Poslední recenze (2 826)
Heretik (2024)
Heretik - jak už název napovídá - nabízí nejednu zajímavou myšlenku podkopávající "neochvějný" status náboženství; zároveň je hereckým koncertem výtečně psychopatického Hugha Granta, jemuž skvěle sekundují i jeho méně okoukané kolegyně. Jaké náboženství je to správné? Co je vlastně jeho podstatou? Je jenom pouhým mimetickým konstruktem? Nejen těmto (ožehavým) otázkám je divák vystaven na poli bezmála dvou hodin, které díky skvělému budování tísnivé atmosféry utečou v kině jako voda a zanechají kvalitní zážitek. P.S. Bacha na magické spoďáry!
Víkend v Taipei (2024)
Víkend v Taipei je těžce nenáročná a předvídatelná jízda (nejen) ulicemi tchajwanské metropole, která rozhodně neohromí, ale vyloženě ani neurazí. Je trochu škoda, že se tvůrci nevezli na humornější vlně, kterou byl film uveden (rvačka nad pánvičkami byla vskutku vtipná, stejně tak i pozdější střílečka na hotelu), a zbytečně se soustředili na partnersko-rodinné vztahy, které děj spíše zpomalovaly. Zajímalo by mě, jestli do příběhu více kecal pro mě neznámý George Huang, nebo dekádami v kinematografii ostřílený Luc Besson.
Gladiátor II (2024)
Prvního Gladiátora jsem viděl kdysi v pravěku, a i když nevyhledávám historická sandálová dramata, byl jsem opravdu zvědavý na dvojku, která vznikla po téměř čtvrtstoletí - pod taktovkou stejného režiséra a v titulní roli s jedním z nejslibnějších herců mladé generace. Kdo bude nutně Gladiátora II srovnávat s jedničkou, utopí se v (krvavých) lázních kritiky - tvůrci si jsou vědomi toho, v jaké době film vznikl, a vezou se na aktuálních trendech. Nezapomínají současně však na kultovního předchůdce a vzdávají mu hold - ať už skrze postavy, hudební motivy, či prostřihy do minulosti. Můstky v prvnímu Gladiátorovi jsem celkově vnímal pozitivně, rovněž se mi líbily scénky z "onoho světa", byť to mohlo v obou případech působit prvoplánově a kýčovitě. Herecké obsazení bylo výtečné a je možná škoda, že duo šílených císařů nemělo větší prostor. Druhý Gladiátor od šestaosmdesátiletého(!) Scotta nebude nijak výrazně atakovat Oscary jako jednička, přesto jde o opulentní podívanou s množstvím akce, krve, intrik, ale i lásky a nostalgie, která má potenciál diváka zabavit po celou dobu stopáže.
Poslední deníček (64)
58. KVIFF: "Bylo to překrásné a bylo toho dost"
Den se dnem se sešel a těch osm dní na 58. KVIFF uplynulo jako voda (v řece Teplé). Na svou první účast na karlovarském festivalu, navíc v pozici ČSFD agenta, jsem se těšil, zároveň jsem měl trochu obavy z toho, jak moc velký ten festival je. Víkendový začátek i konec se nesl a nese v poněkud hektičtějším (a řádně vyhřátém) duchu se spoustou návštěvníků festivalu, ale i turistů z různých koutů republiky i zahraničí, zatímco během týdne byl znát menší pokles v počtu lidí ve Varech, což jsem osobně velmi ocenil.
I když jsem nikdy nebyl moc velký fanoušek matematiky, dovolím si níže menší číselný přehled v rámci mého prvního KVIFF:
--- Počet dní strávených na festivalu: 8
--- Počet zhlédnutých filmů: 24
--- Počet minut strávených při projekcích (dle stopáží): 2289 (38 hodin 9 minut)
--- Průměrné hodnocení (počet */film): 3,46
--- Průměrný počet naspaných hodin (denně): 6-6,5
--- Počet zkonzumovaných teplých lázeňských oplatek: 3
--- Počet pokusů dostat se na projekci filmu Vlny: 2
--- Počet navštívených rozhleden a vyhlídek: 5
--- Počet policistů, kteří po mně chtěli identifikaci: 1 (hned první den, přičemž šlo prý o omyl)
--- Počet záběrů na mě v oficiálním spotu KVIFF: 1
Už teď mohu téměř s jistotou říct, že to nebyla moje první a zároveň poslední účast na festivalu, a dokážu si představit, že v roce 2025 dorazím znovu. A určitě budu podruhé věnovat větší pozornost programu, abych vše neplácal den dva dopředu, jako tomu bylo letos. Je důležité nepodcenit přípravu! Z tohoto důvodu mi teď například propluly mezi prsty vysoce oceňované Vlny od Jiřího Mádla.
Pokud bych se měl podělit o nejlepší zhlédnuté filmy - dle mého názoru - vypadala by TOP 5 následovně:
(1) V zemi našich bratrů: Tři kapitoly! Tři silné příběhy! Jeden smutný osud!
(2) Substance: Krvelačná černohumorná satira na ideál ženské krásy!
(3) Mord: Zabijačková pocta klasikám československé nové vlny!
(4) Na kordy: Bratři, jak se patří?!
(5) Kneecap: Hip-hopová jízda na káčku!
Jakousi pomyslnou karlovarskou "Zlatou lázeňskou oplatku" bych udělil filmu Cabo Negro, protože - WTF?!
V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Martinovi (POMO) za možnost agentovat na letošním ročníku KVIFF a taktéž čtyřem agentům a jedné agentce, s nimiž jsme v duchu festivalu vedli podnětné diskuze (nejen) o filmech.
Teď už zbývá jediné: NA SHLEDANOU, KARLOVY VARY! :-)
