In Fabric
Také krásne šaty
Režie:
Peter StricklandScénář:
Peter StricklandKamera:
Ari WegnerHudba:
Cavern of Anti-MatterHrají:
Marianne Jean-Baptiste, Hayley Squires, Leo Bill, Fatma Mohamed, Gwendoline Christie, Julian Barratt, Richard Bremmer, Jaygann Ayeh, Sidse Babett Knudsen (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Každý nový film režiséra Petera Stricklanda je s netrpělivostí očekáván nejen zástupci světových festivalů a kritiky, ale také stále se rozšiřující fanouškovskou základnou. Takové krásné šaty padnou do jeho filmografie jako ulité – opět se jedná o precizní poctu několika žánrům natočenou s obsedantní péčí o detail. V centru děje stojí prokleté červené šaty, které se postupem času stanou hlavním hrdinou filmu. Okolo nich korzují další postavy, které se více či méně zmítají mezi dvěma slogany charakterizujícími děj filmu: „such a pretty dress“ a „dressed to die“. Po hypnotických úvodních titulcích tak na diváky čeká cinefilní smršť, ve které je každé filmové políčko pečlivě propracované. Oblečte se do unikátního filmového zážitku! (AČFK)
(více)Recenze (76)
Originální útvar na pomezí černé komedie a hororu, spousta nápadů, občas neuvěřitelné dialogy a monology (opravář praček), výborná stylizace. Asi jsem čekal ještě nějaký příběh s vývojem, ale tenhle film si jenom pohrává se svým námětem a nikam se nevyvíjí. Za mne je to škoda, bylo tu zaděláno na víc. ()
Nadčasová prodejna s hadrama jako pestrobarevný chrám lidských potřeb a slabostí, obývaný gotickou upírkou, bizarním sluhou a kurtizánama. Mysteriózní výlet do lidských fetishů a vnitřních úzkostí atraktivní giallo optikou. První polovina namotávací a podněcující zvědavost. Druhá, která otočí list a sleduje jiné oběti, je ale zajímavá pouze ze začátku, než se začne propojovat se společnou stranou zla. Pak začíná nudit připomínáním situací z první poloviny, které nikam smysluplně neposouvá. A celkový drajv téměř hypnoticky vtahujícího vyprávění jde do kytek. Jakoby Strickland nevěděl, jak dohrát parádně rozehrané karty. Nejvíc by tomu slušela forma seriálu, kde by v každé epizodě vražedné šaty zavítali do jiné domácnosti. Tvůrce by tak mohl ujíždět na desítkách bizarních konstelací postav a jejich intimního fungování “za zavřenýma dveřma”. ()
Módní peklo trochu jinak. To, co film dělá výlučným, je současně jeho největší slabinou. Události se nevyvíjejí, ale s pravidelností rituálů (které mají surrealisté tak rádi) opakují. Sheila se vrací do obchodního domu, jejíž personál se ji snaží očarovat barokně načančanými frázemi. Chodí na schůzky přes inzerát. Dozvídá se podrobnosti o milostném životě svého syna. Zas a znovu, bez toho, aby se věci někam posunuly nebo abychom lépe poznali minulost šatů, kvůli kterým pračky páchají sebevraždy, případně pochopili prapodivné zákonitosti fikčního světa, který působí současně moderně i archaicky. Díky taktilnímu snímání povrchů, důmyslné práci s barvami a využívání avantgardních stylistických prostředků (např. překrývající se záběry během milostné scény, kdy se tak prolínají nejen těla, ale i vrstvy obrazu) je to sice svůdné a opojné, ale na celovečerák to nestačí. Proto v půlce filmu přichází nečekaná obměna a následuje variace nikoliv určité situace, ale celé první hodiny příběhu (stylisticky připomínající spíše britská sociální dramata než giallo filmy). Namísto posilování atmosféry přichází její rozmělňování. Film ztrácí spád i soudržnost a k ústřednímu tématu kapitalistické fetišizace zboží, kterému pod vlivem marketingu přisuzujeme až magické vlastnosti, už nedokáže sdělit moc nového. Po celou dobu jde o velmi stylovou, sympaticky nadsazenou záležitost, těžko připodobnitelnou k čemukoliv jinému v současné artové kinematografii, ale příště bych raději než dvě obstojné povídky viděl jeden výborný film. 70% ()
Formálně vymazlený bizár, dějově bez ladu a skladu. Bavil jsem se, hlavně v pasážích z pekelného obchoďáku, ale obecně preferuju, když divný film, tak takový, za kterým je cítit něco hmatatelnějšího, jasný autorský záměr. Tohle bylo naopak dost random. #KVIFF2019 ()
Peter Strickland už není jen divný, ale začíná být i zatraceně zábavný. Film plný nápadů. ()
(3,5* - dýlka) ()
Peter Strickland není režisérem, kterého bych vyhledával a jeho chválené vražedné šaty mě příliš nezaujaly. Rozhodně je nutno podotknout, že režisér má cit pro detail a odkazování na Italské Gialla mu jdou, ale tím to pro mě končí. Pro mne nezajímavě natočený film soustředící se na kritiku konzumerismu a módního světa s podivným způsobem vyprávění, s minimem hororových prvků, se spoustou bizárně podivných scén, které vlastně moc nedávají smysl a údajný humor mě vtipný být vůbec nepřišel. Film tak divný, že si jej buď oblíbíte anebo Vám příjde ukradený jako mně. Nebavilo a jediné, co mne zaujalo, byla scéna s pračkou. 40% ()
Toto sadne málokomu. Vôbec to nie je zlé, dokonca je to možno svojím spôsobom výborné, ale je to natoľko špecifický projekt, že neviem, čo si o ňom mám myslieť. ()
Čirá bezradnost. In Fabric selhává nejen jako giallo horor, ale překvapivě neobstojí ani coby celovečerní film. Přestože režisér správně klade důraz na iracionální výjevy, barevnou stylizaci či erotický podtext, to nejdůležitější mu uniká - atmosféra. Pohybuji se v akademickém prostředí, a tak velmi dobře vím, že obdobný způsob tvorby je zcela typický pro studenty FAMU, kteří v prvním ročníku veškeré teoretické poznatky zpravidla aplikují čistě mechanicky. Od Stricklanda bych už přeci jen očekával vyšší level. Pozorný divák si navíc začne pokládat otázku, proč se zde vyskytuje množství scén, které děj vůbec nikam neposouvají a spíše jej naopak zahlcují. Odpověď přichází záhy. Režisér hraje o čas, jelikož není schopen příběh smysluplně rozvíjet. Nakonec vše vyřeší piruetou, za kterou by se nemusel stydět ani legendární Ed Wood. Zhruba po hodině klikne na tlačítko reset a stopáž se tak natáhne na požadovanou délku rebootem původního příběhu. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nemohu tuto odstrašující ukázku amatérství ocenit jinak než odpadem. ()
Takový měl film potenciál a stejně si po shlédnutí říkám, že bych byl radši kdybych ho nikdy neviděl. Hororové prvky filmu jsou předvídatelné a divné, zápletka velmi slabá a komediální prvky nedostačují na jakékoli zlepšení kvality. Navíc je film přehnaně dlouhý a tak se zde většinu času ani nic neděje. Pak když to vypadá, že nám osvětlí něco o majitelích obchodu nebo proč se tohle děje, tak nám jen nabídnou pošetilou scénu kdy nesmyslně dlouze a detailně umývají figuríny a starý dědek se u toho sexuálně ukájí. Bída 40% podle mě odpovídající hodnocení (druhá polovina byla lepší) ()
V minulosti dokázalo vraždit lidi ledacos .... a už i společenské šaty. Je libo bizárek? 50% ()
Tedy čekal jsem poněkud masožravější šaty nebo alespoň jakousi obdobu Upíra z Feratu, nakonec jsem byl ale vcelku spokojený. Rudé šaty se natolik sblíží se svým majitelem, až ho připraví o život. A proč? To je vysvětleno v závěru filmu, když se malý výtah spouští do podzemí. Snímek připomíná evropskou kinematografii sedmdesátých let, kdy především v Itálii, Francii, ale i Španělsku či Anglii vznikaly podivné, neobvyklé a bizarní filmy. Nejzajímavější a nejtajemnější postavou je Miss Luckmoore (Fatma Mohamedová). Jedny z nejlepších scén pro mne - zuřivá pračka, snímání paruky, omývání figuríny, oheň a tajemství v podzemí. Vizuálně místy uhrančivé s výbornou hudbou. Film pro menšinové publikum se s běžným divákem nejspíš mine. ()
doporučuju výhradně pro opraváře praček. ()
Pro mě osobně ještě nudnější než Pestrobarvec petrklíčový, respektive většinu těch výjevů, které se tam odehrávají, jsem sledoval dost nezúčastněně a prostě mě to nějak nebralo. Ve zmíněném Stricklandově starším filmu byl aspoň skvělý soundtrack a pěkné holky, ale tady koukat na tu starou černošku nebo na toho brýlatého hňupa, mi bylo dost nepříjemné, navíc mi vadilo, jak na ně v tom filmu byli všichni hrozně hnusní a dělali a říkali jim hrozné věci. Chápu, že Strickland tím něco konkrétního sleduje, ale mně prostě vadí na to koukat; navíc mě u tohoto filmu i dost irituje ta nekriticky opěvná anotace distributora, protože jsem silně alergický na tuhle filmařskou PR hantýrku operující s ohranými klišé jako "netrpělivě očekáván" či "hypnotický" - ukažte mi jedinýho člověka, který nemá nic lepšího na práci, než netrpělivě očekávat nějaký debilní film, nebo kterého nějaký film skutečně zhypnotizoval! ()
Takový krásný bizár. Na výjevy z podivného světa Petera Stricklanda mě baví se dívat a rozhodně nemám nic proti téměř dvouhodinové délce, ale rozdělení do dvou různých oddílů mi moc nesedělo a docela mi to na poutavý zážitek pustilo studenou sprchu. Jinak ovšem panuje docela spokojenost a jsem nalákán na další Stricklandovy fantasmagorie. ()
60% a 80%, ale tá dĺžka je neúnosná. Vysalo ma to jak tie šaty. Ďalšie Stricklandove filmy asi už vynechám, pokiaľ budú mať viac než nejakých osemdesiat minút. Úplne najlepšie by to bolo ako samostatné stredometráže na pokračovanie. ()
Vnímať In Fabric ako ľahko čitateľnú vtipnú metaforu na konzumerizmus posledných dekád vás asi plne neuspokojí. In Fabric treba preto skôr emocionálne prežiť, do čoho patrí aj svojrázny humor a hororové prvky. Obe poviedky majú jasné styčné prvky, ale nie sú to ani zďaleka len ústredné šaty. Samozrejme ide o husto postmoderné dielo odkazujúce na všeličo možné, určite vás napadne vďaka krvavo červenej farbe nejedno dielo Daria Argenta. Mne osobne aj nejednu časť pôvodného seriálu Twilight Zone, čo mi urobilo asi najväčšiu radosť. Inak ide o film, ktorý asi viac doceníte na druhýkrát. ()
Mám z toho hodně zvláštní pocity. Nevím, jestli jsem to dokoukala jen proto, že mě to chvílemi hypnotizovalo nebo proto, že na tom něco bylo. Každopádně je to hodně vyšinuté. ()
Umělecký brak, leč pořád brak. Vizuálně uhrančivá pocta osmdesátkovým béčkovým hororům o vraždících předmětech a italským giallo krvákům se i přes přítomnost několika pozoruhodných nápadů místy neskutečně vleče (dvě hodiny jsou vážně na tento typ filmu příliš, nějakých plus mínus 80 minut by bylo daleko schůdnějších) a celkově jde i kvůli triviálnímu příběhu, na nějž jsou následně navěšeny další nahodilé a nikam nevedoucí motivy, především o video-artovou retro přehlídku bizarních scén a momentů, které jsou sem tam natolik šílené a ujeté, že se jim zkrátka nedá nesmát (nebo alespoň kroutit hlavou, pochechtávat se a podivovat se, co se honí tomu Peteru Stricklandovi hlavou a na jakých drogách zrovna jel, když tohle vymýšlel). ()
"In Fabric" je v niektorých aspektoch veľmi zaujímavým filmom, no inokedy ma necháva v situácii, kde skutočne neviem čo si mám myslieť a niektoré scénky pôsobia viac divne než zaujímavo. Koncept nie je komplikovaný, no myslím si, že film reálne toho moc nepovie o tom čo sa reálne deje a je tu kopec scénok a postáv, ktorých pointa mi reálne uniká. Nebudem to tu nejako hlboko rozoberať, aby som neprinášal do toho spoilery. Film však chce prezentovať umenie a tak potrebuje svoju energiu sústrediť do divných vizuálnych momentiek, ktoré miestami fungujú a miestami nie. Páčia sa mi scénky, kde sa šaty pohybujú, spôsob akým vedia útočiť a v závere to má tiež niekoľko silných scénok. Marianne Jean-Baptiste je podľa mňa dobrá v hlavnej role, no tento film nie je len o nej. Asi po 75 minútach sa dostanú šaty do života mladého páru, ktorého hrajú Hayley Squires a Leo Bill. A bohužiaľ nemôžem povedať, že by mi oni ako dvojica boli nejako vysoko sympatickí a hlavne uvidíme opäť tie isté scénky, ktoré sme mali už naposledy v príbehu Sheily. A pôsobí to trošku recyklovane. Čas asi vytiahnuť nejaké pozitíva, lebo dávam filmu skutočne zabrať. Hudba a vizuály sú dobré a sú tu zaujímavé scénky, ktoré filmu dodávajú nápaditosť. Myslím si, že keď Barb hovorí o svojom sne, tak tam je niekoľko vynikajúcich momentiek, príbeh Sheily ma celkovo dosť zaujal, a je zaujímavé aj to, že tie šaty dokážu posadnúť čokoľvek, čoho sa dotknú. A všetky časti, keď ich vidím vznášať sa fungujú podľa mňa skvele. Myslím si, že je super, keď chcú tvorcovia robiť umelecký zážitok, no niekedy by som chcel, aby to nebolo na úkor príbehu. Tento film to miestami chápe, miestami nie. A rozhodne by som chcel, aby mi toho povedal viac, než stihol. Celkovo som spokojný, no neviem sa zbaviť pocitu, že to mohlo byť silnejšie. Hodnotenie: B- ()
Reklama