kareen

Fakt mě otravuje, když režisér udělá střih uprostřed nedokončené scény a v první třetině filmu (s názvem Hana) to udělal hned dvakrát, takže jsem s nelibostí čekala, jestli to zopakuje. Naštěstí ne. Snímek jako takový nebyl špatný, více než o scifi šlo o komorní příběhy tří žen a nebýt toho konce nekonce, šla bych s hodnocením i výš.

Asi tady budu jedna z mála, ale mě bavil nejvíc ten konec. Jistě, bylo to béčkové a přehnané, ale alespoň vtipné. To předtím se strašně moc táhlo. Jasně, všichni chápeme, co tím chtěl básník říci, ale šlo by to i s kratší stopáží a s menším množstvím tělních tekutin.

Já mám ty temné kriminálky z městeček uprostřed hlubokých lesů prostě ráda. A tahle je obzvlášť temná. Trochu i strašidlná. To s tou příčinou těch vražd mi nepřišlo moc reálné, zato docela originální.

Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na nějaký slavný italský snímek z šedesátých let, než mě z toho vytrhla některá současná hudba. To černobílé vykreslení poválečné Itálie, cesta kterou chodí Delia po pochůzkách, všechno je to tak dokonalé. Varování, nic pro lidi, pro které je feminismus sprosté slovo. Moc jsem Delii fandila a ten konec mě naprosto odzbrojil.

Shodou okolností jsem Marka Rylance nedávno viděla v diametrálně odlišné roli, ale ať už jde o úchylného lidojeda, nebo usedlého manžela, co si chce splnit své sny, Rylance prostě umí. Ten Ed Wood v popisu dost sedí, Maurice je stejně tak nadšený a neumětelský jako neblahý filmař a téměř jsem nemohla uvěřit, že je to natočené podle skutečných událostí. Rylancovi skvěle sekunduje Sally Hawkins, o které už od dob Paddingtona vím, že má ten nejvřelejší úsměv na světě a film je takovým mixem sociálního dramatu, feel-good snímku a komedie, přičemž ta komická stránka se odehrává hlavně při golfových zápasech. Docela jsem se zasmála a ke konci zas hezky dojala. Milé.

Není to sice nic světoborného, ale v dnešní době, kdy je skoro zázrak narazit na alespoň trochu přijatelnou čistokrevnou komedii, je to docela zábavná polská taškařice, podle mého tady na databázi i trochu podceněná. Lepší tři.

Jakkoli je film z dnešního pohledu po fyzikální stránce úsměvný, tak má stále skvělou klaustrofobní atmosféru a neméně skvělé herecké výkony. Nejvíc mě překvapila ještě docela mladá Dana Medřická. Trochu to připomíná Kubricka.

V Bones and All se Luca Guadagnino pustil do trochu netradičního spojení horroru s poetickou romancí dvou psanců, v atmosférické road movie napříč americkými zapadákovy. Jako horror to není nijak extrémní, trochu jsem se bála gore scén, které zrovna moc nemusím, ale většinou byly docela krotké, tedy až na tu poslední, ta byla docela výživná. Dokonce ani Mark Rylance, jakkoliv toho úchyláčka zahrál parádně, mi na rozdíl od názorů ostatních zdejších uživatelů, nepřišel moc strašidelný, spíš mi ze začátku bylo líto jeho zjevné osamělosti. O mnoho větší strach šel z postavy, kterou skvěle zahrál Michael Stuhlbarg . Těžko uvěřit, že toho kanibalského hromotluka s divokým a nebezpečným pohledem, ztvárnil stejný herec, který v Dej mi své jméno jako laskavý otec dával moudré rady o první lásce svému nezletilému synovi. Jen škoda, že tady měl jen opravdu malou roličku. Co se týká romantické stránky filmu, je to krásné, citlivé a naprosto nereálně to dělá z narušených vrahů a kanibalů téměř kladné postavy. Ale film není o nějakém reálném pohledu na problematiku kanibalů, je to jen o dalších společenských vyděděncích s bolavou a osamělou duší, co našli jeden druhého. A to, že to v tomto případě tak dobře funguje, je především zásluhou všech hlavních tří propagandistů, tedy Taylor, Chalameta a Marka Rylance, kterým jsem věřila každou emoci, každé citové hnutí a celkovou odevzdanost a tragiku jejich údělu. Když jsem pak viděla ten závěr, tak mi bylo jasné, že jinak to ani dopadnout nemohlo.

Hip hopem (a punkem) k národnímu obrození! Kdekdo si tu vzpomněl na Trainspotting a není se co divit, také to bylo první, na co jsem pomyslela, tohle skutečně působí jako irská odpověď na legendární britský snímek. Dokonce i nějaký elektronický hudební podkres z devadesátek by se tu našel, včetně např. The Prodigy. Akorát to tedy není o drogách. Tedy alespoň ne primárně. Ústření trojka tam zapadla dokonale (zvláště, když to jsou skuteční členové skutečných Kneecap), Michael Fassbender má dost charismatu právě na takovou postavu, kterou tam zahrál a bylo tam pár scének, které mi připadaly skutečně vtipné. Jen tak úplně nevěřím, že i přes všechna ocenění, která film nasbíral, by to mělo stejný kultovní potenciál, jako jeho anglický předchůdce.

Člověk by čekal u filmu o tangu opravdovou vášeň a smyslnost, ale to se tady neděje v tanci ani v hudbě, která mi svou unylostí připomínala písně z našich prvorepublikových filmů, akorát v latinskoamerickém podání. Pak už zbýval jen příběh, do kterého jsem se nemohla naplno vnořit, především proto, že mi jedna ze dvou sourozeneckých hlavních postav byla krajně nesympatická svou věčnou nerudností a alkoholismem. Konec je docela silný a reflektuje jedno tragické období argentinských dějin. Údajně je to podle skutečných událostí, ale mně tam nakonec přišel jeden detail silně nepravděpodobný, takže jsem byla zklamaná i po této stránce.