Oblíbené filmy (5)
Čtyři dohody (2013)
Kudy budu chodit, tudy budu tohle divadelní představení, nebo alespoň jeho záznam doporučovat. Ono to ani jinak nejde. Při sledování jsem měl pocity srovnatelné s četbou Malého prince. Jaroslav Dušek hovoří o běžných situacích v životě a jejich efektivním řešením se samozřejmostí, která se samozřejmosti Saint-Exupéryho vyprávění může s klidem rovnat. Několikrát se mi málem vlétnuly slzy do očí. Je krásný pocit slyšet, když někdo říká nahlas, co si myslíte. Jaroslava Duška jsem viděl pouze v pár filmech, ale v každém byl absolutně geniální. Tímto dílem mi potvrdil, že je naprosto senzační herec a je škoda, že neměl v životě větší štěstí na filmy, ve kterých hrál. Samotné představení se slovy špatně popisuje. Ono je mnohem snadnější něco zkritizovat. Jsem přeplněn tolika pocity a vypsat se z nich nedovedu. Ruizova kniha je aplikována na život v ČR, i když je jistě aplikovatelná globálně. V situacích, které mistr Dušek zmiňuje se jistě pozná každý, taky proto tu svítí 96 %. Vřelo to ve mně neskutečně. Střídaly se ve mně pocity dojetí s výbuchy smíchu, což se mi v životě nepřihodilo mockrát. Spíše než nástroj smíchu jsou v mých očích Čtyři dohody záležitostí, která učí lidi, jak správně žít. Respektive rekapituluje, jak by bylo vhodné žít, což není na škodu, protože to spousta lidí netuší a ostatní to často zapomínají. Tam kde se lidé hromadně smějí, si já spíše uvědomuji, jakou moudrost právě slyším. To, že je to ke všemu řečeno tak, že to je navíc vtipné je třešnička na dortu. Jsem hrdý na sebe i na své okolí, že mohu s čistým svědomím prohlásit, že mám nastavené životní hodnoty takovým způsobem, že se danými dohodami prozatím řídím. Samozřejmě jsem mladý a spousta situací mě teprve čeká a je pouze ve hvězdách, zda si svůj postoj k životu udržím. Představení je napráskáno tolika strašně jednoduchými a přesto tak neuvěřitelně krásnými myšlenkami, že každý kdo toto představení neviděl, tak jeho život hodně strádá. Vytknout si troufám pouze extrémně rušivé černobílé vsuvky. Ty jsou ovšem vzhledem ke geniálnímu zbytku absolutně zanedbatelné. Ano, takhle je to skvělé. Jsem skutečně okouzlen a jistě ještě velmi dlouho budu. Maximální hodnocení si schovávám právě pro podobné záležitosti, ale v tomhle případě je i maximální hodnocení nedostatečné a dost by se hodilo zavedení 6. hvězdičky.
Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Jedna místnost, nepříliš prostorná. 12 židlí obklopujíce jeden stůl. Kolem stolu se sešlo 12 lidí. 12 zcela odlišných charakterů i názorů. 12 mužů se chystá jednomyslně rozhodnout o vinně či nevinně obžalovaného. Případ se zdá být zcela jasný. 11 shodných názorů, ale jeden odlišný. A co když ten jeden má pravdu? Kdo může s jistotou rozhodnout o osudu člověka, když ho zná jen z prostorů soudní síně. Perfektní film zakládající si na schopnosti hájit vlastní názory. Všechny herecké výkony byly prvotřídní. Ano, i tohle se dá natočit v jedné místnosti obsazené 12 herci. Jeden z mála filmů, na který se při každé příležitosti podívám rád znovu a vždy si jej užiji o kousek víc než posledně. Troufl bych si tento snímek zařadit mezi 10 nejlepších filmů, které jsem za svůj filmově bohatý život viděl.
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
Pán prstenů. Film, bez kterého si snad ani nedovedu představit svoje mládí. Přibližně před deseti lety jsem se na něj díval pořád, pořád a pořád. Viděl jsem ho tolikrát, že jsem znal celou trilogii slovo od slova nazpaměť. V duchu jsem si předříkával, co postavy pronesou. Dokonce jsem hrál i všechny hry s touto tématikou a jednu z nich si občas zahraju i dnes. Je to prostě klasická klasika a zatím nejlepší trilogie na světě. 5*
Pán prstenů: Dvě věže (2002)
Neméně vydařené pokračování skvostného prvního dílu. Za zmínku stojí zejména bitva o Helmův žleb, která je vizuálně naprosto skvělá. Příběh se zde vyvíjí trošku jinou cestou než v prvním díle, ale vůbec mi to nevadí. Všechny tři díly řadím svou kvalitou shodně na první místo. 5*
Pán prstenů: Návrat krále (2003)
Důstojné zakončení celé trilogi. Navíc konečně obohacené o trošku více než nějakou tu zlatou sošku. Bylo jich přibližně 11, jestli se nepletu. Už to o lecčem svědčí. Znovu dávám jednoznačně jednoznačných 5*. Ostatně ten film si ani jiné hodnocení nezaslouží.