Místo na výsluní

Jaký je rozdíl mezi Americkou tragédií a Místem na slunci? Asi žádný, jedno se přelévá do druhého a končí týmž. Neubránil jsem se pocitu spřízněnosti George Eastmana s Julienem Sorelem a Meursaultem (měl vůbec nějaké křestní jméno?) S rozdílem snad jen v tom, že oni mluvili stále pravdu a George jen lhal (ale nejenom on!) - to však na věci moc nemění, konec je stejný. Dá porota přednost tirádám prokurátora před sofizmaty obhájce? Ano, připomíná mi to Cizince, ale Cizince mi připomíná teď už skoro všechno. Dále viz Matty, až na to, že moje hodnocení je o 10% vyšší. (29.05.2014)

Spisovateľ Theodore Dreiser napísal v roku 1925 titul "Americká tragédia" (An American Tragedy), ktorý je inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré sa odohrali v priebehu rokov 1906 až 1908. Začína to ako kariérny sociálny román, potom sa to prehupne do vzťahovej drámy a končí to ako justičný thriller. Napriek tomuto širokému žánrovému rozpätiu to pôsobí celistvo a vďaka skvelým spisovateľským schopnostiam pána Dreisera sa to číta veľmi dobre. V roku 1951 sa tejto literárnej predlohy chopil americký režisér George Stevens. Natočil filmovú adaptáciu, ktorá je inšpirovaná Dreiserovým románom. Mnohé detaily pozmenil, taktiež aj citeľne skreslil charaktery postáv, a dokonca im aj zmenil mená. No i tak je snímok "Miesto na výslní" (A Place in the Sun) veľmi kvalitná romantická, vzťahová, krimi dráma. **** (19.07.2023)

Miesto na výslní sa na prvý pohľad tvári ako napínavý romantický triler, čím uspokojuje aj diváka, ktorý nemá záujem vo filme hľadať niečo viac. Na ten druhý a ďalší je to ale hlavne kritika spoločenských konvencií, pretože keď si preberieme situáciu, v ktorej sa Cliftova postava ocitla, tak za ňu nemôže ani jedna, ani druhá žena, čiastočne si za ňu môže sám, ale dostali ho do nej najma nezmyselné spoločenské doktríny (je zakázaný vzťah na pracovisku, dôležitosť spoločenského postavenia). Je zaujímavé sledovať a rozmýšlať, ako George vníma novú krásku vo svojom okolí, keď ju vidí iba v drahých šatách a drahom aute a či je príčinou jeho lásky k nej predstava života v luxuse, alebo jej krása. Stevens nepristupuje k postavám ako k prototypom, Taylor aj Winters hrajú mladé ženy z rozdielnych spoločenských vrstiev, ale sú zobrazené iba ako normálne zamilované dievčatá, najma v prípade bohatej dievčiny som rád, že nie je zobrazená ako jednorozmerná rozmaznaná pipka. Ak sme z noiroviek zvyknutí, že za nitky častokrát ťahá žena, tak tu je príčina nešťastia ukrytá podstatne hlbšie. (06.09.2013)

Elizabeth Taylor byla - hlavně v tomto filmu krásná :) Mám ráda Dreisera a jeho díla, a 50.léta jsou plné patosu :D Tenhle film je monumentální, věřím, že opravdu tehdejší dobu silně zasáhl - nejen krásou Clifta a Taylor, ale také, jak je to skvěle natočené a zrežírované. Za mě je to opravdu skvěle vytvořené :) Doporučuji, i když nemám ráda přeslazené okecávačky a "romantiku padesátých let" :) (24.03.2019)

Melodrama s velmi temnými podtóny a jednou z nejlépe „vyargumentovaných“ frustrací. George není přes své smrtonosné úsilí schopen dojít naplnění v osobním ani pracovním životě a americký sen, jehož naplnění považuje jako ambiciózní mladý muž za svou povinnost, se pro něj mění v sérii stresujících životních voleb, z nichž nakonec žádná není správná. Anebo skutečně miluje Angelu jako takovou a nikoliv jenom nedosažitelný životní styl, který tato žena z lepší společnosti v jeho očích zosobňuje? Nezodpovězené otázky umožňují protagonistu vnímat zároveň jako viníka i jako oběť společnosti, jejímž požadavkům chtěl za každou, za jakoukoli cenu vyhovět. Melodramatická i noirová rovina jsou do sebe pevně zaklesnuté. Film se v jeden okamžik neláme do jiného žánru, jenom jej začne více akcentovat. Kompozice záběrů, se záměrně nevyplněným prostorem nebo vhodně rozmístěnými objekty, má sama o sobě jistou vypovídací hodnotu, upozorňuje na duševní rozpoložení postav nebo naznačuje, k čemu teprve dojde (soudní síň v pozadí před osudovou cestou k jezeru). Režie prozrazuje absolutní kontrolu nad každou scénou, díky čemu mohl Stevens do filmu prostřednictvím mizanscény zakódovat podvratnější sdělení, než jaké nese scénář (k oidipovské fixaci na matku se tak přidávají náznaky dalších zmařených erotických tužeb). A kromě toho je to taky naprosto profesionální prezentace metodického herectví a emocionální smršť, která vám nedá vydechnout. 85% (18.11.2012)