Vlci za dveřmi

Leonetti je náhodou frajer. Má oko pre štýlové vizuály, snaží sa a napr. za solídnu "Annabelle" schytal z nejakého dôvodu omnoho väčšiu kritiku než by si zaslúžil. Takže aj keď mu druhý diel už nepriklepli (a namiesto toho ju dali tvorcovi, ktorý schytal z nejakého dôvodu omnoho väčšiu chválu než by si zaslúžil), som rád, že sa angažuje aspoň v takýchto menších projektoch. A hoci tu ide o námet dávno vyčerpaný, snáď až otrepaný, dokázal to natočiť tak, že sa na to nielen dobre pozerá, ale podľa mňa to aj vcelku dobré je. (25.04.2017)

Film „Wolves at the Door“ ukazuje na tragickou událost, která jen odhaluje, jak se lidé snadno dokáží zfanatizovat a čeho jsou v takovou chvíli schopni. Fanatismus je jedno z nejnebezpečnějších chování člověka, a je jedno, jestli se nechá zfanatizovat jedinec, či větší skupina. Ty následky bývají tragické, liší se v kvantitě. Tohle ale snímek „Wolves at the Door“ nijak zásadně nerozvíjí. (31.01.2018)

Jako většina hororů jde jen o prchavou službu okamžiku. Pár lekaček, poměrně dost denních scén. Expozice jsou docela dlouhé, ale ty napínavé se zbytečně nenatahují. Přemýšlel jsem spíše o smyslu vzniku snímku, pokud se zrovna nebojím. Divák se možná s postavami identifikuje a ventiluje vlastní hněv či úzkosti. Chtělo by to trochu silnější scénář, zas nějak zvlášť jsem se nebavil. Stěžejní část filmu se odehrává v závěru. Na zloducha máme až vztek. Fyzických extrémů zde moc není. (06.10.2017)

Kůzlátka, otevřete svoje vrátka, to jsem já, váš Karlíček Mansonovic, ovšem jen v zastoupení čtyř fanatických zabijáků. Rekonstrukce událostí z léta 69, při nichž zemřela rukou sekty vedené Charlesem Mansonem těhotná modelka a herečka Sharon Tate a její přátelé, kteří přišli strávit poklidný srpnový večer do rezidence Cielo Drive, ukázala temnou stránku kalifornského snu. Předesílám ale, že sled událostí, jak je tento film líčí, se v mnohém liší, ačkoliv základní slupka tragédie je zachována. A je působívá. Filmu určitě nešlo o detailní převedení tehdejší tragédie, ostatně vynikající kameraman John R.Leonetti není natolik zdatným režisérem, aby se pouštěl do nějakých milníků, i tak se tentokrát vzepjal k enormnímu režijnímu výkonu, až film můžu směle označit za jeho nejzdařilejší počin. Plusem je určitě obsazení, Katie Cassidy jako Sharon Tate byla ideální volba, pojí je i určitá vnějšková podoba, zbytek jejich přátel moc hrát nemusel, neb byl vbrzku zlikvidován. Zvláštní kapitolou je čtyřčlenná sekta, která se mezi sebou nebavila, zkrátka nikdo z nich nevydal ani hlásku, působila vskutku šíleně, pomohlo i to, že kamera jen minimálně zabírala jejich obličeje, zvláštností je, že v závěrečných titulcích jejich role uvedené nejsou. A nyní se dostávám k slabině filmu. Každý zřejmě očekával, že pořádná "domovní invaze" se nemůže obejít bez potoků krve. Tak v tomto případě tady zurčí až bublá jen mírný potůček. Mordy, lišící se v mnohém od toho, jak tehdy proběhly, měly svůj potenciál. Parta zabijáků vyrazila s noži i palicemi, jenže veškeré vražedné běsnění probíhá mimo záběr, takže si divák musí gore domyslet. Spíše režisér vsadil na postupně houstnoucí atmosféru strachu, uvěřitelné reálie konce šedesátých let, včetně hitů té doby, které hrají v domě souseda Williama a výrazně krátkou stopáž (cca 70 minut). V závěru dokonce nechybí autentické záběry fanatických zabijáků i fota jejich obětí. Od tvůrců poměrně odvážný počin pustit se do takto citlivé tragédie. 8/10 (14.06.2017)

Hororový thriller z ranku "Home Invasion", který sleduje poslední chvíle života Sharon Tate, kdysi krásné herečky a manželky Romana Polanského, kterou v roce 1969 brutálně ubodali Mansonovi přívrženci. Těhotnou! A že to nejsou žádný kecy, utvrzují tvůrci několika překvapivými detaily: ať už se jedná o jména a popravy všech obětí, způsobu vpádu do letního sídla, nápisů "Pig" nebo dokonce restaurace "El Coyote". A jak je na tom film samotný? S ohlédnutím na fakt, že za snímkem stojí režisér nenáviděné Annabelle, tak dopadl až nečekaně dobře. Tedy hlavně po stránce napětí, protože atmosféra je od začátku do konce hustá skoro jako bramboračka, nuda nemá šanci, protože stopáž má bez závěrečných titulků 67 minut a násilí je poměrně intenzivní, ač ne příliš explicitní. A pokud kroutíte hlavou nad tím, že několikrát bodnutá oběť toho dokáže ještě tolik naběhat, zjistěte si veškerá fakta, jak to tehdy bylo. Možná se budete divit. (65%) (26.04.2017)