Ďaleko od hlučného davu

Tvůrci z hnutí Dogma 95 se nám ale pěkně rozutekli! Zatímco Lars von Trier pronásleduje múzy a okázale mlátí divákům o hlavy svou artovou výlučností, Thomas Vinterberg se proměnil v konstruktéra precizních a takřka „objektivně bezchybných“ mainstreamových dramat. Naposledy snímkem Hon, přesným a chladným jako severská zima, potvrdil pozici režiséra, jenž nikomu nic nedokazuje a dělá vždy přesně to, co jeho film nejvíc potřebuje. Nejskalnější příznivce z dob Rodinné oslavy možná trochu zklamal, mnoho jiných si ale nově získal. Daleko od hlučícího davu se přesto jevilo poněkud zvláštní volbou. Má smysl, aby se tak dobrý režisér věnoval něčemu tak „banálnímu“, jako je historické kostýmové drama? Navíc když jde o adaptaci románu, jenž se již zpracování dočkal?  Sledujeme hrdinku, mladou a svobodomyslnou Bathshebu (Carey Mulligan) volící mezi třemi nápadníky. Na výběr má zchudlého ovčáka (Matthias Schoenaerts), který - ač je viditelně jejím nejbližším přítelem - se nehodí k postavení dědičky farmy, bohatého a laskavého, ale poněkud slabošského gentlemana (Michael Sheen) a tajuplného, energického, ale nedůvěryhodného šlechtice ve vojenských službách (Tom Sturridge). Thomas Hardy se ve slavné předloze věnoval na tehdejší poměry odvážně ženské emancipaci a potírání třídních rozdílů. Bathsheba vybírá, od kterého muže se nechá zkrotit, a nejpřijatelněji se jí dokonce jeví možnost zůstat svobodná! Z dnešního úhlu pohledu jde přesto o prachsprostou červenou knihovnu a příběh, jejž nebudeme brát tak úplně vážně, protože chtěnost z něj až příliš čiší. (16.06.2020)

So Schlesingerovou adaptáciou v čerstvej pamäti nie je možné sa vyhnúť porovnaniu. No a prekvapivo ako muž hodnotím predovšetkým predstaviteľky Bathsheby. Julie Christie je síce ako po láske túžiaca a zároveň silná, sebavedomá žena presvedčivá, lenže stále mám dojem, že je aj slušná sekera a doma by som bol pod papučou. Carey naopak pôsobí paradoxne aj práve vďaka silnej osobnosti ako nežná žena, o ktorú by ste sa chceli celý život starať. So Schoenaertsom, ktorý zase dokazuje, že so svojim grázlovským ksichtom dokáže presvedčivo zahrať aj citlivého chlapa, sa k sebe výborne hodia. Film je síce o hodinku kratší ako spomínaná verzia, ale jeho skratkovistosť neprekáža, ak príbeh poznáte buď z filmu alebo predlohy, pretože poznáte súvislosti. Obávam sa, že ak by som neporovnával a Schlesingera nevidel, hodnotil by som nižšie. Lenže ak sa niekedy k látke vo filmovej podobe vrátim, tak určite dám prednosť tejto hutnejšej verzii. Osobne mi sedí aj fakt, že nie sme oboznamovaní s dĺžkou časových úsekov medzi udalosťami, akoby to scenár nechával schválne na divákovej predstavivosti. 70% (25.08.2018)

Ačkoliv tenhle film na první pohled působí hodně ve stylu Jane Austenové, přece jenom je vidět, že autorem příběhu je muž. Bathsheba je spíš prezentovaná jako silná a nezávislá, než že by disponovala vnitřní silou a světem austenovských hrdinek. Daleko od hlučícího davu je zkrátka krásně natočený film (a Vinterberg očividně zbožňuje zvířátka :)), ale k tomu, aby se stal romantickou klasikou, mu chybí epičtější rozměr a vývoj postav. Bathsheba pochopí, kam ji srdce táhle, ale naučit se ideálně měla i pokoře, protože její muž s ní projevil svatou trpělivost. (09.07.2015)

Ani vlastně nevím, co jsem od toho čekal. Je to romantika a byla to romantika. Nic víc, nic míň. Snad jenom jsem doufal, že když nic jinýho, tak film nabídne slušné herecké výkony. Speciálně jsem byl zvědavej ma Matthiase. To je pro mě v současné době nejvýraznější postava evropského filmu a jelikož se ukazuje v evropských filmech, tak si myslím, že i oprávněně. Jen ten film byl taková ta eyrovská romantika, na které nebylo, kromě prostředí, vůbec nic zajímavého. Všichni jsou tu sladký, jak čokoládovej bonbonek a přitom se kolem nich neustále děje nějaké nepříjemná úskalí a životní prokletí. Stará Škopková by to oplakala, já nic. (22.06.2019)

A proč se jednou za čas nepodívat k nebi, odlepit se od země a nechat se lehce unášet někam do snů, mimo realitu. Unášet krásnými obrazy, milým příběhem, charakterními muži, platonicky se zamilovat a lehce závidět Bathshebě oddanost a lásku Gabriela. Nadávat, co to ta holka vyvádí a nakonci jí to vlastně ze srdce přát. Možná chvílemi i vidět sami sebe, jak stále hledáme s hlavou vztyčenou vzhůru a přitom se stačí podívat pod nohy.... (04.08.2015)