Réžia:
Štefan UherScenár:
Peter JarošKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Svetozár StračinaHrajú:
Július Pántik, Viera Strnisková, Július Vašek, Vlado Müller, Emília Došeková, Ján Mildner, Andrej Rimko, Darina Šimanská, Andrea Čunderlíková, Ján Greššo, Ľubomír PaulovičObsahy(1)
Baladický príbeh zo slovenských kopaníc o mladej žene, ktorá neunesie obvinenie z manželskej nevery. Hrdinka príbehu - citlivé a skromné dievča sa vydá a žije v rodine na kopaniciach. Po odchode manžela na vojenčinu sa ocitá v izolácii rodiny i okolia. Svokor postrehne smútok nevesty a pokúsi sa nadviazať srdečnejší vzťah k osamelému dievčaťu. To je však dôvod k domnienkam o mravnom poklesku nevesty. Tá neunesie potupu podozrenia a vrhá sa pod kolesá rušňa. Vinu za smrť krehkého, čestného človeka majú tí, ktorí konali na základe neoverených dohadov z vášne a podozrievavosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
Filmy Štefana Uhera mě vždycky dostanou tím, jak jsou každý jiný. Není tu vytvořená šablona, sice je čitelný autorův rukopis, ale tak nějak mezi řádky. Komorní zpracování příběhu pro televizní obrazovky neumožňovalo tolik možností jako u celovečerního filmu, přesto nebo právě proto má vyprávění takovou úderou sílu. Příjemná hudba Svetozára Stračiny. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 29.9.1975 - Pôvodný televízny film. (7.2.2009) ()
Tak ako je oficiálny text distribútora v obsahu rýdzo slovenský, ľúbozvučný a čistý, taký je i film samotný (hoc extrémne smutný). "..ospalý letný deň, vo vzduchu visí dážď, nevädze belasé, očami dieťaťa stále sa dívam na ňu aj po čase.." Herecky presné a nepreexponované (čo oceňujem najviac). Námet i scenár sú z pera Petra Jaroša, autora (nielen) Tisícročnej včely. ()
Přestože Štefan Uher je opravdu jeden z mých neoblíbenějších slovenských režisérů, tento příběh mě svým námětem ani zpracováním příliš nezaujal. Ne, že bych neznal jiné příběhy žen, které utekly od svého dítěte v prvním roce jeho života, ale ty neutíkaly pod vlak, ale od odpovědnosti (a navíc je to vesměs městská a nikoli kopanická záležitost). Možná to zde bylo také tak, a ono bizarní tchýnino obvinění byla jen záminka. Možná, že zajímavější byl osud právě oné tchýně, jejíž prudký, bezmezný nápor žárlivosti jí popletl rozum i smysly. Vyšetřování, které následně provádí všetečný profesor (Július Pántik), nachází sice motiv, nikoli však vraha. ()
Veľmi zaujímavé spojenie detektívnej zápletky a poetiky slovenského vidieku. Skúmajúci priepasť ľudskej krivdy a svedomia. Vizuálne ovplyvnený okom významného režiséra, ktorý sa celkom úspešne vyhýba dojmu "televíznosti" jeho diela. Balada všedného života. ()
Lyrické retrospektívne pátranie s výbornou hudbou a obsadením, to ma aj pri pomalom tempe pritlačilo do sedačky. Ako zlomyseľné reči môžu zabíjať, to nie je len dávna minulosť. Július Pántik vyšetruje takmer ako Columbo, pričom vôbec nejde o vraha alebo motiv, iba o očistenie povesti. POZOR na tunajší obsah, celý je od prvej vety spoilerom. –––– Pokazila si si život, Žofka moja. Pokazila. Smrťou si ho pokazila. –––– Najhoršie je, keď rodič prežije svoje dieťa. Opak všekých opakov. ()
19. leta Zofka skoci pod vlak. Zbytek filmu jeji okoli duma o tom, proc to udelala. Cele je to ale takove nejake toporne, umele, malo verohodne...nevim, obecne mam tyhle horalske balady rad, ale tohle mi nejak nesedlo, rekl bych... ()
Pri nahodnom sledovani tohto mne doteraz neznameho filmu na slovenskej dvojke sa mi opat potvrdilo, aky vynimocny reziser bol Stefan Uher. Kazdy zaber je hlboky a plny vyznamu, zabery sa nikam neponahlaju, priroda, tvare ludi, slova, vsetko je presne, nic nie je navyse a vsetko sleduje iba jeden ciel. Tragicky pribeh je prerozpravany s pietou a uctou k zivotu. Podobne pocity mam pri sledovani Tarkovskeho filmov. ()
Velmi smutný příběh o realitě lidských povah na vesnicích, kde se všichni znají a navzájem se sledují. Ale to se stává i na sídlištích nebo v panelácích ve městech. Příběh je koncipován jako detektivka, jen bez detektiva, kde se v prvních minutách stane tragická událost a pak se postupně dozvídáme vše podstatné o oběti, co se stalo a jaký byl motiv hrůzného činu. A není to nic pěkného. Dramaticky temná atmosféra je navozena od prvních minut a drží se až do samotného konce. Emocionální rozpoložení diváka, který se dokáže vcítit do vyprávěné situace, dává docela zabrat. Zároveň tento film svým mistrovským zpracováním ukazuje, jak by takový televizní dramatický film měl vypadat. Záběry v krásných exteriérech, k tomu mistrovsky pojaté dramatické role a solidní scénář už v základu. Dobrá práce slovenských tvůrců a bez výhrad. ()
Veľmi dobré. Jednoduchý príbeh, viac-menej pátranie, prečo mladá žena (Šimanská) skočila pod vlak. Mňa zaujali predovšetkým svokrovci - vynikajúci Július Vašek a Viera Strnisková. ()
Dokážu uznat zajímavé zpracování s poetickými prvky na straně jedné i syrovost rodinných vztahů na straně druhé, ale celkově vzato nejde o film, který by ve mně zanechal nějaký hluboký dojem. ()
Tých, čo radi vedú reči o tom, ako sa dnes rýchlo žije a nič sa nestíha, môže tento polstoročia starý film zaskočiť. Hrdinka Žofka sa tu totiž v svojich deväťnástich rokoch stihne vydať, priviesť na svet dieťa, aj sa hodiť pod vlak. Po tejto nešťastnej udalosti prichádza na lazy jej bývalý učiteľ Pántik a rozhovormi s pozostalými aj svedkami hrozného činu skoro detektívnym spôsobom pozvoľna odkrýva kopaničiarsku tragédiu s podielom rodiny aj dedinskej komunity. Pomaly plynúci film s jesennou zamračenou atmosférou podfarbenou Stračinovou hudbou a solídnymi hereckými výkonmi za štyroch baranov v autobuse. ()
Reklama