curil

Jedna z mých oblíbených amerických kriminálek osmdesátých let. Hlavně kvůli Charlesu Bronsonovi, který ztělesňuje ve filmu podobný charakter jako je Paul Kersey v Přáních smrti, jenže tentokrát stojí na straně zákona. Nelze se nezmínit o drsném začátku filmu, kde nelze přehlédnout mladého a svalnatého Andrewa Stevense, zejména jeho nahé pozadí a málem i popředí.

Mistr režie kriminálních filmů Jacques Deray nezvykle točil téměř celý film v Americe. Prostředí Los Angeles, pro zabijáka Luciena nepřátelské, nevyzná se v něm. Prožívá pro něho nezvyklé situace, je zvyklý na pařížské podsvětí, které zná dlouhá léta jako své boty. Situace je horší tím, že on jako nájemný vrah, je pronásledován ještě krutějším zabijákem. Režisér filmem skládá hold klasickým kriminálkám, jak námětem tak americkými bouráky všemožných značek při honičkách. Skvělá je závěrečná scéna na pohřbu. Oba hlavní představitelé v rolích nájemných vrahů stojících proti sobě, Jean-Louis Trintignant a Roy Scheider, se svého úkolu zhostili na jedničku. Jean-Louis jako emociální typ, kdežto Roy jako chladný vrah. To mu jde více, než ti kladní hrdinové, kterých se později nahrál až moc. Na druhou stranu příběhu chybí trochu více napětí, ale divák musí brát v potaz více než padesát let od natočení filmu.

Film natočil známý francouzský herec Georges Wilson podle románu "Wyvern" francouzského spisovatele Marcela Aymého (29. 3. 1902 - 14. 10. 1967), vydaného v roce 1943. Příběh o venkovské legendě a postavě čaroděje v ženském těle je jediným Wilsonovým celovečerním filmovým režijním počinem. Do hlavní role obsadil Wilson svého syna Lamberta (nar. 1958).

Další z francouzských polozapomenutých komedií, jakých natočili Frantíci v šedesátých a sedmdesátých letech "tuny". Nápad na setkání dvou mladých vědců, kteří podědili talent a   šikovnost na vynálezy po svých zmizelých otcích, je docela neotřelý. Stejně jako výsledek jejich práce, což je chytrý robot na dálkové ovládání. Vyskytnou se i různé modely autíček, letadélek, řízených na dálku; a proč ne, když je Léo nadšený modelář. Film je dobře obsazen, zejména hlavní dvojice Deneuve a C. Brasseur, jimž zdařile sekunduje Claude Piéplu jako hamižný developer.

Další z příběhů žánru "meč a   sandály", tolik oblíbeného v Itálii   padesátých a šedesátých let. Film vychází z   řecké mytologie a nijak se neliší od   ostatních podobných příběhů. Titáni,   uvěznění za své přestupky v Hádově říši,   mohou změnit svůj osud tím, že pomohou Diovi   potrestat krétského krále Cadmose za jeho   rouhání a touhu vyrovnat se bohům. Z hereckých   představitelů mě více zaujal v záporné roli   Cadmose Pedro Armendáriz než Giuliano Gemma jako   nejmladší a nejchytřejší z Titánů Crios.   Hercův blonďatý přeliv je neskutečný. Na   dobu natáčení jsou slušné scény z   gladiotárských zápasů, Criova finta s   namaštěním těla dobrá. Zarazila mě snad jen   scéna z nefalšované koridy, trvá dlouho a   nemám ponětí o takové zábavě ve   starověkých dobách. Možná se mýlím.   Herečky patří mezi mé oblíbené, jak   Jacqueline Sassard tak Antonella Lualdi.

Překvapivý závěr poněkud nezvyklé francouzské kriminálky, který není záhodno prozradit. Neústupný policejní inspektor si jde za svým i proti námitkám a zákazu svých nadřízených. Jeho snaha je sympatická, ale i jeho protivník Morlaix je postavou, které musí divák fandit, když si představí, jaké útrapy musel v manželství snášet. Celý film stojí na obou hlavních představitelích Philippu Noiretovi a Michelu Serraultovi. Oba předvádí herecký koncert a i přes své rozdílné cíle si vcelku rozumí a chápou jeden druhého. Skvěle napsané dialogy od Michela Audiarda a režie Roberta Enrica.

"El siniestro doctor Orloff" (volně lze přeložit "Zlověstný dr. Orloff") je ve filmografii režiséra Jesse Franca v pořadí čtvrtý z pěti filmů, který se zabývá postavou šíleného chirurga a vědce dr. Orloffa. Franco se inspiroval filmem režiséra Georgese Franjua "Oči bez tváře" z roku 1960.

Další film Jesse Franca, který si tentokrát vybral žánr erotické komedie. Bez sexu režisér nemůže být a rovněž také tak bez své Liny Romay. Ta v roli varietní tanečnice předvede ve filmu přitažlivý sexy tanec na způsob jakési rumby nebo salsy. Nahý zadeček i všechno ostatní ukáže nejen ona, ale i tři další protagonistky hlavních rolí. Oblíbené prostředí přímořského hotelu je cílem tří dvojic, které řeší své problémy více méně sexuálního rázu. Na to vše dohlíží místní hotelový údržbář a zahradník, který pobíhá od pokoje k pokoji s ruční vrtačkou a sleduje počínání hostů. To je legrace zavrženíhodná, nicméně i tento vousatý týpek se dostane k lizu.

Další z filmů Jesse Franca z exotického prostředí, tentokrát z nitra černé Afriky. Film je někdy uváděn jako pokračování kanibalské série italských filmů, ale já jsem z tohoto žánru nezahlédl téměř nic. Plytký příběh, ve kterém běhá do půl těla nahá Katja Bienert, sice sličná děva, ale po půl hodině vás začne nudit. Celý kmen tvoří asi deset černoušků a jejich vůdkyně Noba, objeví se ještě pár olebkovaných z dalšího kmene. Film mě zklamal, mezi tvorbou Messera patří k horším. Film k promítání do distribuce doplnil několika dotáčkami režisér Olivier Mathot, který ve filmu hraje, možná, že jenom ve svých dotočených sekvencích.

Jeden z nejslabších filmů španělského režisérského mága Jesúse Franca, specialisty na erotické filmy a horory. Pro mě jednoduchý film, už svým obsazením 1+3, a vedlejší postavou kulhavé čističe a kytaristy. Franco se zřejmě inspiroval de Sadem, ale spíš je to ponorka v sanatoriu pro úchylné občany. Jako erotický film zklame, kašírované scény sexuálního spojení se odehrávají někde v oblasti kolenního kloubu. Všechny tři hrdinky jsou docela pohledné, tam se Franco neplete. Vrcholem nevkusu je vzájemné laskání žen nad mrtvolou společného milence, kterého před chvilkou uškrtily.