Poslední recenze (2 434)
Můj otec, kníže (2022)
Formou a způsobem tvoření je to nepochybně dokumentární film otazníků a odpovědí a zhruba stejnou váhu mají jak Schwarzenbergovy odpovědi, tak vnitřní monology a odpovědi (či dopovědi) jeho dcery. Životní cesta Schwarzenbergovy rodina je podána věcně a vkusně, chtělo by se říci i ústrojně. A navzdory určitému odcizení, na kterém mají otec i dcera zhruba stejné podíly, je vidět a cítit jejich vzájemný cit, úcta i láska téměř románová, v níž vzdálenosti a čas nemají podstatnější význam. Mizení feudální strnulosti, poslední stíny kurtoazie pomáhají také pochopit např. podíl Schwarzenbergů v našem druhém odboji. Silnou stránkou filmu je i absence ornamentální biedermaierově zabarvené nepřirozené zdvořilosti i věcnost, s níž jsou pojednány rodinné intimity a životní zakolísání protagonistů tohoto zajímavého díla. V neposlední řadě je nutno ocenit kameru a kvalitní, propracovaný scénář Schwarzenbergové nesoucí pečeť toho nejlepšího z šedesátých let minulého století.
Tady Havel, slyšíte mě? (2023)
Až příliš časosběrný dokument o konci jednoho života; potíž je v tom, že nezasvěcený nesoučasník mnoho neví, co se vlastně děje a kam děj dokumentu vlastně směřuje. Trochu to připomíná průběh i vyznění natáčení ODCHÁZENÍ. Takže dokument-tříšť fragmentů. Sestříhání tak trochu odnikud nikam. Mimo čas a kontext.
Hadí princ (1973) (TV film)
Výborně scénáristicky i režijně zvládnutá indická pohádková látka je založena na výtečném hereckém obsazení. Podobenství o přechodu od jednorozměrného sebestředného, vnějškově ustředěného lidství k plnokrevnému pojímání a osvojení života lehce připomíná tentokrát šťastný nadčasový příběh Romea a Julie. Slovenské televizi slouží tento tvůrčí čin ke cti.