Zažiť Woodstock

ZAŽÍT WOODSTOCK je jednak originálním pohledem na největší a nejliberálnější hudební festival, jednak žánrově a formálně podvratnou podívanou. Spolu s hlavním hrdinou, jehož optikou je nám dění podáváno, se nedostaneme ani na jeden koncert, zato nahlédneme do zákulisí a spatříme kapitalistické základy, na nichž je celá liberální akce postavena. Žánrově (melodrama o dospívání se vším, co k tomu patří) a formálně (polocelky, časté užití split-screenu) by se mohlo zdát, že se jedná o dokonalou nápodobu kovencí filmů doby, ve které se WOODSTOCK odehrává, jenže... Která melodramatická generační výpověď 60. a 70. let by se dala přiřadit ke snímkům s queer tematikou, která je Leeovi "vlastní" (SVATEBNÍ HOSTINA, ZKROCENÁ HORA)? Který novo(novo)hollywoodský počin je ozvláštněn animovanou zhuleneckou vsuvkou? Léto údajně otupuje kritické myšlení (loni to byla MAMMA MIA!, letos PIRÁTI NA VLNÁCH), ale přestože je ZAŽÍT WOODSTOCK ukázkovým letním filmem, není u něj nutné kritické myšlení vypínat. 9/10 (01.10.2009)

Je to jak když vás kamarád pozve na oslavu narozenin, kde je hodinu a půl strašná nuda a pak vám dá papír, po kterém deset minut vidíte barevněji. Dalších třicet vám bude nalhávat, že to byla nejlepší párty vašeho života... nejvíc zarážející je, že Woodstock je použit jako kulisa pro film o Woodstocku a přitom výsledek nemá zádné charisma - režie je strnulá, hlavní hrdina nesympatický a feeling neexistuje. Strašné utrpení. (06.12.2009)

Kdybych měl stroj času, jedním z prvních období které bych navštívil by byly 60.léta v USA. Pár týdnu bych si prožít v komunitě, navštívil Learyho, se kterým bych si vyjel na pár výletů a všechno zakončil na půl-milionovém Woodstocků s kytarou Jimmiho Hendrixe. Jo jo, to by bylo... Stroj času ale bohužel nemám (zatím), přesto mi každý den umožňuje cestovat filmová páska (a proto ji tak miluju). Na Zažít Woodstock jsem se tedy těšil jako na nějaký free-hippie-lsd úlet avšak samotný Woodstock si člověk nakonec moc nezažijete. Vše je totiž podáváno z pohledu člověka, který s hippies komunitou nemá moc společného a jelikož se festival pořádá na jeho popud, řeší spíše jiné, technické věci. Tady se dá snímek rozdělit. Pokud ho člověk bude brát jen jako obrázky, které vidí, moc velké hodnocení mu, pravda, asi nedá. Z tohodle pohledu bych to možná nazval i nudou. Druhou věcí je pohled Anga Leeho - emigrant z Tchaj-wanu, jež se vyjadřuje k historickému (a tak klíčovému) dění v USA a nabízí jeho pohled. Ang v této nezaujaté postavě a jeho rodině řeší přístup ostatních lidí k hippies, vývoj mladého jedince, kterého to všechno prostě muselo sebrat, maloměšťácký život 60.let no a některé pravdy ohledně samotného festivalu. Tenhle svůj názor, nebo chcete-li někteří moralizování však dávkuje pouze v určitých momentech, které právě dobře doplňují ona ty hluchá příběhová místa, o kterých pak někteří mohou říct, že jsou pouze nudou. Na plné hodnocení to není určitě, popravdě mám trochu problém i s těmi 4 hvězdičkama, protože celou dobu jsem se těšil, že alespoň trochu mám Ang Lee dá ze samotného festivalu, ale nakonec je dám... Everyone with their little perspective. Perspective shuts out the universe, it keeps the love out. (06.12.2009)

Film bez konfliktu. Jenže jednou za čas takové filmy prostě fungují. Taking Woodstock vámi jednoduše propluje, nezažijete žádný emoční rozpad, žádnou katarzi konající vnitřní přerod z vašeho starého já k novému. Prostě se jen na dvě hodiny podíváte, za jakých situací vznikl nejslavnější hudební festival světa. A pokud vás tohle téma zajímá, bude vás Ang Lee bavit. 7/10 (26.11.2013)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)