luka4615

Podívaná, o kterou nikdo při smyslech nestál, ale Ridley Scott se prostě rozhodl nacpat divákům do chřtánu své pokřivené pokračování dnes již bezesporu legendárního zářezu do pažby kinematografie. Nechápejte mě ale špatně – v některých momentech (zejména ve velkolepých bitevních scénách) skrze ozvěnu času stejně pronikne jeho dravý styl a nezaměnitelná audiovizuální stránka. Bohužel, tyto světlé body jsou doslova utopeny pod balastem opět divoce nekorigovaného střihu, nechutně digitálních opic a nesympatické hlavní postavy, která, ač se snaží sebevíc, odkazu Russella Crowea prostě nedosahuje. Po celou dobu stopáže se mi zdálo, že se Scott už ve svém požehnaném věku nechtěl moc snažit doručit epochální filmový zážitek. Všechno zde totiž působí hrozně prvoplánově a vykalkulovaně, což na papíře asi znělo jako dobrý nápad, nicméně ve výsledku jsme dostali bezpohlavní podívanou bez oné pověstné tvůrčí vize, díky níž je první snímek dodnes milovanou legendou. Avšak abych zde jen nehanil, tak musím uznat, že politikaření ambivalentní postavy s mimikrami Denzela Washingtona má náboj těch nejlepších dílů "Game of Thrones", s čímž jde ruku v ruce i krásně zakomponované brnkání na nostalgické fanouškovské struny. Co tedy dodat na závěr? Druhý Gladiator ani zdaleka nedosahuje oněch kvalit jako první snímek, nicméně i přesto dokáže doručit obstojný filmový zážitek, v němž zejména na velkém plátně a s patřičným ozvučením vynikne monumentálnost bitevních scén. Je ale velká škoda, že to mezi tím prostě nefunguje tak, jak byste od velikána typu Ridley Scott čekali. Pokud se i přes toto všechno do kina stejně vydáte, vězte, že dostanete líbivý popcornový zážitek, který si ale už zřejmě nikdy nepustíte a který se další klasikou bohužel opravdu nestane. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „The gods have SPOKEN!“

Stylový a po většinu času i zbytečně moc dramatizovaný náhled do fungování Gotham Garage s jejich pestrou směskou mechaniků. Pokud jste se sem ale dostali až po zhlédnutí "Rust Valley Restorers", chtě nechtě budete zklamáni. Kvalita výsledných produktů je totiž po většinu času tristní. Můj osobní dojem je, že zhruba od třetí série hranice designového nevkusu doslova vystřelila do stratosféry. Všechno to dle mého vrcholí zničeným Mustangem BOSS a "zázračnými" koncepty, které vypadají, jak kdyby je kreslilo dítě ve školce. Posledním hřebíčkem do rakve serióznosti je pak dramatické smlouvání o ceně, které je v drtivé většině případů prostě k smíchu. Pokud ale na toto všechno nahlížíte s velkým odstupem a prostě si jen chcete užít nenáročnou podívanou, tak v rámci těchto mantinelů dostanete ucházející zábavu na volné večery. Teď už je ale jen na vás, zda se do toho budete chtít pustit. (Netflix)

Tak tohle je vážně úplně mimo. Druhý Joker s podtitulem Folie à Deux totiž stojí rozkročen na poměrně vratkých nohách mezi nepochopitelným variováním již viděného a náhodně umístěných, byť dobře vypadajících muzikálových čísel. Ve finále zde ale nefunguje ani jedno, protože to první jsme viděli mnohem lépe zpracované v prvním snímku, a to druhé mi sem díky celkovému tématu vůbec nesedí. Přišlo mi, že tvůrci v čele s Toddem Phillipsem chtěli vytvořit komplexní dekonstrukci jokerovského mýtu až k samotným "incelovským" kořenům, nicméně ve výsledku jsme dostali jen zmatený slepenec žánrů, u nichž se divák pomalu ale jistě ukouše nudou. Avšak abych tento počin jenom nehanil, tak musím uznat, že herecké výkony jsou zde vážně na velmi velké úrovni, s čímž jde rovněž ruku v ruce i úderný a již ikonický soundtrack. Jen je prostě velká škoda, že jsou tyto bezesporu kvalitní ingredience utopeny v tak fádním, zbytečném a velmi snadno zapomenutelném tvůrčím guláši. Tohle už nikdy nechci znovu vidět. „Got a joke for us today?“