou celou řadu známých ksichtů britské TV tvorby, které vždycky ráda vidím. První série je umirněná, jen tak přešlapuje, naznačuje a ke konci nabere páru, aby v druhé hned ze startu nabrala zběsilé tempo, které vygraduje ve strhující finále, v kterém je Hodinka po čertech krátký čas a já jsem nechtěla, aby zkončila. Mám pocit, že se zamýšlela třetí série, ale bohužel to nedopadlo. (15.01.2021)

Atmosférická retro pecka od BBC o BBC, která se mě hlavně první tři, čtyři díly držela jako klíště. Nic neni doslovné, všechno má svůj čas a vývoj. Opravdu inteligentní seriál, který jsem si užil a můžu jenom doporučit. To přemítání, kdo že nakonec bude sovětský špión, je velká zábava a nic není jisté. PS: Noční scéna na zámku ve třetím dílu je nejerotičtější, jakou jsem viděl za poslední měsíce, ačkoli Garai sotva ukáže ramena. Ke 2. sérii jsem nebyl tak přikovanej od začátku, ale jak se víc a víc utahuje šroub napětí, tak jsem ani nedutal. Rád si počkám na výklad konce, ale já doufám, že to skončilo a víc už se neuvidíme. U všeho nemusí být happily ever after..... (16.10.2012)

Nějak nechápu to všeobecné nadšení. Příběh se rozvíjí velmi pomalu, což proč ne, ale samotné postavy mne příliš nezajímaly. Měl jsem problém pochopit, kudy všude se postavy motají a kde co dělají. Nejprve se točí nějaký filmový týdeník, pak se objeví v televizním studiu, a najednou jsou někde v obyčejné novinářské špeluňce, zase v televizi - a každou chvíli mluví s jiným nadřízeným, jiným producentem, jednu chvíli neudělá hlavní hrdina pohovor, a v další fázi se s ním zase počítá, zkrátka, co se týká pobíhání postav po kulisách 50. let (s pár drobnými chybami třeba v šatech), je to zmatečné. A vlastně zmatečný je i příběh. Pokud chcete podchytit diváka, je sice hezké, že ho hodíte do vody a čekáte, jestli se naučí plavat. Ale možná je lepší mu poskytnout nějaká vodítka, nějaké důvody, proč se na seriál dívat, a to nejen kvůli retro stylu a cool hercům. Chápu nakonec, jaký příběh se na pozadí odehrává, ale je únavné to rozplétat, snažit se pochopit motivace postav (neb zde skoro nejsou, postavy se každou chvíli chovají jinak), do hloubky se nejde, a vlastně celá ta zápletka se nakonec ukáže jako sama o sobě nudná a obyčejná. Vlastně nakonec jediné, co mne pobavilo, tak jména Moneypenny a Jamese a narážky na Fleminga (Iana). (21.05.2015)

Tak trochu nechápu, o co tu jde s těma "odpadama"?? (počátkem listopadu to tu má 48%) Jestli někdo nemá nervy na kvalitní zápletku, dialogy a herce, tak je mi ho mocně líto, když si k tomu přidáte světové události roku 1956, tak nemusíte být politolog či historik, aby vás to zaujalo, stačí nebýt ignorantskej nevzdělanej dement (ano, očividně jsem vytočená z těch nefér "odpadů" některých dementních uživatelů csfd). Ono kritizované pomalé tempo je alespoň v mém případě preferovanější než polopatický americký akčňák, kterému dochází dech po pár dílech, tady po pár dílech zjišťujete, že všechno mělo smysl a že ona zdlouhavá neakčnost vlastně byla dost akční, akorát že né polopaticky. Já si tohle zatim docela užívám jako každej jinej televizní klenot od BBC. Pro mě osobně jsou velikým plus herci, jelikož pro onu famózní trojku mám mimořádnou slabost. Jen tak dál. (02.11.2011)

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)