Whitechapel

Jednak musím poděkovat kolegovi, který mi tento seriál doporučil. Zajímavé je, že on sám hodnotil jenom třemi hvězdičkami. Považuji totiž seriál za to nejlepší z britské detektivní tvorby, co jsem za poslední dobu viděla (a britskou detektivní tvorbu celkově za to nejlepší možné k vidění), takže za to nejlepší z detektivek vůbec (samozřejmě po Sherlockovi, ať až už novém s Benedictem Cumberbatchem, i starším s Jeremy Brettem a některých dílech Poirota)… Líbily se mi všechny série, asi nejslabší byla ta druhá o návratu bratrské gangsterské dvojice, kde to na mě bylo příliš americké (gangsterky spojuji spíše se 20. a 30. lety v Americe než s Londýnem dnešní nebo poválečné doby, i když se i tady jednalo o skutečnou událost), ale zase právě v tomto jsme mohli sledovat, jak zastrašování nebo nedůvěra mezi jednotlivými členy týmu mohou kolektiv rozhodit a narušovat práci. Jako člověka zabývajícího se historií, mě velmi potěšily odkazy na slavné vraždy či procesy z historie (ať už kopírování Jacka Rozparovače, kde jsme se dozvěděli i jméno původního pachatele,přesněji řečeno toho koho za pachatele považoval napodobitel i vyšetřovatel, či ve třetí sérii hledání historických paralel s právě probíhajícími případy, včetně odkazů na čarodějnické procesy z prvních dvou dílů série čtvrté) a potvrzují tím známý citát George Santayany: „Kdo nezná historii je odsouzen ji opakovat“, snaží se ji znát a zlému předejít. Detektiv inspektor je sice takový sterilní jako prostředí na operačním sále (nikdy jsem tam nebyla) nebo v tzv. čisté výrobě, ale na rozdíl od té blonďaté dvojnice Miny z epizod 3.3 a 3.4 mu nechybí srdce a schopnost skutečně správného úsudku (ano, i přestože SPOILER žádného z vrahů nedostal živého, zase měl jistotu, že už odnikud nemohou utéci a škodit KONEC SPOILERU). Na rozdíl od kolegy doporučitele mně nevadil vztah otec-syn, kde otec nebyl skutečný ale pouze otcův přítel, něčím mi to připomnělo vztah kapitán(admirál) Pellew-Horatio ze série Hornblower. V dalších sériích chyběl, ale už nebyl potřeba, částečně byl nahrazen vztahem se seržantem a částečně došlo na slova: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“(1 Kor 11) Což není divu, při řešení takových případů musí dospět každý (nebo se zblbnout)… Mimochodem výše uvedený citát v mém oblíbeném Hornblowerovi také použili. A paralelu lze najít i se sérii Sherlock, jen vzhledem k charakteru detektiva (detektivů) se tolik nevyužívá moderních metod (ještě ani jednou nebyli na fb, mimochodem v Sherlockovi také ne) a mají sice samozřejmě k dispozici mobily (dokonce je jednou vražednou zbraní), internet, e-mail, ale také mají archiv s různými případy, které buduje trochu podivínský ale sympatický Buchan, původně rozparovačolog… (strašný slovo, asi v angličtině zní lépe - ripperolog). Škoda jen, že seriál nepokračoval další sérií, jenže sledovanost je holt sledovanost a tu tenhle komorní seriál, který není určen širokým masám, mít nikdy nebude, bude to (pro ty zástupy) složité a málo krvavé a málo akční… Na druhou stranu možná je dobře, protože obvykle i sebelepší seriál po mnoha řadách ztrácí na kvalitě (viz např. Vraždy v Midsomeru a série od změny DCI Barnabyho Toma v Johna po výměnu DS Jonese v DS Nelsona, pak se úroveň opět mírně zvedla), přesto mě ukončení této série dost mrzí. (08.09.2014) (menej) (viac)