Poslední recenze (527)
Komisař Montalbano - Milovaný Salvo, Livie moje (2020) (epizoda)
Pokud někdo čeká, že Salvo Livii také napíše, bude čekat marně. Poněkud nelogický název jinak docela logického a povedeného příběhu se vztahový mi spletenci (spíše bych očekávala Milovaný Salvo, Tvá Livie, ale má to už i originální název, takže kdo jsem já, abych to kritizovala...). Kvality Deníku z roku 1943 to sice nedosáhlo, ale opravdu jen o kousek. A těším se na poslední díly, neboť ten úplně poslední má teprve nyní českou premiéru.
Zločin v Polné (2016) (TV film)
Velká část lidí se prostě nemění, mění se jen skupina obyvatel, proti níž se obrací její nenávist. Tady to jsou Židé (a ti, co je obhajují), později to byli Němci, dneska třeba Ukrajinci, Arabové či Peršani, Rusové, Číňani nebo Evropská unie (jj, takové lidi lze najít na obou stranách všech barikád). Já vím, že je to poněkud zjednodušené hodnocení, ale dostala jsem se k tomu velice pozdě, tedy v době, kdy tady to už většina komentujících rozebrala tak dokonale, že k tomu vlastně nemám co více dodat. Jen snad, že mně se líbila i podobná Zádušní oběť s Evičkou (tehdy ještě) Josefíkovou.
Most - Série 3 (2015) (série)
Lepší než druhá série, která sice zajímavě začala (morová loď mě totiž okamžitě vtáhla do děje), ale skončila nějak rozplizle a dost otevřeně. (chápu, že to zřejmě byl záměr). Saga (taková ještě o něco méně empatická Kůstka) je mi sympatická i přes všechny své nedostatky a chyby (které bohužel trochu ovlivnily i závěr předchozí série); iritovala mě jen na úplném začátku první série a při vraždě té političky, než jsem pochopila, o co jde. S mužskými představiteli je to po celý seriál trochu horší (včetně těch hlavních) a v téhle sérii bylo na mě navíc trochu moc emocionálně a vůbec obecně nevyrovnaných mladíků a hlavně moc otravných starých či v lepším případě stárnoucích ženských (nepočítám k nim ani Annu a dokonce ani tu dánskou šéfku mord party). Ale dopadlo to dobře a konec mohl být, kdybych to sledovala už při premiéře, ještě napínavější. Takto byl prostě dobrý a tím pádem je dobré všechno (připomínám - odlišné od předešlé řady, kdy jsem chtěla ukončit sledování seriálu, neboť nejsem fanda severských kriminálek, mám v oblibě spíše ty britské). Vrhnu se i na další řadu, ale dám si (aspoň krátkou) přestávku.
Poslední deníček (34)
The Musketeers 2014
Rozpracované hodnocení: Tři mušketýři (2014)
V dobách dávno minulých (když mi bylo tak nejvýše čtrnáct) jsem byla zamilovaná do postav z Dumasových románů. Nejprve to byli právě (čtyři) Mušketýři, oba díly - s Ludvíkem na obalu prvního dílu a kardinálem (na obalu) toho druhého - měli rodiče doma. Jak jsem si knihy začala obstarávat sama, přešla jsem nejprve k jiným Dumasovým hrdinům (krásný La Mole, statečný de Bussy) a posléze i k úplně jiným autorům a jiným oblíbeným hrdinům (což mi vlastně zůstalo až dosud).
Návrat zpět se už nekonal. Vlastně jsem se o něj i pokusila, ale nějak to nedopadlo. Jelikož zatímco opakované čtení Krále železného a zlatého skončilo fiaskem až teprve nedávno, pozdější četba Mušketýrů tak dopadla už dlouho před mým dvacátým rokem. Dumas byl sice skvělý vypravěč ale také velký fabulátor, a jeho romány i přes veškerou snahu Augusta Maqueta (jeho dvorní historik) neodpovídaly realitě. Proto ani nevadí, že tento seriál vůbec neodpovídá předloze. Navíc se v titulcích uvádí, že byl natočen pouze "na základě charakterů spisovatelových postav". Některé tyto charaktery tvůrci malinko změnili k lepšímu, jiné přidali, a jejich přítomnost vedla občas k horšímu nebo rovnou mně ku vzteku (hlavně postava ze třetí řady Sylvie mi byla vysloveně nesympatická a přišla mi naprosto zbytečná, pouze pro naplnění kvót).
Vzhledem k tomu, že z obdivu ke knize jsem už dávno vyrostla, příliš mě neoslovilo ani žádné filmové zpracování, které se předlohy drželo jako cosi košile, ať už v něm D'Artagnana ztvárnil Barray nebo York. Proč vzpomínám právě D'Artagnana? Vždycky mi největší problémy s přijetím činil on. Nejinak zde. Všichni ostatní mě dříve či později něčím zaujali a ještě před koncem první série si mě úplně získali. V knize (pokud si pamatuji) byl nejoblíbenějším Athos, tady bych si dost možná ani nedokázala vybrat. :-)) A asi bych dlouho váhala mezi Athosem a Aramisem, i když bych je při svém konečném rozhodnutí stejně ponechala jejich krásným ženám (jimiž myslím Milady a královnu Annu, opravdovým jménem té první jmenované nejsem si jista, ale myslím, že byly obě Anny). Tím jsme se dostali k postavám samotným a k představitelům jednotlivých rolí. Santiago Cabrera mě jako Vronský v Anna Karenina ničím nenadchl. Zato tady... Ani jsem nechtěla věřit, že tenhle extrémně přitažlivý Aramis je týž chlap...
PS: Jak jsem si procházela Deníček, tak jsem našla tento poněkud nedokončený příspěvek, který dozajista někdy v budoucnu dokončím. Buď až najdu své poznámky, které jsem si tehdy napsala nebo až znovu seriál zhlédnu...
